Fontána pre Zuzanu 2

Jak říkal doktor Hořec v Černých baronech: „Zejtra ti pučim foťák, a uděláš mi pár fotek. Na památku. Protože za pár let tomudle nikdo nebude věřit..“ Podobně jako v Nahotě na prodej, či Vekslákovi se však nefotilo, ale točilo a z filmařského hlediska to ve všech případech stálo slušně řečeno za hovno, ale cením si zachycení ducha doby, kdy si na počátku 90.let ty výhody náhlého tsunami kapitalismu, svobody a demokracie vyložily některé podnikavé kreatury ze srdce Evropy po svém. Palova sedinka v přiléhavých džínách, skackavé kozy vyžilých štětek a Rapošova partyzánská režie mě nikterak nevzrušily, ale díky nostalgii probouzejícímu soundtracku nemohu tuto TIR-baladu zase úplně odsoudit. Zajímalo by mě, kdyby do Mama Kami v plné rychlosti napálit ten Kenworth T600, jestli by ho ještě dali v servisu dohromady.. (11.10.2011)

Přelom režimu zastihl pubertální Zuzanu ze sídliště v nečekaných problémech. Zatímco v polovině 80. let pouze snila o svém prvním chlapci, začátkem 90. let se musí vypořádat s pobytem v ženské věznici a s nástrahami podsvětí po návratu do života s podmínkou... První svobodný slovenský film přínáší poněkud jiná témata, než první české svobodné filmy Tankový prapor a Obecná škola. Dušan Rapoš neví, co by nabídl dříve, zda exploatační film, cosi akčního (na úrovni Nahoty na prodej) nebo novodobý muzikál. Jednotlivé figurky jsou čistě devadesátkové karikatury a otrlý divák se skutečně pobaví. (07.08.2009)

Druhý díl "slavné" Fontány na mě působí díky zimnímu prostředí ještě víc chladněji, smutněji a depresivněji, než první díl. Těšila jsem se hlavně na Haberu a Helenku R. :D díky nim jsem taky film dotáhla do zdárného konce :X celkově mi nevyhovovalo prostředí - řidiči kamionů, zima, Zuzana propuštěná z vězení, gangsteři a další mafiáni.. a taky mi tady chyběl Jiří Bábek :/ (12.01.2016)

"...BUDEM SA BRÁNIŤ AŽ TAM, KAM BRÁNI SA LÁSKA..." V roce 1993 vzniklo u nás i na Slovensku po jedné neblaze proslulé komerčárně přisvojující si žánrovou nálepku akčního filmu. Jak NAHOTA NA PRODEJ, tak druhá FONTÁNA nakonec dopadly stejně - akce ustoupila úplně jinému žánru a podle očekávání nestála za moc. Zatímco exploatační NAHOTA vsadila na snahu diváka šokovat, F2 se vytasila s romantickou hudební pohádkou, v níž se často úchvatným způsobem střídá odzbrojující naivita (společný silvestr kamionistů a šlapek) s béčkovou brutalitou (skvostná úvodní scéna znásilnění Zuzany ve vězeňské sprše, následovaná ještě dvěma neuspěšnými pokusy o totéž) a patetická moudra s drsnými hláškami ("MYSLÍŠ, ŽE ZA TVOJE ŠPINAVÉ PRACHY HNED ZVLHNIEM?" --- "JSOU STRAŠNĚ TVRDÍ." JA SOM TVRDŠÍ." --- "VEM SI TOHO ZKURVENÉHO MOTÝLA A PRIPNI SI HO NA PTÁKA." a má oblíbená "KAMARÁDI MI ŘÍKAJÍ PIRAŇA. JÁ NEVÍM PROČ."). Jelikož nemám nejmenší problém takový guláš strávit a ještě si na něm pochutnat, soundtrack mě nadchl a Eva Vejmělková okouzlila, dávám za tři a hvězdu navrch z nostalgie a stejně jako u NAHOTY zato, že kdyby se dnes točily podobné filmy, byl bych ochotný se na ně vydávat do kina. Díky tomuto jedinému filmu akceptuju slovní spojení slovenská kinematografie. (06.09.2007)

Pokračovanie trilógie režiséra Dušana Rapoša sa nielenže príbehovo (aj v skutočnosti) posúva dopredu o osem rokov, ale predovšetkým kvalitatívne v porovnaní s prvým dielom výrazne klesá. Doba sa zmenila, komunizmus padol, prišla demokracia so všetkými jej možnosťami aj nástrahami, rozpadlo sa Československo. Režisér Rapoš reflektuje divoký začiatok deväťdesiatych rokov dvadsiateho storočia aj prostredníctvom príbehu tejto snímky. Zuzana (Eva Vejmělková) bola vo väzení. Keď ju podmienečne prepustia, nakrátko ju drží gangster Rony (Maroš Kramár), ale takisto spoznáva vodiča kamiónu Juraja Halamu (Pavol Habera) a jeho závozníka Vápna (Ibrahim Maiga). Juraj postupne dostane pofidérnu hudobnú šancu v Prahe, čo spôsobí naštrbenie vzťahov so Zuzanou, na ktorom v podstate stavia prevažná väčšina filmu. Nemožno však povedať, že by svojím spracovaním diváka príbeh výraznejšie bavil. Oceniť však treba minimálne snahu o autentické zachytenie doby "divokých deväťdesiatok",  čomu v konečnom dôsledku do veľkej miery pomáha aj skutočnosť, že Rapoš film v čase "divokých deväťdesiatok" skutočne natočil. Popri ich divokosti vyniká aj všadeprítomná šeď (ako memento bývalého režimu) miešajúca sa s farebnou bizarnosťou šuštiakových búnd a pastelových sák. Autentická atmosféra filmu však takmer nič nemení na tom, že z príbehového hľadiska tento počin nenadchýna. A o nič lepšie to nie je ani v prípade hereckého obsadenia. Niežeby niekto z protagonistov snímky výraznejšie prekážal (okrem trochu otravne pôsobiacej Lucie Bílej) alebo predvádzal vyložene nepozerateľný výkon, ale pozitíva takisto hľadať len ťažko. Fontána pre Zuzanu 2 už s fontánou prakticky nič nemá, ako-taký romantický uhol zostáva zachovaný, ale predovšetkým chýba to povestné niečo, vďaka čomu by mohla byť táto snímka Dušana Rapoša pre diváka atraktívna a zaujímavá. V porovnaní s prvým dielom je na tom film výrazne horšie aj po hudobnej stránke. (04.03.2024)