Brestská pevnost

Stale sa neviem rozhodnut ci mi je blizsi americke pateticke hrdinstvo alebo to ruske. Kazdopadne v legendarnom Osvobozdenje bolo patetizmu az saz, a aj tu sa nejaky najde. Film vsak dobre vykresluje druhu svetovu vojnu na Vychodnom fronte, ktora bola surova, ale velmi surova. Nechybaju vybuchy, prestrelky a celkova surovost vojny. 80 % (07.03.2017)

Krásný film, opravdu krásný. O začátku II. světové války jsem žádné velké podrobnosti nevěděla. Útok na město blízko polských hranic, bezohledné bombardování civilních objektů, zamoření vodních zdrojů naftou, několik dnů krveprolití a utrpení ... Zasáhlo mě to hodně, zvláště osudy statečného chlapce, který celý příběh tak trochu vypravuje. Nebo jeho Ani, dívky, kterou měl rád. Nebo velitele, který celý odpor organizoval. I všech ostatních. A jak vlastně všichni tito hrdinové po válce dopadli, protože Stalin a protože politika ... Milovníkům válečných filmů určitě doporučuji. (19.09.2014)

Zpočátku jsem si myslel, že udělím filmu vysoké hodnocení, zaujala mě už poklidná úvodní část a těšil jsem se, jak budu nadšený z válečné části, protože mi Rusové už několikrát dokázali, že válečné snímky umí, ale tentokrát selhali. Nejdříve mě zarazil způsob, jímž je zde vykreslen komisař Fomin, komisaři obecně se, pokud vím, neproslavili díky své empatii a otcovskému vztahu k vojákům. Navíc, přesně jak píše deLaFere, Fomina udal sovětský voják v zajateckém táboře, kam se komisař dostal díky tomu, že se převlékl do uniformy jiného padlého rudoarmejce. Dalším nepříjemným překvapením byl pro mě útok německé pěchoty s podporou tanků, kdy Němci zareagovali až na třetí výstřel protitankového děla, přestože jim hned ten první způsobil ztráty, takže by to u mě tvůrcům neprošlo, i kdyby mi tvrdili, že se jednalo o zvláštní hluché německé komando. Definitivně mě stejně jako obránce dorazil ten nesmysl s finální bombou. Proč? (12.11.2017)

Nekompromisní, zoufalá, dvě hodiny trvající válečná řežba v ruském podání.....už dlouho jsem neviděla ruský film, který by stál za řeč, dokonce ani jindy dokonalý Michalkov to nezachránil svým posledním počinem, tohle je tedy potom v dnešní době perlou mezi ruskými odpady. Nic jsem tudíž ze skepse vůči ruské soudobé kinematografii nečekala, a to, co jsem měla možnost v následujících dvou hodinách pozorovat, mi vzalo dech. Jediné, co mi na filmu přišlo rušivé, byly dialogy, které jsou prostě typicky rusky kýčovité až běda, ale to je dost možná jen můj problém, proto se neodvážím snížit své hodnocení. A pokud chystáte invazi do Ruska, tak jen s kulatými hřebíky v botách. (15.01.2011)

Když jsem před lety viděl Vojína Ryana, musím uznat, že mě to oslovilo. Analyzuji-li si ten velkofilm, poselství zní: My jsme amerika, my jsme velcí a mocní a můžeme si dovolit i to, že primitivním způsobem vybereme nějakou nešťastnou stařenku a zachráníme jí alespoň jednoho syna. Přitom obětujeme asi 100 vojáků a několik francouzských civilistů. Ale tento film je zcela stejně vyjímečně dobře natočen, famózně technicky zvládnut, kamera na výbornou. Jeho poselství je prostší. My jsme stalinistické Rusko, hovno vyzbrojené, rozvědka nefunkční, protiletecká obrana nikde, napadnou nás skopčáci a co teď? Umíráme po tisících, naše ženy jsou upalovány, děcka též, nemáme vodu a náboje. Proto je film tak dobrý. Jestli to dělají pro Stalina, nebo rodnou vlast, se nedozvíte. To je takovej fofr, že to určitě nikoho nenapadlo. (09.01.2011)