Dáma

Gýčová báchorka o zene, ktora bojovala za spravnu vec. Ako vidim, uz samotna tema niektorym staci k tomu, aby film ohodnotili minimalne troma hviezdickami. Ved film o tak vaznej veci si menej nezasluzi. Ale zasluzi. Pokial film za vela nestoji a to tentokrat fakt nestoji. Svojou povrchnostou a sterilitou mi to pripomina nedavne Cinske oslavne filmove agitky, typu Founding of a Republic alebo 1911. U nich mi trapny vysledok nevadi, lebo sluzia rezimu s ktorym nesympatizujem. U tohto filmu neznesitelne nudna sterilita zamrzi, pretoze tak zavazna tema by si zasluzila film, ktory dokaze divaka poriadne zasiahnut. V mojom pripade sa to nestalo a odvazim sa tvrdit, ze aj väcsina z tych, ktori dali tomuto filmu 3* z povinosti, tak dalsi den po zhliadnuti na neho zabudnu. To uz intenzivnejsie pocit, ze v Barme je fakt kurevsky rezim vo vas vyvola posledny diel tupeho Ramba. Lucu, takto sa medzi elitu znova nevratis a ja uz prestavam verit, ze na to este mas. (06.06.2012)

The Lady, výstižnější název této biografie už být nemohl, což nemyslím zrovna jako kompliment. Kromě vskutku noblesního vzhledu a mírumilovného vystupování za každé, sebenapjatější situace, jsou výraznější aktivity této dámy ukázány jen letmo. Filmová Aung San Suu Kyi je elegantní a jemná žena, každého okouzlí svými úsměvy a kvítky ve vlasech, ale budí dojem, že k politice se připletla nechtěně jak slepý k houslím. Ve stylu, taťka byl oblíbený generál, zavraždili ho, tak když jinak nedáte, budu pokračovat v tom, co on už nestihl. Hluboko pod kůži ji nahlédnout nemůžeme. Její disidentská angažovanost se zkrátka jeví jako zájmový kroužek vzdělané hospodyňky a co divákům bezpochyby zůstane v paměti jsou jen nesmyslně často zobrazovaná vítání a loučení s milujícím manželem a poslušnými syny. Besson nešetří přemírou sentimentality, jenže ve špatném námětu, protože soucit ani obdiv pro tuto historicky zajímavou osobu to u mě nepodnítilo. Téměř se až hlásí dojem, že onu Nobelovu cenu obdržela jen za léta strávená jako způsobný domácí vězeň. Dobře míněné, důležité poselství se bezmála vytrácí. I když určité aspekty informativně obohatí, to je bez debaty. Díky tomu je to i přes nedostatky film z kategorie „měl by být viděn“. Když už pro nic jiného, tak pro herecké výkony a úchvatné scenérie. (23.04.2012)

Tento film ve mně vzbudil obdiv k San Suu Kyi. Popravdě před snímkem jsem ani nevěděla, kdo to je, nebo že vůbec někdo takový existuje. Snímek nám zachytil jedny z nejdůležitějších okamžiků z událostí v Barmě této bojovničky za svobody (i když její osobní důležité okamžiky byly například narození jejích synů atd.) Je to děsivé, co se tam dělo a v podstatě ještě děje. Země, kde voják zastřelí doktora na půdě nemocnice, protože mu chce zabránit střílet raněné? Kde je normální dát domácí vězení a odříznout od světa člověka - protože ho nemůžou zabít, aby se z něj nestal mučedník, který se snaží prosadit volby? Kde střílí do studentů, protože demonstrují? Pro mě nepředstavitelné. Tím více mi byl snímek sympatičtější, že hlavní hrdinka byla žena. Holt co si budeme nalhávat významných žen v historii lidstva je poskrovnu, což je zásluha především hodnot, jež mělo lidstvo v dobách minulých nastavené. No ono ale ani dnes to s nimi není v některých případech lepší. Například když se podíváme na nynější situaci v Pákistánu, kde radikálové chtějí zastřelit školačku, protože propaguje, aby mohly dívky studovat? Kde to jsme? To jsou zásady a chování jak někdy ve středověku a ne v moderní civilizované společnosti. Já to říkám pořád, politika je svině. Zpět k filmu - nikoho jiného než Michelle Yeoh si v této roli snad ani nedokážu představit a co se týče Davida Thewlise - kterého znám jen z HP - byl taky výborný. Tento film mi dal prostě spoustu podnětů k zamyšlení, zasvětil mě do situace Barmy a ještě jsem si u něj pobrečela. (16.10.2012)

Je to žánrový film, navíc v té nejvíc konzervativní a nejlépe přístupné podobě. Je dobře, že se takové filmy točí - fungují jako dokumenty, jen ne únavnou a faktografickou formou, ale doplněné příběhem, napětím a citlivostí na vhodných místech, stejně jako tíhnou ke zdlouhavosti. Mnohem víc vypráví film o manželovi známé disidentky a o tom, jak se o její věhlas zasloužil. A s tímto jsem se na film i díval. O Aun Schan Su Ťij jsem věděl jen něco málo (zmínka v Dillizově komiksu Barma a pak různá slovníková hesla) a tak jsem doufal jen v prohloubení a doplnění znalostí, tedy žádný hluboký umělecký zážitek. Mimochodem jsou tam zmíněna jména snad těch nejslavnější humanistů/disidentů 20. století (existovalo předtím disidentství?) - Desmond Tutu, Gándhí, Václav Havel, Martin Luther King a Nelson Mandela. (20.05.2016)

Prvá polovica filmu, v ktorej Lady začína s dráždením papalášov barmskej vlády, je príliš zjednodušene podaná a tak nejak mechanicky, nezáživne nainscenovaná i zostrihaná. V druhej polovici príbeh ožije nazeraním do pocitov a motivácií postáv, ale vedie k zdĺhavému tlačeniu na strunu sentimentu (odlúčenie od manžela). Emocionálne prepojenie týchto dvoch polovíc filmu škrípe. Formálne (prekvapivo) iba rutina. Michelle Yeoh dobrá. Ak Barmu druhý raz, dávam prednosť štvrtému Rambovi. (07.11.2013)