Poslední mlčení

Zneklidňující drama o pedofilní vraždě a lidech jí ovlivněných stojí zcela na precizně profilovaných postavách a jejich pečlivě vyjádřených motivacích. Právě díky tomu se pojednání o obětech i pachatelích nestává detektivkou, thrillerem či vypjatým melodramatem, nýbrž nestrannou studií osamění, bezmoci a ztráty někoho blízkého. Sice scénář místy příliš polopaticky zdůrazňuje jistá fakta o případu i postavách a u figur policistů sklouzává až ke karikatuře, ale právě díky tomu se může v případě postav pedofilů vyhnout schematické démonizaci a naopak i je představit jako obyčejné a tragické lidi. (03.04.2011)

Nemecká tvorba nie je priam moja šálka kávy, ale po počiatočnom skepticizme ma Silence veľmi príjemné prekvapil. Zo strany Nemcov sa jedná o skutočne prvotriedne natočenú kriminálku, ktorá vynikajúco vyvažuje pomer medzi drámou pri ktorej diváka zaujíma každá a jedna postava a napínavým thrillerom s postupným odhaľovaním súvislostí. Pojedná o pedofilnej vražde z 80. rokov, kde sa pátranie následne presúva do súčasnosti. Stojí však hlavne na vynikajúco napísaných a vyprofilovaných postavách, ktoré majú komplexné motivácie k tomu čo vykonali a ako sa chovajú. Samotných páchateľov potom predstavuje ako bežných ľudí „od vedľa“, ktorí pre svoje činy majú v podstate obhájiteľné dôvody a nie sú len jednorozmernými figúrkami v podobe vyšinutých vrahov ako je vo väčšine prípadov zvykom. Rovnako plnohodnotne je rozpracovaná aj každá z vedľajších postáv, ktorá má v deji svoje miesto. Všetky samozrejmé podporené kvalitnými hereckými výkonmi. Film zo začiatku buduje prevažne melodramatickú líniu a zaujímavo mätie diváka tým, že presunom udalostí do súčasnosti mu hneď v prvom momente jednoznačne nepredstaví všetky postavy a tak je otázne s kým vlastne sympatizovať a s kým nie. Postupne umocňuje dusnú atmosféru policajným vyšetrovaním až v závere namiesto toho, aby adrenalínovo zintenzívnil finále prináša na scénu skôr depresívne pocity. A aj keď je ten príbeh v jadre zvrhlý, tak divák postupne dokáže pochopiť konanie obidvoch strán. V podstate mi vadila len postava mierne vyšinutého detektíva, ktorému umrela manželka a ktorý sa do takto v reáliách zasadeného príbehu svojimi výstupmi občas až nehodil a jeho postava zachádzal do zbytočnej karikatúrnej roviny, dokonca mierne iritovala. Našťastie týchto scén tu nebolo mnoho. CELKOVO: 4* (8/10) (27.06.2014)

Tak vida, už znám svou první německou detektivku, kterou mohu s klidem vychválit! Po všech těch Kriminálkách Kolín, Stuttgart, komisaři Rexovi a mnoha jiných, na něž se nedá pro plochost postav i děje dívat, a které okupují celá desetiletí televizní schémata všech našich televizních stanic, je to skoro jako zjevení. Nejvíc bych asi vypíchla drobnokresbu líčení chování pozůstalých (většinou to v každé detektivce postrádám a nikdy se tomu nepřestávám divit). Závěr je, pravda, nekonvenční, ale možná o to silnější. A bližší realitě... (05.11.2015)

„Je dobře, že seš zas zpět. Zrovna jsem nakoupil. Najíš se se mnou? Pak si můžeme pustit film, nebo tak něco. Jestli chceš.“ - „Taky se chci dívat na film.“ - „Na to musíš ještě trochu vyrůst…“ Režisér mě zaujal už o 4 roky mladším snímkem Who am I, ale Poslední mlčení je tematicky, žánrově, tempem, cílovou skupinou i vyzněním někde jinde. Už „jetý“ vyšetřovatel (výborný Blomberg), který vstoupí do pokoje mrtvé dívky a přímo před její matkou začne s úsměvem na rtech skládat dceřinu Rubikovu kostku, naznačí, že postavy budou divné, což platí i pro rovněž výtečné zahrané duo viníků v podání Möhringa/Thomsena. Mimo slušné atmosféry, řemeslné kvality, špetky humoru (vyjma vyšetřovatele se o něj stará i těhotná policistka) nechybí též něco k zamyšlení (Jak je to se zlem ukrytým hluboko v nás? Co kromě tužby cítí pedofil?) a povedený, hodně zneklidňující, nehollywoodský konec. Za mě solidní 4*. „Minule byl u vás nějaký pán. Byl to příbuzný?“ - „Ne. Byl to přítel. Dlouho jsem ho neviděl. Proto jsem mu poslal zprávu.“ - „A dostal ji?“ - „Ano.“ (12.04.2020)

Dvě slunečná léta vzdálená od sebe 23 let náhle potemní, naplní žalem a propojí dvě vraždy školaček. Pachatele té první od začátku známe, ale má na svědomí i tu druhou? Poslední mlčení je Odarovou rozcvičkou před netflixáckým Dark. Chybí tu sci-fi prvek a pošmourný vizuál severských detektivek, ale jinak už tu má pohromadě vše - vraždy a zmizení dětí na německém maloměstě rozkročené mezi osmdesátkami a současností, vhled do zhrouceného života rodičů, co přišli o dítě, zneklidňující, depresivní a melancholickou atmosféru, tísnivé letecké záběry na lesy, kterými vede osudová zkratka, i některé herce přítomné v obou dílech. A rozcvička je to velmi zdařilá, snad jen trochu dlouhá. Ale za to lidské vykreslení pedofilů a ten nekonečně smutný konec, který nemá vítězů, jen poražených, a světská spravedlnost je jen iluzí, si tu čtvrtou hvězdičku rozhodně zaslouží. (08.04.2018)