Elysium

Zajímavá premisa filmu, která by politické filosofy vedla k debatám ohledně toho, zda mají lidé právo vydat se na Elysium, když si to nemohou finančně dovolit (Robert Nozick by jistě tvrdil, že ne), je po první půl hodině pohřbená v ději, který se vydal cestou politických převratů, korupce, přestřelek, robotizovaných lidí a nájemných žoldáků. Kdyby vše zůstalo jen u touhy jednoho chudého kluka dostat se na ostrov bohatých, byla bych spokojenější, přestože by děj vycházel z (místními tolik odsuzované) socialistické premisy. Byla to totiž právě konfrontace s ní a divákovo zhodnocení toho, zda je hlavní hrdina skutečně tak kladnou postavou, jakou v něm vidí Neill Bomkamp, co mě na Elysiu původně zaujalo. (02.10.2013)

Socialistický blockbuster? Proč ne. Škoda, že v jádru jediná deviace od klasického Hollywoodu je ta, že všechno je tu naopak. Ti, co chrání status quo jsou hnusní, ti, co se plíží ve špíně a ponížení jsou milí a obětaví lidé. Damon jako Ježíš z periferie neexceluje, ale to po něm ani nikdo nechtěl. Týpek prožraný radiací a prošpikovaný rezatými noži působí tuctově, anti-heroicky a po většinu času kope především sám za sebe, i když na konci pochopí, nač je surikatě hroch. Pohádka se tím hezky uzavře k mé spokojenosti. Podruhé škoda, že rozdíl mezi Bayem a Blomkampem spočívá především v tom, že tu přehrávají týpci jako vystřižení z brazilských sociálních dramat a někteří záporáci mají zjevný politický referent (Jodie Foster tam tu Maggie nacpala skutečně hodně na sílu). V jádru je tak Elysium vlastně dost tupoučké, ale (pro mě) sympaticky "pravdoláskařské". Problém je pro mě tam, kde mnozí vidí excelentní režii. Vidím tam skvostný art / sound design a řadu dílčích pěkných záběrů, které mají ale neobyčejný stylový ropztyl. S trochou nadsázky je to jako mix Města Bohů, Elitní jednotky a čehosi, co bych nazval "Paul Greengrass imituje Paula W. S. Andersona". Některé prvky jsou nedůsledně používané (videoherní záběr "přes rameno" včetně doprovodného blur efektu), navíc neustále přeskoky mezi různými styly jsou na rozdíl od D9 kostrbaté. Kinetické hrátky a úsečné střihy občas ústí v nepřehlednost. Přijde mi že to, co musel Blomkamp ve své prvotině řešit maximálně efektivně a jednoduše tady mohl až zbytečně "načechrávat". Elysium pak ale bohužel ztrácí tah i semknutou atmosféru. Paradoxně čím blíže konci, tím větší zábava, protože jsem tu nesourodost dokázal vstřebat. Podobně jako s Vyměřeným časem: sympatické, ale strašně nedotažené. P.S. Copley kope v tomhle filmu o dvě ligy výš než ostatní... sociopat století. [70%] (21.08.2013)

Druhý celovečerní film Neilla Blomkampa je rozhodně ambicióznější než debutový DISTRICT 9, ale v porovnání s ním nedosahuje takové míry originality a pozbývá jeho soudržnosti. Nedochází ke spojení různých tradic, modů (např. dokumentárního filmu - observačního, persvazivního) a podvracených žánrových konvencí (zejména cyberpunku, romance a akčního buddy thrilleru) do podoby, která nemá v kinematografii obdoby. ELYSIUM představuje klasicky hollywoodsky odvyprávěný snímek, který spadá do produkčního cyklu levicových dystopických sci-fi (VYMĚŘENÝ ČAS, TOTAL RECALL, HUNGER GAMES). Ta zesilují některé konvence (paralelismus, kontrast, deadline) a zeslabují jiné (utvoření heterosexuálního páru, postavy jsou spíše typy, jejich jednání není vždy jasně motivované) pro umocnění svého společensko-kritického vyznění. O kladech a záporech nesoudržného vyprávění, rozpadlé významové roviny a opojném stylu v krátkosti zde (poslední příspěvek). (02.09.2013)

Takový obyčejný Béčko, který se sice snaží vypadat jako něco víc, ale nějak to nefunguje. Na ty necelý 2 hodiny to docela zabaví, ale ta snaha o "hlubší" myšlenku byla poněkud křečovitá. Konec byl pak vyloženě k smíchu. Na tom Elysiu by se všichni ty lidi, který potřebovali něco vyléčit, nejspíš dost brzy ušlapali a zdrhali by ještě rádi zpátky na Zem :-) (03.03.2014)

Tož jak začít. Jsem jedinec, který se přes teoretické zařazení do skupiny mladý (zatím ještě jo) vysokoškolsky vzdělaný, relativně slušně vydělávající, politicky řadí na přesně opačnou stranu, než bych měl patřit dle předvolebních "analýz". Takže jsem byl na to "socialistické vyznění" docela zvědav. Film vlastně svým úhlem pohledu silně připomíná dva roky staré In Time. Ani to nebylo prosto diskutabilních momentů, ale přecejen v rámci vytýčených pravidel fungovalo celkem logicky. Elysium ovšem od základu trpí spoustou nedomyšleností a logických chyb. Tak například na začátku vidíme, jak Max žije ve městě plném policejních kontrol, v reálu ale veškerá bezpečnostní opatření působí pozoruhodně bezzubě a finální boj o celou stanici probíhá v řádu 3 proti Bournovi - totiž Maxovi (jo, má tam sice jakousi podporu ze strany těch podivných ilegálů, ale ti jsou tam jen aby se neřeklo). A tak bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Na druhou stranu nemyslím, že by počtem logických chyb film nějak obzvlášť vybočoval ze současného průměru. Horší je, že na rozdíl od Distriktu 9 celé to pozadí děje prostě nepůsobí příliš reálně a věrohodně. Distrikt 9 působil upřímně. Tohle je opravdu do značné míry naivní nedomyšlená proklamace "všichni se musí mít dobře" bez ohledu na to, jak by to v reálu mohlo fungovat. Zajímal by mě střih "po pěti letech". Docela slabé jsou postavy a dialogy. Přiznávám, že "srdce otevírající" promluva Freyiny dcery o přátelství hrocha a surikaty (ve světě, kde už nežijí ani žirafy) mi přivodila menší záchvat smíchu. Přesto jsem ve finále docela spokojený, protože navzdory naivitě filmu tam na druhou stranu nebylo nic, co by mě přímo namíchlo a všechno to režisérovo zaujetí pro moderní flinty a hračky a vůbec ten celkem realistický dojem ze světa budoucnosti (byť je celá Země reprezentovaná jediným městem jako obvykle) se mi líbí. Ale doufám, že příště do toho nasadí taky nějaký pořádný děj. (31.08.2013)