Rock života
A Year of The Stump
Réžia:
Jan Gogola ml.Scenár:
Jan Gogola ml.Hudba:
Oldřich ŘíhaHrajú:
Oldřich ŘíhaObsahy(1)
Olda Říha, zakládající člen a šéf skupiny Katapult, v roce, kdy mu zemřeli jeho dva hudební kolegové – Jiří „Dědek“ Šindelář a Karel „Káša“ Jahn. Příběh rockera, kterému se rozpadl vlastní svět a musí tak v pokročilém věku začínat od nuly. Rány osudu přitom vnímá jako přihrávky. Katapult se navzdory svojí jednoduchosti, anebo možná právě díky ní, stal legendou: dvojnásobný Zlatý slavík, téměř 40 let na pódiích, cca 7000 koncertů a milión prodaných nosičů. Písně skupiny se hrají v médiích i u táboráku, řada jejich textů zlidověla jako součást obecné češtiny: někdy příště, hlupák váhá, a co děti… Rock života není jen hudebním dokumentem či bilancujícím portrétem, ale hlavně setkáním s životní sílou obyčejného Oldy, který dokázal neobyčejné věci a stojí si stále za svým jako pařez. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (4)
Recenzie (29)
Som presvedčený, že som tu mal úplne neškodný komentár aj hodnotenie, ktoré zmizli. Nuž čo - pominuteľnosť elektronicky zaznamenaných dát je naozaj podenková*. Takže zostručnená rekonštrukcia zmiznutého komentáru: Rockoví Katapulti nikdy príliš neoslovovali môj hudobný obzor hudobne ani výpovedne. Uznávam ale, že frontman kapely charizmu má. Nekompromisne hovorí svoje bez ohľadu na názory okolia. A aj keď môže pôsobiť ako zostarnutý mastodont, Gogolov dokument ukázal, že charakterovo svojbytné osobnosti stoja za zaznamenanie. *podenka - niekoľko dní žijúci vodný hmyz. ()
Stupidita a trapnost Gogolových otázek často iritovala i "vedoucího" není divu převážně sprasenej dokument, kdy máte pocit naprosté nepřipravenosti a břídilství a studu za tázajícího...Jediné co mě potěšilo je jisté zrání Oldy od doby"kdy všude byl a všechno znal "jasně že je to pořád "jenom" rocker... ()
Jana Gogoly mladšího se drží aura pozorného a špičkového dramaturga, o to větší je pak rozčarování z jeho nejnovějšího filmu. Anebo je to jen tím, že Katapultem jsem vždy opovrhoval a opovrhovat budu. Avšak není mi jasné, proč zrovna tak bulvární téma polovymřelé kapely za zenitem si Gogola vybral. Ano, téma, kdy člověku umírají nebližší a on se s tím největším sebezapřením snaží vyrovnat, je jistě zajímavé, ale jakékoliv rozumy z úst Oldy Říhy jdou zcela mimo mě. Nakonec tak film působí spíš jako bonus ke koncertnímu DVD, než plnohodnotný dokument. ()
Po deseti minutách jsem to vypnul, protože mi bylo líto Oldy Říhy, že v emotivně vypjatých situacích, jsou mu pokládány zcela ču*ácké otázky. Proboha, jak někdo může být tak blbý, že v den pohřbu velkého kamaráda ROCKERA nechápe, když mu Olda řekne, že na tom funuse není proto, aby mu nevzali ten pocit jiní (nechápe, že Olda nestojí o pozéry), nebo když v den koncertu, kdy umřel bubeník, se zeptá Oldy, jestli se bojí smrti. Takto se může ptát skutečně jen naprostý idiot. Oldo, drž se, furt je kopa lidí s rockerskou duší, kteří tě chápu a kteří chápou, žes toho idiota poslal do prdele. ()
Příšerný dokument, za jehož hrůznost může režisér Gogola, který pokládal ty nejhloupější otázky, co kdy v dokumentech zazněly. Dokonce samotné osoby před kamerou nad otázkami kroutily hlavou a radši se nenamáhaly ani odpovídat. Celý dokument na mě působil strašně amatérským dojmem, nepřipraveně a hlavně hloupě. ()
Reklama