Elysium

Modré límečky Paula Schradera křížené s Total Recall Paula Verhoevena. Expozici má Elysium syrovější než lecjaké artové sociální drama. Z bláta do louže, z louže do sraček. Pracuj tvrdě, zemři v bolestech. Stejně ošuntělé prostředí jako v Districtu 9. Bída, špína, žádný řád (represivní aparát o sobě dává vědět teprve tehdy, pokusí-li se někdo proniknout do světa privilegovaných). Jenom si přejete, aby melodramatické flashbacky nezačaly diktovat tón vyprávění a film se nezvrhnul ve stejně otravnou duchovní příručku jako Atlas mraků. Naštěstí ne. Elysium se svým hezčím já – rád bych věřil, že vnuceným studiem – až do konce, kdy teprve přichází non-plus-ultra idealistické vyměknutí, statečně bojuje. Romantická linie bohužel selhává vinou krátkého času, který spolu partneři na plátně stráví, a zřejmě bylo záměrem, že třídní boj nakonec vyznívá jako silnější motivace než láska. Hlavní cíl a nekompromisní deadline jsou stanoveny s béčkovou přímočarostí: hrdina chce tohle a musí pro to nejpozději za X dnů udělat tohle a tohle. Bonusem pro marxisty budiž, že Maxova mise je nepřímo motivována neférovým zdravotním systémem, přehnanými postihy pro ilegální přistěhovalce a nerovnoprávností občanů, kteří již očividně neřeší rasu nebo národnost, ale pouze sociální třídu (krom toho v příběhu sehraje významnou roli vynášení citlivých dat mocných na veřejnost, což nelze nevnímat jako narážku na aféry Wikileaks a Snowden). Pohoršení některých amerických kritiků nad naivní propagandou Elysia, v němž jsou hodní opravdu hodní, zlí vážně zlí a jakákoli morální ambivalence představuje tabu, považuji s ohledem na mnohem záludnější adoraci kapitalismu ve většině hollywoodských blockbusterů, přinejmenším za krátkozraké. Bez ohledu na jeho ideologickou podstatu a bezelstnost, s jakou ji dává na odiv, Elysium je hlavně brutální, dějově našlapanou kyberpunkovou dystopií s takřka hororovou atmosférou (většina scén s monstrózním Copleyem), obtížně předvídatelným vývojem (postavy jednají nevyzpytatelně, občas se prostě něco podělá a v jednu chvíli je pěkně přechcán také star system) a, bohužel, s vrcholně nepřehlednými akčními scénami. Vyjma extrémně zpomalených záběrů, které jsou cool díky tomu, že jimi Blomkamp neplýtvá, jsem kvůli nadbytku střihů měl vážně problém poznat, kdo komu uštědřil ránu. Proměnlivost směru, který vyprávění volí, dělá z Elysia společně se Světovou invazí a Dreddem jeden z nejvideohernějších filmů posledních let. Konec je stanoven, průběh naznačen, konkrétní podoba akce záleží na hráči (který je zde napůl člověkem a napůl strojem) a jeho schopnostech, a nemusí být tudíž nutně tak úhledně nalajnovaný jako ve standardnějších akcích. Studijního materiálu (ať už by se měl týkat ideologie nebo naratologie) by jistě mohlo být více, ale jako zábava na léto rozhodně dobrý. 75% (09.08.2013)

Další District se bohužel nepovedl... to ale neznamená, že by Elysium byl špatný film. Ano, po dějové stránce je to jak z pera 15letého levicového aktivisty, ale po všech ostatních stránkách to neskutečně šlape. Naprosto skvělý vizuál, kdy jablíčkově Elysium střídají hnusné favely zemské spodiny ... audio stránka je taky na výbornou a akce (té tu ale doopravdy moc není, takže pokud chcete akční výplach, tak si raději návštěvu kinosálu odpusťte) tu je taky na pekně jatkové úrovni. Prostě a jednoduše naivní pohádka pro dospělé a tím je asi řečeno vše potřebné, co případný divák potřebuje vědět. (29.08.2013)

|| Scenár: Neill Blomkamp | Hudba: Ryan Amon | Produkcia: Neill Blomkamp, Bill Block, Simon Kinberg | Distribúcia: TriStar Pictures | Štúdio: Alphacore, Media Rights Capital, QED Intertnational | Rozpočet: 115 miliónov $ | Tržby: 286,007,248 $ || Blomkampovosť z toho sála ostošesť, ale predsa to nemá tie gule, ako district. Skôr ide o vizuálnu úchylku, ktorú si Neill poprvý krát moho vyskúšať a užiť vďaka poriadnemu rozpočtu. Príbeh neni zlý, ale plynnie z neho prázdnota emočnej šterilnosti. Vzťahy nefungujú a to bere filmu vietor z plachiet aj napriek fajnovej akcií. Opakujem, sci-fi nádych a vizuálno-dizajnérske elementy filmu sú skvostné a za 5, ale ten film ako celok nefunguje. Škoda škodúca. 70% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (08.12.2013)

Blomkamp je režisér, akého súčasný fanúšik sc-fi žánru hľadal veľmi dlho. Keďže Scott o sci-fi zakopne raz za dekádu a startekovská séria je predsa len trošku uhladenejším popcornom, tak na drsné, čistodrvné sci-fička si musím počkať (s výnimkou minuloročného Dredda) práve od tohto tvorcu. R-ková prístupnosť sľubovala teda veľmi slušný nárez, čo film aj potvrdil, ale mám taký dojem, že ešte sa dalo trošku pritvrdiť. Násilie a akcia ale kupodivu neodrezali cestu emóciám, čo nebýva v tomto type filmu pravidlom, a tak som rád, že poctivý príbeh mal na konci zmysel. Dunivé akčné sekvencie nemali konca a vizuálne eskapády naozaj splnili svoj účel. Len keby sa trošku viac zamerala pozornosť na zaplátanie zopár chybných zdrojových kódov v scenári, bola by to dokonalá filmová show. Škoda, že tento film nenarobí v pokladniciach kín taký prievan ako režisérov vstup do prvej ligy, ale dúfam, že to štúdiá neodradí, aby dali peňáz tomuto parchantovi aj na ďalšiu nadupanú fajnotku. 90%. (15.12.2013)

Zajímavá premisa filmu, která by politické filosofy vedla k debatám ohledně toho, zda mají lidé právo vydat se na Elysium, když si to nemohou finančně dovolit (Robert Nozick by jistě tvrdil, že ne), je po první půl hodině pohřbená v ději, který se vydal cestou politických převratů, korupce, přestřelek, robotizovaných lidí a nájemných žoldáků. Kdyby vše zůstalo jen u touhy jednoho chudého kluka dostat se na ostrov bohatých, byla bych spokojenější, přestože by děj vycházel z (místními tolik odsuzované) socialistické premisy. Byla to totiž právě konfrontace s ní a divákovo zhodnocení toho, zda je hlavní hrdina skutečně tak kladnou postavou, jakou v něm vidí Neill Bomkamp, co mě na Elysiu původně zaujalo. (02.10.2013)