Eštebák

Konfident je snad první opravdu poctivě odvedený film ze Slovenska po revoluci, který se zaměřuje na historii jejich země, co jsem já zatím viděl. Vůbec mi nevadí, že se v něm objeví celá řada českých herců, spíš jsem za to ještě rád. Je vidět, že pan Nvota tenhle příběh pojmul globálně a nezaměřil se jenom na Slovensko. Mádl, Vetchý a Budař totiž jedou naprosto parádní hereckou ligu. Do toho se perfektně doplňují slovenské herečky, které krásou tohoto filimu vysloveně vládnou. Některé záběry také nemají chybu. Hlavně přelety stíhaček, které se mi moc líbili. Přes tíživost příběhu se mi na něj ale dost těžce koukalo. Nedokážu si takové typy lidí, jako zde odehráli Budař nebo Vetchý, představit. Závěr, ačkoliv byl v duchu radosti, mi pak přišel dost smutný. Kór, když si uvědomím, že takových příběhů bylo víc. (07.03.2014)

Když nad tím tak přemýšlím, máme těch filmů popisujících komunistické časy opravdu požehnaně a tenhle nepatří zrovna mezi ty úsměvné. Příběh o tom, kam člověka může dohnat tíha doby a okolností, jak těžké je odolávat nátlaku režimu, když lusknutím prstu vás i vaše blízké může zničit. Je to ale také zároveň příběh o tom, jak se nezaprodat a v pravou chvíli umět použít své dovednosti proti útlaku. Osobně si nedovedu představit žít v téhle době - radši svobodný a chudý, než zabezpečený otrok doby a režimu! (23.02.2013)

Konfident se dá snad nejlépe charakterizovat spojením "další z řady". Další z řady filmů, které se snaží o reflexi naší komunistické minulosti. Česká polistopadová kinematografie v této reflexi dost selhala a jakoby se to snažila poslední roky nějak dohnat. Přitom paradoxní je, že zdaleka nejlepší filmy na toto téma vznikly v době, kdy jsme ještě byli sovětským protektorátem. Konfident patří spíš mezi průměrné; nedá se srovnávat se strašlivým Klíčkem, ale je viditelně slabší než nedávná Pouta. Jeho největší slabinou je scénář, který je plný šablon přejatých z učebnic dějepisu pro základní školy, nepřesvědčivých vztahů i motivací a komunisticko-reflexivních klíšé. Estébáci i disidenti jsou zde vykresleni tak, "jak se to má dělat" - tj. neoriginálně, tupě doslovně, edukativně (viz např. Goldflamovo doslovné vysvětlení zkratky RVHP). Ne že by film neukazoval, jak to doopravdy bylo; selhává ale v uměleckých měřítcích - ukazuje estébáky, disidenty i vpád sovětských vojsk učebnicově a bez kontextu, zato s přemírou snadno identifikovatelných symbolů (radio Luxembourg, prominentní disidentský spisovatel, vlasatý volnomyšlenkář - Bylo by také zajímavé udělat sestřih scén zobrazujících vpád vojsk v osmašedesátém, jak se objevily ve všech polistopadových filmech a seriálech... Tento moment našich dějin je natočen vždy jak přes kopírák a otázkou je, proč ho tam ti filmaři vlastně pořád cpou?) Naprosto nepřesvědčivý a nedostatečný je důvod, proč se Adam rozhodne tak, jak se rozhodne. Vůbec nevidíme, že by se snažil situaci řešit jiným způsobem - prostě hned jde a podepíše. Vzhledem k jeho povaze, soukromému životu a následným výčitkám působí tento automatismus poněkud nekonzistentně. Zajímavé je, že Adam s Evou vůbec nemluví o svých rodičích (zvlášť Eva o svém otci, který emigroval). Zvláštní je též scénáristovo nakládání s onou inkriminovanou nahrávkou velitele Dravce (objeví se pouze 2x a pokaždé s inženýrskou přesností tak, "jak by měla" - a pozorný divák od první minuty ví, kdy se objeví...). Pozoruhodné také je, že naprosto nikdo si nevšimne Adamových sabotážních pokusů. Naopak velmi dobře Konfident nakládá s detaily - zobrazení umakartové každodennosti je efektní a práce s jemnými technickými detaily i velmi efektivní; ale tíseň, kterou by divák zřejmě měl pociťovat, to nijak zvlášť nezvyšuje. Film určitě není nudný a není ani blbý, ale těžko se ubránit dojmu, že za např. tématicky podobnými Uchem a Životy těch druhých zaostává o několik kol... (12.07.2012)

Já sice oceňuju, každej snímek a snahu ukázat tehdejší dobu ve skutečným světle rudýho teroru pachanýho na vlastním národě, ale tohle přece nemůže projít a stavět se to na stejnou uroveň podobně založeným snímkům z let minulých. Jedná se mě především o nesmírnou dějovou naivitu, ta největší mně čekala při závěrečným objevu, vždyt to a nejen to (Míši ulet, chování "chartistů" na zahradě, atd, atd ) bylo až k smíchu, tohle by nedokázal vymyslet ani Baron prášil po láhvi vodky. Film měl naštěstí i svý silné momenty, především Budařova postava, byla přesně ta, na které rudej režim založil svou existenci. Vůbec, pokud bych měl něco z filmu pochválit, tak to byly herecké výkony, hrozně se mně krom páně Budaře, líbila Míša Majerníková a to jak jako holka, tak jako herečka, Ondru Vetchýho mám rád, on má takovej svůj hererckej styl kterej mě sedne ať hraje co hraje, ale třeba s Kaiserova majora ve filmu Pouta šel mnohem větší strach. Celkově jsem rád, že jsem tenhle film viděl, ale že bych ho doporučoval jako ukázku toho jak to tady kdysi fungovalo, tak to teda ani omylem, od toho tady máme jiný majstrštyky. (10.07.2012)

Nebyť toho konca bolo by to za plný počet. Inak sa jedná o Nvotov najlepší film. Pracuje s témami aké poznáme všetci - dokonca aj tí, čo v tej dobe nežili. Predsa len sa podobných filmov natočilo neuveriteľne veľa. Nvota si na tom postavil svoj osobitý rukopis, ale tento film mi prišiel veľmi pekne vyvážený. Či už na poli drámy, alebo akéhosi morálneho posolstva. Vyhol sa naturalizmu a pritom ponúkal scény, pri ktorých musí človek krútiť hlavou. Duo Mádl a Majerníková výborný. Rovnako aj Budař a Vetchý ako figurky zla. Dobre obsadené vedlajšie postavy, krásna kamera a príjemná hudba. Síce je to zlepenec Poľsko/Česko/Slovenský, ale nerobí hanbu ani jednej so zúčastnených krajín. Možno mu chýba niečo údernejšie, čo by z neho spravilo originálne dielo, ale aj mimo to, nerobí vo svojom žánri hanbu a je iným pohľadom na nepríjemnú dobu, než na aký sme zvyknutý. Možno nie je nejako originálny, ale je svojský. Nvota každopádne vie. Škoda, že netočí viac. S hercami a s drámou vo vnútri konkrétnych situácií mu to ide tak, ako zatiaľ žiadnému inému Slovákovi za kamerou. (08.01.2015)