Elysium

Bez dlouhých řečí asi takhle - nejde říct, že by svůj první vysokorozpočtový počin Blomkamp zvoral. Je taky otázka do jaké míry měl volnou ruku při práci - z výsledku ale za sebe říkám, že on a jeho věrný amigo Opaloch vytáhli svým uměním hodně slaboučký scénář ze sr... ehm, ze srandovního levelu na úroveň v rámci žánru snesitelnou a opodstatňující nějaké ty kačky, co vás může stát lístek do kina. Po Districtu 9 je to nicméně zklamání, to bez debat. A to se radši moc nepouštějme do diskuzí o tom, co vlastně (a jestli vůbec) sem Blomkamp tentokrát strčil za poselství - už jsem četl několik výkladů, a žádný mě moc nepřesvědčil. Po technické stránce je to zase vychytané a "obyčejný" svět ukazovaný po většinu filmu by klidně mohl fungovat... no, dobrá, to asi úplně ne, ale kdo obojí viděl, musí uznat, že do absurdní demence nového Total Recallu má Elysium asi tak daleko jako Eman Zeman do nadstranického prezidenta dolních deseti milionů;) Bohužel příběh shazuje celý film o hodně dolů - už zmíněná technická stránka, ale i herecké výkony jsou víc než dobré. Tedy aspoň pokud je co hrát, což u Damona bohužel moc není - zastává opravdu "jen" úlohu toho, kdo to celé fyzicky oddře. Očekávatelně luxusní je Copleyho magor Kruger, ale taky až karikaturně chudiny se štítící ředitel Carlyle Williama Fichtnera. Jodie Foster má bohužel krom sveřepého výrazu na práci jen prezentovat se jako věšák na kostýmky od Armaniho. Vzato kolem a kolem, oprávněná vysoká očekávání jsou zklamávána poměrně značně, ale i tak jsem ochoten se za čas mrknout znovu (samozřejmě minimálně v 1080p:)), což třeba u vjemově ještě vychytanějšího Oblivionu nehrozí. Na červenou zónu má Elysium jen tak tak, takže výsledek je 70%. (07.09.2013)

Kdo se těšil na další District 9, bude si po závěrečných titulcích otírat pláčem rozmazané oční stíny a přepudrovávat nos. Nejl se v Holyvůdu nakazil akutním patosem a je z toho, byť skvěle natočené, tuctové a neoriginální předvolební video ČSSD, vyteplené jako přízvuk Šarlta Koplyho, ve kterém se Matt Mnemonic bez jakékoliv invence snaží setřít povýšenecký škleb zkorumpované ministryně Miss Fretčí xicht a ve spravedlivém boji o bezplatnou zdravotní péči zachraňuje holčičky s leukémií. Závěru chybělo už jen to, aby si uzdravená předškolačka skákla s maminkou do útulku pro nějakého toho opuštěného labradora se smutnýma očima a obě se vydaly proti zapadajícímu slunci položit kytku k soše Nelsona Mandely. (10.10.2013)

Hrdé béčko s řadou vkusných propriet a detailů a svižným dějovým kolotočem. Řada věcí však zůstává využita jen z půlky nebo úplně opomenuta (endoskeleton je jen zbytečným lákadlem, uspěchané finále). Srovnání s Blomkampovým debutem ubližuje Elysium hodně. Přerod ze sobeckého člověka z davu v hrdinu lidu je tentokrát velice nepřesvědčivý, Matt Damon v titulní roli nevýrazný a nadhozené sociální téma tak nemá konkrétní podobu a neodráží se v konkrétních situacích (vzpomeňme na Wikusovo sbližování se s „fookin prawns“). Největším kamenem úrazu však bohužel není absence emocí, ale absence pořádné akce. S tou se sice chytře šetří a jednotlivé segmenty jsou pěkně navrženy, ale rozklepaná kamera, rychlý střih a převaha detailních záběrů brání diváku se v akci orientovat, natož si jí užít. Záměrné zastřešení béčkovými hereckými výkony (bez výjimky!) nejvíce pochopitelně sluší démonickému nasranému komikovi Sharlto Copleymu. (29.08.2013)

Rozklepaná (a jak!) kamera a zběsilý (a jak!) střih ruku v ruce spolehlivě zabíjejí akci; stupidně a prvoplánovitě tlačené socialistické cítění by zase zabilo děj... Kdyby nějaký byl. Prostě děs běs. A aby to nebylo málo, tak to působí, že chybí polovina stopáže. A zrovna jako naschvál ta, ve které se Neill "točím filmy jako když Pejsek s Kočičkou dělají dort" Blomkamp věnuje příběhu, postavám, elementární vnitřní logice či propojení na sebe (ne)navazujících scén. (28.08.2013)

U sci-fi bývá zvykem, že mnohé více či méně neodpovídá realitě. Dejme tomu, že filmaři se v tomto duchu vesele svezli, co chvíli jsem jako správně namasírovaný divák zklamaně přičetl další a další chybičku, ale kdo by jim to počítal, že? Dokonce jsem ochoten omluvit (opět z pozice diváka s touhou rozhodovat) i ty nesmysle při budování děje, prosekávání si cesty k pointě. Někdy to bylo opravdu tak tak na hraně, že by i Douglas Adams s pohonem na nepravděpodobnost hořce zaplakal. Ale co nemohu odpustit, je skutečnost, že se to celé opírá o premisu, že být zdravý a zároveň uzdravovat, je jediná cesta k vyléčení světa. A právě v tomto momentě je to, jako když hodíte salto do vypuštěnýho bazénu. Tvůrcům přes bohulibé poselství totiž nedošlo, že nikomu neprospěje, když se naráz vyléčí veškerá populace Země. Ono totiž nějakejch osm miliard naprosto zdravejch lidí vyzobe planetu mnohem dřív, než když jsou všichni tak nějak napůl ve sračkách - přirozeně se to selektuje, víme? To si představte, co by se stalo, kdyby mávnutím Brumbálovy hůlky se měl najednou každý Ind a Číňan tak ekonomicky dobře, jako třeba průměrný Evropan či Američan. Jedno až dvě auta, nabušenej barák spotřebiči a žrádlo od rána do večera. Svět, tak jak ho známe, by zkolaboval do týdne. Ale to jsem se trochu rozvášnil, naštván poselstvím filmu, které je lživě optimistické. Ale což, přes to prapodivné vyústění příběhu se musím přenést. Oceňuji ten celkový hábit, který film má. Pompéznost a syrovost, dva protiklady, které se střídají přesně jako lokace, kde se příběh odehrává. Asi to tak má být. Akorát mě ještě mrzí, že neudělali paní Fosterové lépe ty umělý zuby, mluví s nimi jak Jeff Bridges na sklonku své kariéry, to se vážně nedalo poslouchat. Jsem si chvílemi připadal jak v inscenaci Brouk v hlavě. "Kua, uím aánit Eíium! Ychle, oožte něo, ež ude ozdě!" ... Matt Démon, který si zde střihnul Foresta Gumpa s Johny Mnemonickem, to v podstatě celé utáhl na svých svalnatých bedrech, Alice Braga, ta brazilská štěrbina známá z filmu Predátoři, to ozdobila jak piňata garden party, plus několik hodně slušných efektů a euforický filmový zážitek byl na světě. Za čtyři, chce to ale hodně benevolence, scifisti. (20.01.2014)