Len Boh odpúšťa

Jen Bůh odpouští jako jeden z Refnův nejambicióznějších projektů, minimálně co se umělecké stránky týče. Bylo v tom něco až bressonovského - herci (modely/loutky) jako jeden z nástrojů vize režiséra, „instalování“ postav do prostoru scény jako její pevná součást. Minimalistické pojetí herectví v Refnově novince není příliš vzdáleno od prostředků spirituálního modu atributu pasitivity ("postavy nečiní, protože chtějí/nechtěji, ale protože musí/nesmí" – vede je někdo shůry jako loutky; distancovanější rámování; délka záběrů v některých sekvencích). [==] Refn se ještě více odchyluje od klasických filmařských schémat a snaží se být solitérem, nicméně selhává, protože není ještě natolik silnou a výjimečnou režisérskou osobností jako právě Bresson, ve filmu vzpomínaný Jodorowsky nebo jeho krajan Lars von Trier. V čem je naopak nebývale silný, je vystižení duchu města, v němž se příběh odehrává – město se pak stává hlavním aktérem-hrdinou díla. Byla to například Kodaň v Dealerovi, Los Angeles v Drive nebo v tomto případě Bangkok, přičemž o osud postav jde až sekundárně (je to jeden z mnoha příběhů, které se ve městě v tu chvíli odehrávají). [==] Suma sumárum divácky méně přístupnější než Drive a ne natolik radikální jako Vejdi do prázdna. Jen Bůh odpouští balancuje někde na hraně, aniž by větším způsobem oslovil jednu či druhou skupinu příznivců. Bez Goslinga a předchozího úspěchu Drive by po Jen Bůh odpouští neštěkl ani pes, ačkoli nesporné kvality jistě má. Doufám, že se Refn napříště vydá jiným směrem, protože tohle je slepá ulička. (01.12.2013)

Refn ujel. Goslingův zadumaný a mlčenlivý hrdina (už zase), který pronese pouhých 18 vět (slovy: osmnáct), je existenčně neukotvený (už zase). *Spoilery* Navíc trpí těžkým Oidipovým komplexem a na konci si sáhne mamince do lůna, aby to zhýčkaným divákům bylo zcela jasné. Do toho explicitní násilí (už zase) - u Refna už však zcela očekávané. Obzvlášť nechutná je scéna mučení - ušní bubínek vs. jehlice do vlasů. Kameraman Eyes Wide Shut nabízí dlouhé statické záběry a vizuální hrátky se světly, v nichž dominují červené a žluté stíny spolu s lampiony temného Bangkoku. To je však v kombinaci s vyprázdněnou narací těžkou diváckou výzvou a člověk má chuť nemožné, nekomunikativní, ba paralyzované postavy proplesknout. Jedinou "normální" postavou je matka v podání velmi charismatické Thomasové, kterou však jako kdyby Refn chtěl za její živost potrestat smrtí, což ostatně udělá, zatímco desperáta nechává žít.../// Nemám nic proti debutantům nebo neokoukaným tvářím, ale absolutně neznámý thajský herec Pansringarm v hlavní roli coby mačetový policista s poněkud nekonvenčním stylem výkonu povolání, neutáhne ani 90minutový film./// Skladatel Martinez vykrádá sám sebe. 50 %. [Kino] (30.05.2013)

Jen buh odpousti Wacoslav1 ne! a nemohu tomuto filmu odpustit promrhany potencial celkove vzato je to divnej film to se dalo cekat ale takovej nedotazenej proste tomu neco chybi od rezisera Refna jsem nedavno zkouknul Drive a Bronsona taky to byly slusny ulety ale vic dotazeny nez tohle ne ze by to byla nuda jak tu nekdo pise tech 90 minut mi uteklo celkem svizne problem je spis v tom ze film je az prilis povrchni nez aby zaujal co se postav tyce tak Gosling mne teda nezaujal vubec jenom tu preslapuje cumi jak mimon obcas neco zakokta ale krome toho ze je otrokem panovacny matky je tu jeho postava celkem k nicemu to jeho drsna matinka se s tim nesere pronasi zajimavy repliky ale taky misty prehrava proste ani jeji postava neni presvedciva zrovna na 100% nejzajimavejsi postavou tak asi zustava demonicky policajt zabijak co rad macetou usekava lidem ruce vypichuje jim oci umlati je panvickou a pak svym kolegum zpiva karaoke bohuzel neco blizsiho se o nem taky nedozvime takze takhle chvalim dobrou psychozni hudbu i prostredi nasili taky neni spatny bohuzel dojem si z toho odnesete takovej nijakej protoze jak uz jsem napsal pojeti pribehu postavy a celkovy vyzneni je takovy plochy nedotazeny zkratka tu vidim jasny vitezstvi formy nad obsahem a to je skoda protoze moznosti byly vetsi takhle to vidim jenom na lehkej uletackej nadprumer nic vic nic min (05.06.2013)

Když máte fetiš na násilí, musíte ho patřičně uspokojit. Co třeba fyzický souboj s Bohem..? Mulholland Dr. uprostřed Bangkoku, pohádka přemrštěné reality, všudypřítomná asijská spiritualita (karaoke!), nasednutí na Noého archu formy i znepokojení a síto, kterým propadávají fanoušci Drive - prostě sexy manýra ikonických obrazů, v které jsem si Refnil jak prase v žitě. Směju se nářkům nad povrchností příběhu, protože už jen v samotném názvu je zakódováno vše potřebné k hlubšímu vrtu. Bůh a jediný spravedlivý je jasný, Ďábel je Cliff Martinez. Ty zvonečky, synťáky, varhany a pod okny projíždějící důlní rypadlo.. Sobecký perfekcionista Refn mě má zase v hrsti. Vrabčáka. Holubi na střeše ať se klidně poserou.. (13.06.2013)

[SFF 2013, Sydney] Audiovizuálny workshop s chytľavými prvkami fetišisticky budovanej hypnózy, podprahovo sarkastického podtónu a jemne kontemplatívnej symboliky. Provokatívne automatizovaný koncept pozorného voyera Refna v ktorom sa divák (sám) odsúva na druhú koľaj a do popredia vystupuje autorova vízia, kreatívnosť a úchylky s tým spojené. Pohromade to nedrží, a to len z dôvodu nadmerného obnosu referenčných zdrojov, ktoré si v tomto prípade podľa mňa nevyžadujú logické usporiadanie v syžete, ale skôr pocitovú štúdiu dielčich segmentov v jednotlivých sekvenciach. Je to drzé a asi aj namachrované, ale takisto zvodne podlé a sebaisté. Nicolas, ja ti odpúšťam... (15.06.2013)