Sbohem, královno
Les Adieux à la Reine
Adiós a la reina
Farewell, My Queen
Réžia:
Benoît JacquotKamera:
Romain WindingHudba:
Bruno CoulaisHrajú:
Diane Kruger, Léa Seydoux, Virginie Ledoyen, Xavier Beauvois, Noémie Lvovsky, Michel Robin, Julie-Marie Parmentier, Dominique Reymond, Aladin Reibel (viac)Obsahy(1)
Píše sa rok 1789. V podvečer Francúzskej revolúcie pokračuje na zámku Versailles zvrátený a bezstarostný život, ako keby nikto netušil, ako to v centre Paríža vrie. Keď správa o dobití Bastily dorazí na kráľovský dvor, šľachtici a služobníci neváhajú a rýchlo odchádzajú. Mladá a skromná služobníčka Agathe-Sidonie Labordeová (Léa Seydouxová) je celkom oddaná svojej kráľovnej, ktorej predčíta romány, a odmieta veriť správam zvonka. Myslí si, že pod ochranou Márie Antoinetty (Diane Krugerová) sa jej nič nemôže stať. Netuší, že po boku kráľovnej jej zostávajú už len tri dni doterajšieho života v prepychu Versailles. (TV JOJ)
(viac)Videá (1)
Recenzie (69)
Na královském dvoře chráním portrét urozeného lože. Jsem jen pomocnice s knihami, předčítačka královny, majitelka vzácných slov, služebnice její rozmrzelosti, která vzývá přitažlivost náklonnosti. Cele ovívá pompéznost múz Jejího Veličenstva, dotýká se modly dekadence, v níž toulají se detaily vrtošivé, nitky představ přetržené. Všichni opouštějí potápějící se loď, já, ty i její choť. Uposlechnu jejímu přání, loučím se s Vámi, má paní. V převleku prchám, pod paraplíčkem Vaší přítelkyně, milostivé dámy, vzdychám. ()
Atmosféra filmu na mě působila dosti umouněně.Jakože to herce nebaví.Ale ani jednoho.Scéna s pokládáním hlavy na špalek byla zbytečně časově natažená.Nevím ,co si na tom záběru měl divák vychutnat.Postava Seydoux mi přišla ospalá unuděná.ještě že měla ve scénáři neustálé drbání se.Jinak by snad celý čas byly v záběru její silikony ve výstřihu.Film který už po druhé nebudu chtít vidět. ()
"Bože, tady se nikdy nedalo žít !! Je to mauzoleum Ludvíka XVI. !!" Takový Můj týden s Marií Antoinettou, který se však bohužel v rukou Benoita Jacquota stává spíš takovou nadšenou onanií nad vlastní režijní invencí než čímkoliv jiným, když se nakonec skřípění zubů pod tíhou historické nepřesnosti zdá vlastně jako čirá zbytečnost.. ()
Doslova lesbická rekonstrukce posledních dnů přepychu Marie Antoinetty. Vždy mě zajímalo pozadí takových různých historických událostí - pocity služebnictva apod.. Dost mě pobavilo zařazení tohoto filmu do drama. Už jen pro četnost pádů služebnice bych tu její lesbickou oddanost brala s rezervou sobě vlastní. Jistě je známo, že tento film je tak trochu jemně lesbický - nebo na mě tak působí(dotyky královny a služebné, pohledy hereček na sebe apod..). Je mi známo, že Marie Antoinetta byla zhýralá a nedbala tolik přísné etiketě na královském dvoře, ale postrádala inteligenci, kterou měla její matka Marie Terezie. Ze začátku byla královnou milovanou a poté nenáviděnou... A docela i chápu proč. Diane Kruger v roli Marie Antoinetty byla vcelku přesvědčivá i když se nikdy nepřestanu divit jak zvládá hrát v tolika jazycích. Ukončila bych to takto: „Promiňte, pane, neudělala jsem to schválně.“ Těmito slovy se královna Marie Antoinetta omluvila katovi, jemuž omylem šlápla na nohu. P.S. Mrzí mě, že s historií tento film má pramálo společného. ()
Co to bylo? Co se nám autoři snažili říct? Já si dlooouho nemoh o tom filmu udělat dojem, a když jsem si ho udělal, jaký byl? Že Marie Antoinetta byla tak trochu lesba, která svoje touhy musela potlačit kvůli dobytí Bastily? No to snad ne, takový dojem to snad vyvolat nemělo... Dvě * za kostýmy, interiéry a táááákhle malinko za zbytek, protože to byl takový nevýrazný guláš téměř bez děje, který mi přišel jako sekvence vytržená z nějakého seriálu. ()
Reklama