Len Boh odpúšťa

35% podivné chůze od nikud nikam, 40% zamyšlených pohledů do prázdna, 10% dialogů, 5% dialogů bez zvuku, 5% karaoke a 5% násilí. Díky tomuhle filmu vím, že: 1) v Thajsku mají pouze jednu rasu psa (něco jako vyhublá borderkólie) a je velice těžké sehnat tam klasickou nebarevnou žárovku. 2) Policejní velitelé umí celkem dobře zpívat, jsou hrozně drsní a mají v zádech zabudované speciální pouzdro, ze kterého můžou vytáhnout dabb, pokud zrovna někomu potřebují neco useknout. 3) Pokud chcete natočit hodinu a půl dlouhé šibalské pomrknutí na Jodorowskyho a ještě si u toho zablbnout v Thajsku, nemusí to být takový problém, jak by se mohlo zdát. (06.06.2013)

Refn začítná koketovat s režisérskou onanií, oproti Drivu, kde měl dokonale odhadnuté do jaké míry může styl šlapat na paty obsahu, jsi tentokrát nedokáže stanovit žádné hranice a naprosto se poddává pouze způsobu vyprávění. Budování atmosféry tedy funguje výborně, jen pod ní nic nehledejte, protože nic nenajdete. (12.06.2013)

Neberte mi to za zle. Snímky, ktoré v sebe obsahujú len naznačené známky príbehu, pričom jednú polovicu vám režisér ponúka priamo, druhú v inotajoch, mám celkom rád, ale toto bolo jedno veľké WTF. Jednanie hrdinov mimoriadne nelogické, môj obľúbenec Ryan Gosling mal na ksichte celý film tú istu grimasu a záver to teda dorazil na celej čiare.. v zlom slova zmysle. V tomto prípade by som v tom skutočne nehľadal čosi viac, akúsi hĺbku (ako napr. u Strom Života, Melancholia a pod.) (07.09.2013)

Nicolas Winding Refn natolik miluje svůj osobitý styl, že se o něm rozhodl natočit film. A do hlavní role neobsadil nikoho jiného, než opět mlčenlivého Ryana Goslinga. Only God Forgives v podstatě ani nemá děj. Disponuje však několika prvky, které z něj svým způsobem dělají jakési egocentrické umělecké dílo. Má tichého Ryana, "dirty bitch" Kristin Scott Thomas, hýří barvami a vizuálními orgiemi a všechny postavy se chovají zcela apaticky, nezaujatě a lhostejně. Hudební stránka zase perfektně zapadá do celkového stylu snímku. A ještě bych zapomněla na "Stare Contest." Všichni se pořád jenom dívají:) Forma jednoznačně převážila nad obsahem. Jako nějaký módní, luxusní, sezónní kousek, nebo ti, co je nosí. Na pohled hezké a líbivé, pod povrchem však prázdné. Tak nějak jsem si představila, že by mohl vypadat Kill Bill, kdyby ho natočil pan Refn:) (19.10.2014)

Refn ujel. Goslingův zadumaný a mlčenlivý hrdina (už zase), který pronese pouhých 18 vět (slovy: osmnáct), je existenčně neukotvený (už zase). *Spoilery* Navíc trpí těžkým Oidipovým komplexem a na konci si sáhne mamince do lůna, aby to zhýčkaným divákům bylo zcela jasné. Do toho explicitní násilí (už zase) - u Refna už však zcela očekávané. Obzvlášť nechutná je scéna mučení - ušní bubínek vs. jehlice do vlasů. Kameraman Eyes Wide Shut nabízí dlouhé statické záběry a vizuální hrátky se světly, v nichž dominují červené a žluté stíny spolu s lampiony temného Bangkoku. To je však v kombinaci s vyprázdněnou narací těžkou diváckou výzvou a člověk má chuť nemožné, nekomunikativní, ba paralyzované postavy proplesknout. Jedinou "normální" postavou je matka v podání velmi charismatické Thomasové, kterou však jako kdyby Refn chtěl za její živost potrestat smrtí, což ostatně udělá, zatímco desperáta nechává žít.../// Nemám nic proti debutantům nebo neokoukaným tvářím, ale absolutně neznámý thajský herec Pansringarm v hlavní roli coby mačetový policista s poněkud nekonvenčním stylem výkonu povolání, neutáhne ani 90minutový film./// Skladatel Martinez vykrádá sám sebe. 50 %. [Kino] (30.05.2013)