Oslo, 31. srpna
Oslo, 31. august
Oslo, August 31st
VOD (1)
Obsahy(2)
Jeden den v životě Anderse, mladého narkomana léčícího se ze závislosti, který na chvíli opustí léčebné centrum, aby se mohl zúčastnit pracovního pohovoru a po dlouhé době se setkat se starými přáteli v Oslu. (Edisonline)
Recenzie (37)
Vypadá to, že mladý narkoman Anders po léčebné kúře pomalu vybředává z drogové závislosti. Bohužel se však potýká s utkvělou a sžírající myšlenkou... Jak vlastně dál žít, když chybí elán a sebemenší vůle začít znovu od začátku? (85%) ()
Konečne niečo opozitné k akčným filmom (nie, že by som proti akčným filmom niečo mala). Akcie sa tu skrátka nedočkáte, no napriek tomu to nenudí. Vyzerá to ako dokument, verne znázornené, zahrané... pomalé, ale pritom napätie by sa dalo krájať. Milujem nepredvídateľný dej - a toto je jeden z tých filmov. ()
celé to vyznělo v severském ,pomalém, dokumentu.Další z podobných počinů spíš jakoby osvěta.Neberto do pazourů podívej co tě čeká.Nejdřív se to demokraticky pustí mezi mládež(je přece demokracie a každý si může dělat co chce) a potom se tím zatěžuje systém.A ano je to každého volba.Jen je otázné zda ta cesta z vody je prospěšná každému.Voda není mocná čarodějka. ()
Hned po shlédnutí jsem vůbec nevěděla, co o filmu napsat. Ale v noci v chvílích mezi spánkem a bděním se mi vkrádal do mysli a musela jsem přemýšlet nad celým filmem znovu, nad lidmi okolo Anderse, nad jeho rozhodnutím. Vše mi tak nějak došlo až asi 10 hodin po skončení filmu. ()
Z toho filmu nemám dobrý pocit. Akoby nebolo možné zo závislosti sa dostať... ()
Silno výpovedný, nesmierne aktuálny, o pomoc volajúci tichý výkrik zo života jedného ťažko skúšaného chalana. Scéna načúvania ostatných v kaviarni tvorí absolútny priesečník medzi bezstarostne pôsobiacou a banálnou ľudskou každodennosťou a nádejou pre plnenie si snov, a medzi Andersovou nemožnosťou / neschopnosťou / starosťou ju nadobudnúť, ktorú neustále nosí v sebe, trpko nazerajúc späť na svoj život. Záverečných päť minút teda síce asi neprekvapilo, o to viac bolestne zasiahlo. 90% ()
Norská a těžce existencialistická verze na skotský 'Choose Life'. Melancholický snímek který svou poetičností dokáže diváka vtáhnout do “tygřího města“ a umožnit mu zkoumat smutek a vnitřní rozpoložení čerstvě 'vyléčeného' závisláka Anderse. Mimoto ze snímku neuvěřitelně čiší, jak osobní vztah k Oslu, kterým se Anders nostalgicky prochází, má i samotný režisér. ()
Pro mě asi "silnější" než Trierova předešla Repríza. Naprosto a dokonale jsem se ponořil do způsobu myšlení hlavní postavy. Celkový dojem umocnil i způsob kamery, který působil velice důvěrně/intimně. Excelentní Anders Danielsen Lie a poslední letní den. ()
Ak chce niekto rozoberať zmysel života, má minimálne dve varianty. Jednou je pozrieť si tento film, druhá zbehnúť do krčmy na pár pív a viesť s priateľmi opilecké reči. Za to druhé sa síce človek na druhý deň hanbí, ale stále lepšie ako strata času prvou variantou. Nestojí to za to. ()
Su filmy, ktore okolo nas prejdu a ani sa nas nedotknu a aj napriek tomu, ze su kvalitne. A su filmy, ktore u nas zostanu dlhsie akoby sme mozno aj chceli..vraciame si zaverecne titulky stale dokola, aby sme si umocnili atmosferu, a ako posledne tony vyprchaju, zacina sa faza, kedy clovek rozmysla co videl. Oslo 31Aug u mna zostal. Silny pribeh 34 rocneho Andersa - drog addict, ktory sa snazi zaclenit do kazdodenneho zivota po lieceni, ale ma pocit ze vsetko uz pozna. Vie kam vedie kazda cesta. Kde sa konci, a ze vsadepritomna uzkost z premrhaneho casu, snad nikdy neodide. Po narocnom dni aj noci ho mlade sympaticke dievca vola za nou do bazenu. Anders rozmysla...chape ze to bude len niekolko dnova zaplata. Nema uz silu zit vo svojom oblubenom meste, s priatelmi, ktori su mu vzdialeni, nema silu odist z Osla, z Norska a zacat novy zivot, preto vidi len jedinu moznu cestu.... Aj ked s trosickou slabsou reziou, ide o jeden z najlepsich filmov roku 2012. 9/10 ()
- obsahuje spoilery - Podobnosť s predchádzajúcim filmom Joachima Triera je tu nesporná - rovnaký predstaviteľ hlavnej postavy, ktorou je opäť človek, hľadajúci svoje miesto v spoločnosti po predchádzajúcom vylúčení. Zatiaľ čo v Reprise je záver akýmsi zmierením sa so situáciou a sebou samým, tu Anders nevidí riešenie pre komplikovanosť svojej situácie. východiskom sa však v oboch prípadoch stáva útek. Anders pociťuje toto odcudzenie a snaží sa nájsť oporu u svojich bývalých priateľov, ktorí však už majú svoje vlastné životy. Záverečná scéna pri klavíri je presne taká, akú som vo filme vždy chcela vidieť, len som o tom ešte nevedela. (ďalšou mimoriadnou scénou je tá z kaviarne - počúvanie úryvkov z rozhovorov - alebo priateľ, snažiaci sa dať argumenty proti tvrdeniu, že ak sa niekto chce zničiť, spoločnosť by mu to mala dovoliť.) Osobne mi sadol aj soundtrack. ()
Nevýstižnější sumarizace je přímo z filmu "Společnost by neměla lidem bránit zničit se, když to chtějí". Film, který velice přesným způsobem ukazuje obtížnost návratu inteligentního a citlivého narkomana do společnosti, se kterou nedokáže najít nic moc společného. ()
Norský pokus o Trainsportting se nedopadl dobře. Nezapůsobili na mě kecy bývalé fetky, protože podobných už člověk slyšel. Třesoucí se kamera, hudba i komentáře také zůstali mimo. Závěr: nedoporučuji, přetrpěno k zjištění, jestli bude zlatá dávka, když nezvládl dojít doprostřed jezera. ()
Celkom fajn. Trierovcov nemusím, ale toto bolo podstatne lepšie ako Reprise. ()
Příběh jednoho dne skoro vyléčeného narkomana, kterému celý film fakt držíš palce, že už se vyléčil. Film krásně ukazuje problém znovu začlenění se léčícího člověka zpět do života. Joachim Trier dokazuje, že i s "banálním" příběhem jde natočit skvělý film, který zaujme a chytne za srdce. 80% ()
Asi bych tomuhle filmu přišel víc na chuť, kdybych měl o pár let míň. Dnes už se mi nějak nedařilo vcítit se do hlavního hrdiny a pochopit jeho rozhodnutí. Taky za sebou samozřejmě nemám drogovou minulost, ale prostě jsem mu moc nerozuměl. O dost víc mi oslovilo Dag och natt, který zmiňuje "lenuse". Byť mají oba filmy zdánlivě stejnej námět, tak se liší jak den a noc. Možná to bude opravdu tím věkem, Oslo... vidím jako film pro rozervaný mladší diváky a Dag och natt zas pro střední generaci s jejich midlife crisis, kam už pomalu patřím i já... ()
Typická severská depka, ne ovšem pro mě, jaksi jsem si ne zcela našel cestu k hlavnímu hrdinovi. Závěrečné šlehnutí jsem mu i docela "přál", jelikož bylo spíš osvobuzující a vyřešilo jeho trápení. Na každý pád skvěle zahraná hlavní role, emoce a depky byly uvěřitelné. Krásně domyšlené finální záběry které nám sdělují - život jde prostě dál, ať už je utrpení kohokoliv z nás jakkoliv veliké. Přece jen si ty 4 zaslouží... ()