Elysium

USB flash hroch, který září vším jen ne štěstím, odstraňuje na Zemi a jejím orbitu sociální nerovnost. Blomkampova „slumová“ forma i cit pro přirozenost a kinetiku akce se ukázaly jako prostředek, který jednak umožní částečně ignorovat tu tupost na cestě za ukončením třídních bojů a taky dostane do hlavy myšlenku, jakpak by to asi vypadalo, kdyby ten fanboy dostal do pazour něco ze série Terminátora (samozřejmě bez stupidního scénáře). Vyšinutý boykie Copley by tam mohl hrát zlý kybernetický organismus, co likviduje protivníky jen pomocí johannesburgského přízvuku.. (13.12.2021)

Devátý okrsek jsem považoval za zjevení na poli skomírající sci-fi a Blomkampa za zvěstovatele lepší budoucnosti žánru. Ne, že bych v tom snímku nenašel žádné slabiny, ale film spadá do kategorie sympaťák, kde máte tendenci nedostatky velkoryse přehlížet. Elysium mělo potvrdit Blomkamovo postavení coby nadějného talentu a žánrového specialisty. Jenže skutek utek. Elysium je po obsahové stránce tupé béčko, kde pokusy o myšlenkovou nadstavbu vyznívají nedůvěryhodně. Charaktery jsou ploché, příběh mělký a svět, který Blomkamp vytvořil, je naivní a nefunkční. Herců mi bylo až líto, obzvlášť Jodie Foster. Té to sluší v áčkové produkci, ve filmech tohoto ražení působí nepatřičně. Pro toho, kdo sleduje produkci tohohle ranku, může jít o průměr, ale já čekal vážně víc. Podstatně víc. A to jsem přitom byl varovaný řadou negativních komentářů. Celkový dojem: 25 %. (27.10.2018)

Tenhle film má téměř vše, co má správná antiutopická sci-fi mít. Přelidněné chudinské slumy, luxusní Citadelu z Mass Effectu, rozervaného hlavního hrdinu, psychopatického (a později rozervaného) záporáka, blonďatou Lenku Bradáčovou, augmentace z Deus Ex, dítě, co všechno přežije, asociální megakorporace, happy end plný světlých zítřků... (29.08.2013)

Abych to jen objasnil, nízké hodnocení nedávám proto, že by mi bylo Elysium ideologicky odporné (neskrývaně pohádková myšlenka o vzájemné pomoci je sympatická a navíc přesahuje ideologický rámec), spíš mi jde o to podání, které je na Blomkampa až překvapivě nezáživné a poměrně krotké. Souhlasím, že se stylistickou rozdílností, která stojí na dvou polarizovaných světech, se tu pracuje vcelku důsledně (shaky-camové rvačky na Elysiu se asi dají obhájit pomyslným splýváním obou světů, ovšem přijde mi to už trochu na hraně), ale vypravěčsky je to nezvládnuté. Snímek nevytváří téměř žádné napětí, protože vše je jasně dané a předem odhadnutelné a ten proces, ve kterém se dospívá k cíli, není zábavný. A jen si odškrtávat pomyslná políčka při využití deadlinů nebo načasování zlomů ve vyprávění mě nebaví, když to nemá šťávu. Chápu, že čistě z hlediska hollywoodské blockbusterové tradice nebo případného míšení poetik je Elysium pro někoho docela podnětné, ale u mě to přebíjí nízká prokreslenost (i ideologická) fikčního světa (jasně, hraje se na typy, ale podle mě to nefunguje), která svým jednoduchým černobílým náčrtem pro mě není nijak intelektuálně stimulující. Navíc pokud bychom se tedy chtěli bavit o přejímání postupů ruské montážní školy a jejich následné kombinace s hollywoodskými konvencemi, v obou případech si film vybírá to horší (typy a schémata) a dohromady to není moc průkopnické nebo objevné. Něco jiného by bylo, kdyby se tu třeba pracovalo víc s detailem nebo alespoň náznakem s intelektuální montáží - takhle ta "typovost" není stylem filmu nijak dál podpořená a rozvedená, nebudeme-li se bavit o zjevných věcech jako kostýmy, akcent apod. Je to škoda, protože určité momenty vypadají slibně a je z toho cítit snaha o trochu hlubší charakterizaci postav i světa (roboti jako prostředek zotročení pozemšťanů, který se po vykonané revoluci stává naopak synonymem pro diktaturu proletariátu; Krugerova sadistická povaha je vyjadřována typem zbraní, které používá atd.). Spíš než odvážný antikapitalistický (nebo komunistický, chcete-li) pamflet mi to ale připadá jako povídka o imigraci a zdravotní péči pro všechny, kterou by mohli ve favelách pouštět dennodenně, ale nikdo by stejně nehnul prstem. (10.09.2013)

U sci-fi bývá zvykem, že mnohé více či méně neodpovídá realitě. Dejme tomu, že filmaři se v tomto duchu vesele svezli, co chvíli jsem jako správně namasírovaný divák zklamaně přičetl další a další chybičku, ale kdo by jim to počítal, že? Dokonce jsem ochoten omluvit (opět z pozice diváka s touhou rozhodovat) i ty nesmysle při budování děje, prosekávání si cesty k pointě. Někdy to bylo opravdu tak tak na hraně, že by i Douglas Adams s pohonem na nepravděpodobnost hořce zaplakal. Ale co nemohu odpustit, je skutečnost, že se to celé opírá o premisu, že být zdravý a zároveň uzdravovat, je jediná cesta k vyléčení světa. A právě v tomto momentě je to, jako když hodíte salto do vypuštěnýho bazénu. Tvůrcům přes bohulibé poselství totiž nedošlo, že nikomu neprospěje, když se naráz vyléčí veškerá populace Země. Ono totiž nějakejch osm miliard naprosto zdravejch lidí vyzobe planetu mnohem dřív, než když jsou všichni tak nějak napůl ve sračkách - přirozeně se to selektuje, víme? To si představte, co by se stalo, kdyby mávnutím Brumbálovy hůlky se měl najednou každý Ind a Číňan tak ekonomicky dobře, jako třeba průměrný Evropan či Američan. Jedno až dvě auta, nabušenej barák spotřebiči a žrádlo od rána do večera. Svět, tak jak ho známe, by zkolaboval do týdne. Ale to jsem se trochu rozvášnil, naštván poselstvím filmu, které je lživě optimistické. Ale což, přes to prapodivné vyústění příběhu se musím přenést. Oceňuji ten celkový hábit, který film má. Pompéznost a syrovost, dva protiklady, které se střídají přesně jako lokace, kde se příběh odehrává. Asi to tak má být. Akorát mě ještě mrzí, že neudělali paní Fosterové lépe ty umělý zuby, mluví s nimi jak Jeff Bridges na sklonku své kariéry, to se vážně nedalo poslouchat. Jsem si chvílemi připadal jak v inscenaci Brouk v hlavě. "Kua, uím aánit Eíium! Ychle, oožte něo, ež ude ozdě!" ... Matt Démon, který si zde střihnul Foresta Gumpa s Johny Mnemonickem, to v podstatě celé utáhl na svých svalnatých bedrech, Alice Braga, ta brazilská štěrbina známá z filmu Predátoři, to ozdobila jak piňata garden party, plus několik hodně slušných efektů a euforický filmový zážitek byl na světě. Za čtyři, chce to ale hodně benevolence, scifisti. (20.01.2014)