Post Tenebras Lux

Po skončení projekce filmu jsem odcházel s pocitem, že jsem něco ztratil a bylo mně ublíženo. Ne tak jako u Requiemu za sen. Tam jsem odcházel s jasnou představou pochmůrných emocí. U tohoto filmu jsem měl naopak pocit toho, že jsem byl podveden. Pokud Vás nadchl trailer a ony různé ódy na spiritualitu filmu, spodobňování s Malickem či snad dokonce inspirace Tarkovskim. Raději zůstaňte u onoho traileru. Film je totiž pubertální hříčka a hledat v tom něco víc než manýr je ztráta času, páč je to vyprázdněné až na pár pěkných záběrů a poměrně přirozených momentek. Stylizace optiky po určité době také už utahá a nudí.. (14.05.2015)

Poetické filmy mám veľmi rád, často sa síce hanobia tým, že nemajú nejaký pevnejší základ v deji a je akože jedno, čo tvorca nasníma pretože pseudo-inteligenti im to budú vždy žrať a honosiť sa, že sú niečo viac ako konzumný diváci ale je to (aspoň po väčšinou dúfam) absolútna kravina. Nepodarených pokusov o niečo myšlienkové a vnútorne silné som už zopár videl, aj z našich vôd, a kto na to proste nemá alebo, som mal niekedy pocit, že to robí z vyššie písaných dôvodov, tak čo narobím, nech si hovorí kto čo chce, tieto filmy, ako aj táto Mexická dráma, sú pre mňa duševnou očistou. Ide o veľmi krásny film v ktorom ma dojala hneď prvá scénka, ak som to správne pochopil, tak v nej sníva malé dievčatko o tom ako sa prechádza zo svojimi psami po ich lúke. psi na ňu dávajú pozor rovnako ako na dobytok. Po chvíľke však prichádza tma a búrka a ona začne hľadať svojich rodičov a brata, no tí sa neobjavujú. Že by náznak nočnej mory? Ale je to vlastne jedno keďže sa snímka v tomto momente dostáva do bdelého stavu. Načrtnutý príbeh rozpráva o jednej mladšej rodinke ktorá sa presťahovala do Mexika. Patria k tým majetnejším, majú pozemky, zvieratá a tak, a ako inak, zamestnávajú pôvodných obyvateľov, chudobných Mexičanov. Tí im luxusný dom autá a vo všeobecnosti jednoducho všetko závidia, takže nečudo, že na konflikt medzi domácimi a prisťahovalcami netreba dlho čakať. Snímka je nakrútená vo formáte 4:3. Zaujímavé je na tom však to, že väčšina obrazu je v kruhovom tvare a to ostatné okolo je tak čudne rozmazané. Možno to bude tým, sú to iba moje dohady, že sa pozeráme na film očami Satana. V snímke sa objaví dvakrát ako s nejakým kufríkom vchádza do vnútra domu. Myslím si, že tým sa sleduje náročná životná cesta postáv. Herci, hlavne tí detský boli famózny. Nemyslím si, že mali viac ako 4 roky, preto som nedokázal pochopiť ako sa tak odviazane dokázali správať pred kamerou, bolo to fakt neuveriteľné, povedal by som prakticky nemožné. Až neskoršie som sa dočítal, že to boli vlastne deti režiséra, a mnohé scénky sa natáčali uňho doma, preto dokázali "hrať" samých seba. Nech to je ako chce ide o vizuálne a myšlienkovo nádherný film, ktorý nepatrí k tým happyendovským, štandardným ani normálnym. Vo svojej originalite ide o neskutočne silný zážitok. (26.02.2016)

Pseudoartová žumpa, z níž jsem naštěstí vylezl dřív, než mi ta břečka v ní mohla začít chutnat. Všichni, kdo v souvislosti s tímto blábolem zmiňují jméno Andreje Tarkovského, by zasloužili zbičovat do bezvědomí. Za úvodních pár minut bych to snad mohl jednou hvězdou počastovat, leč za následné defilé olezlých mexických pyjů dávám přiměřený odpad. Pakliže mně chtěl tvůrce sdělit, že svět je veskrze nechutné místo, přesvědčil mě spíše o tom, že ono nechutné místo je kdesi v jeho hlavě. (14.01.2021)

Konceptualistické, formalistické, poetické, pornografické, psychologické, surrealistické, elitářské, art-art-housové a hlavně BIBLICKÉ z kousků poskládané cosi, co ZARUČENĚ osloví členy jakékoliv evropské filmové poroty, zaryté intelektuály a citlivé duše, ale mne již podobné pokusy o vytvoření vysokého filmového umění jaksi neberou. Režisérovi bych poradila, aby si nehrál na Tarkovského a normálně a lidsky pověděl, co mu leží na srdci. Takto tu vidím jen zbytečně zkomplikovaný a naschvál zumělečtěný slepenec osobních vzpomínek za 500 000 EURO, a to mu prosím přispěla do rozpočtu půlka Evropy. Reygadasovi sice nelze upřít jednotlivé zajímavé nápady, scény a záběry, ale jako "celek" to je zoufale zastaralé a příliš to připomíná zašlé 20. století. Jednoduše Mexiko a zřejmě i celá latinská Amerika zaostává za vývojem, což je vidět i podle toho, že jejích elita ještě pořád cituje Dostojevského, kdežto západ již dávno vyznává praktickou upřímnost Gordona Gekka. Ne že by myšlenky Dostojevského nebyly nadčasové, ale kdo dnes ještě věří tomu, že krása spasí svět, a navíc takto se předvádět v dobře situované společnosti hodující u bohatě prostřeného stolu je věru snobské. (19.10.2013)

Myslím si, že Reygadas ušiel ako tvorca obrovský kus cesty. Sledovať túto jeho cestu za vizuálnou pôsobivosťou je zábavné a iné. Post Tenebras Lux sa síce nesie vo formálnej čistote, aká sa mi s menom Reygadas spája, ale žánrovo je film viac ukotvený v poetickom háve. Hoci si požičiava motívy z predchádzajúcich diel, či už je to magický realizmus, explicitná erotika alebo osamelosť mužov v strednom veku. Tento film je pre mňa pútavý, ani nie tak pre svoju myšlienku - predsa len je ústredná línia jednoduchá - ale preto, lebo každá jedna scéna ma svoj skrytý význam, ktorý ma bavilo nachádzať a čítať. Na konci síce zostáva dojem straty a prchavosti, sprostredkovaný divákovi pútavo a efektne, ale nezasiahlo ma to tak, ako rovnaký motív v Bitke v Nebi alebo v Tichom svetle. Hoci treba zdôrazniť, že aj napriek pomalosti ma film bavil a nenudil som sa. Každopádne je každý obraz v tomto filme osobitou básňou. A nebojím sa povedať, že sa k nemu budem časom vracať. (31.12.2020)