Expendables: Nezničiteľní 2

Jednička na orgasmus rozhodně nebyla. Poměrně mizerně natočená akce, hodně nedochucený scénář, málo hlášek i absence pořádného jiskření. Parta bijců let osmdesátých se dle očekávání sešla podruhé. Na slepencovém příběhu opět nezáleží (hrdinové se dostávají z bodu A do bodu B rychlostí světla), ptákovina trvá, ale má víc nadhledu, je lepší poctou béčkové akce a jednotliví lišáci si ze sebe dělají mnohem větší srandu. Vzájemně si masírují svá ega předříkáváním hlášek ze svých největších bijáků (Byl jsi zpátky mnohokrát, já se vrátím!). I legendární polobůh Norris si rochní ve svých minutách na plátně naprosto s noblesou (kobra po mučivé bolesti umřela), prostě nikdo ze zúčastněných se tu nebere vážně, a to je jenom dobře. Jenže… Ač se třeba scéna v kostele vydařila na jedničku (pamatuju, že Statham se mi v prvním díle moc nelíbil, tady je to přesně naopak), o ostatní epileptické akci se to říct nedá. Sorry, ale střihač by měl okamžitě vrátit honorář. Když si kdysi vyjel zastřílet John Matrix (Komando), mělo to jistý feeling, tady se jen střílí (a nemíří), nikdo nemá ani šrám, ale soupeři do kulek naskakují, jako snad nikdy předtím. Simon West možná pochopil nadsázku, ale s ohledem na vymazlenou akci v Con Air je tohle několikrát louhovaný sáček čaje, kterému by moc prospěla nějaká ta zpomalovačka. Ještě, že je Arnie zpět, Li zbytečný, Dolph vtipálek, Van Damme stále jakž takž pohyblivý a Sly pořád charismatický. Nakonec 4 * stejně jako u jedničky, jenže tady mají mnohem větší váhu!! (22.09.2012)

škoda, že tentokrát chybí i to málo emocí, co bylo v Exp1 (at už kvůli Lundgrenovi, Mickeymu nebo těm jemně načrtnutým osobním liniím) a příběh se rozhodně nepolepšil, navíc se přesunul do hnusného, špinavého bývalého SSSR. Záporák doznal znatelného vylepšení, stejně tak jeho nohsled, který je mnohem zajímavější než korba Austin, ale člověk by pak zabrečel nad mizerným využitím obou dvou. Hlavně pak nedotažený souboj Sly vs Jean zamrzí znatelně. A přitom stačilo zvolit trošičku zajímavější choreografii a podložit ten motiv pomsty lepším rozvinutím vztahu Billyho s Barneym ("Je to dobrej kluk" opravdu nestačí), a mohla to být pecka. Naštěstí i přes menší počet zábavných hlášek, stagnující chemii snažící se bavit přes neustálé opakování jedné postavy "jednou tě zabiju" na 100 variací a... ale to poslední nechám tak. Naštěstí je ta starpower opravdu stále fungující, i v té mdlé akci se najdou krásné, dravé a hlavně detailní záběry (ano, více zajimavých killů by možná stačilo na hvězdu navíc) a zjevování se nových postav je vtipné až na půdu. Takže 3 (05.10.2012)

Bezpohlavní nuda, které by nejvíce slušel žánr komedie/parodie, zvláště za předvedenou akci, která mnohdy vtipem předčí i Charlieho "Rambo" Sheena ze Žhavých výstřelů. Do teď jsem nepochopil, zda to všichni při těch akcích mysleli vážně, nebo si jen dělali prdel ze stylu točení akčních filmů v hnusných 80. letech, ve kterých byli za hvězdy. Film nemá scénář (to se dalo čekat), nemá ani žádný pořádný děj, který by tu prázdnotu vyplňoval a všechny akce stojí za hovno (na rozdíl od prvního dílu). Rád bych vychválil tu úvodní, ale nějak mi v tom zabraňuje ten sniper, co ze statické odstřelovací pušky neomylně kosí lidi na tři kilometry v rychle plujících člunech, případně jeho schopnost vystřílet deset chlapů v rozmezí dvou vteřin v dokonalém kruhu kolem svých "kámošů". Ne, pochopitelně Zecku, tohle je pocta žánru, tady nemůžeš přemýšlet, jenom vypnout mozek a kochat se těmi desetivteřinovými záběry na Chucka Norrise, jak jde se samopalem procházkovou chůzí a ve stylu Komanda střílí všechny idioty tři metry od sebe, co stojí v lajně a čekají až je milostivě sejme. West bohužel doplatil na to, kolik důchodců z akčního žánru má na jedné scéně, takže veškerá akce trpí tím, že místo toho aby nám jí rejža ukázal, permanentně zabírá věkem ošlehané a vyhaslé hvězdy jak si přebíjí, snaží se o vtipné hlášky, přemýšlí co vlastně udělají, případně jen střílí, hlavně, že jsou v záběru. Protistrana pak nemá čas ani prostor na nic jiného, než jen na hromadné pády po desítkách na zem a jiné okázalé demonstrace totální nepřemožitelnosti jejich hollywoodských protivníků. Veškerá zábavnost filmu (a to jediné zajímavé na něm) začíná a končí každou novou tváří, která se na scéně objeví. Problém je v tom, že když si člověk ze seznamu postupně odškrtá všechny na které čekal, zjistí, že film už vlastně ani nemusí dokoukat, protože děj je úplně o hovně a je mu naprosto u prdele jak to všechno dopadne (a ne že by to předem nevěděl). 40% (03.10.2012)

Není nad starou dobrou klasiku. Parta důchodců jezdí digitálně upraveným Bulharskem, střídá herní mapy, které reflektují nostalgicko-archetypální nádech žánru a sem tam zaúřaduje deus ex machina, uvítaný salvou insiderských vtipů. Banalita zápletky i parodický nádech prostoru a charakterů tomu dodává post-moderních kvalit, Simon West zase přehledný rukopis a solidní tempo. Naštěstí už Stallone pochopil, že nějaká vážnost či "realistická" motivace tady nemá místo, nostalgici chtějí svoje hlášky a více pomrkávání. Tupý válečnický macho sentiment tomu sice pořád přebývá, ale tentokrát je to vycpávka mezi královskými komediálním výstupy a říznou akcí s mnohem lepším timingem než v případě jedničky. Sice je to zase "jen" akční encyklopedie, ale tentokrát bohatě ilustrovaná a ještě naditější odkazy k mytologii dýchavičných dědoušků. Bavil jsem se královsky. (27.08.2012)

Casting se povedl. Simon West je však břídil, který netuší, jaké karty se mu dostaly do ruky a druhé kolo meetingu akčních stars v jeho podání působí, jako by jej točil za trest. Akce je statická a nenápaditá, ale to nás jako akční fanoušky nemusí trápit, protože ve filmu jí stejně moc není. Stejně jako hlášek a těch několik obvykle pěkně skřípe hostujícím hercům (vzhledem k rozdělenému prostoru na plátně se tak dají označit takřka všichni vyjma Slye) mezi zuby, protože zkrátka nehrají žádné postavy, prostě tu jen jsou. Obsah filmu je urážkou všech plochých akčních báchorek, obvykle označovaných tvůrci filmů za příběh. Po krotkém akčním intru popijem, mudrujem (Hemsworthův Billy je opravdu postava navíc), následuje bloudění lesem a pak dlouhé krčení rameny při setkání se záporáky. No a pak zastávka na kávu, pokec a jde se na finále. Druzí Postradatelní sami leccos postrádají – o nevyužitých schopnostech přítomných by toho šlo napsat hodně (Li, Van Damme, Adkins), stejně tak o lenivém tempu (zastávky slavnějších mj. přinášejí nestravitelné deus ex machiny a další stagnaci děje). (08.09.2012)