Hrozná hnevu

Zlatý fond americké kinematografie, naprosto zásadní film, sociální drama a reflexe důležitosti kolektivních hodnot. Road movie o chudých zemědělcích v době velké hospodářské krize, kteří kvůli suchu přišli o půdu a jsou nuceni jet s celou rodinou z Oklahomy až do Kalifornie, kde je šance na práci, avšak za cenu porušení zákona a za cenu úmrtí těch nejslabších. Již po cestě si všímají, že rodin jedoucích za prací je mnohem více a tak ani příjezd do jejich cíle není příliš velkým vysvobozením. Žijí v bídě a hledají si aspoň nějakou práci, rodina se postupně vinou dalších okolností rozpadá. Sonda do míst a doby, kterou bychom zažít nechtěli.  100 % (01.01.2022)

„My jsme ti, který žijou. Nemůžou nás zničit. Nemůžou nad náma zvítězit...“ Studiovou iluzi přírody hlavně skrze statické mraky na obloze v tom nelze přehlédnout a naivitu levicově podbarveného závěrečného poselství úplně také ne, ačkoliv tady je určitě velký rozdíl dívat se z pohledu doby vzniku a z pohledu dnešního diváka. Přestože se jedná o nadčasové sociální drama, které se asi dost vymyká tehdejší hollywodské produkci, ze samotného zpracování jakoby navzdory tématu na mě dýchala mnohdy i více příjemná až nostalgická atmosféra jako ze soudobých filmů pro pamětníky, než že by Fordovy Hrozny hněvu vyvolaly trpce tísnivý prožitek. To však vůbec nemusí být bráno jako výtka, přeci nemusí být všechny filmy s drsnými a trpkými příběhy zpracovány drsným způsobem se sklony k naturalismu či frustrující depresi. Tady vnímám mnohem podnětnější myšlenku s ukázkou velké lidské odhodlanosti, která uvnitř rodiny Joadových i všech jejích členů pevně panuje navzdory situaci kolem. Je to exkurs do jiné doby, probíhající v nezáviděníhodných podmínkách farmářské chudiny během velké hospodařské krize. Příběh z doby, kdy nejen věřit v levicové ideály bylo mnohem snažší a v daných podmínkách pochopitelné, ale kdy během konfrontrace putujících chudáků s vesnicí jsme také svědky dnes již možná hůře představitelné hromadné pomoci ze strany kolektivu obyčejných lidí. Silné téma, silná lidskost a silné herecké výkony vytvářejí z tohoto filmu dle slavné knihy patřičný zážitek. Navzdory stáří filmu mě to oslovilo a upoutalo mj. též atraktivním road-movie prvkem a v druhé polovině napínavým útěkem před hrozícím krutým trestem v souvislosti s postavou Toma. Rozhodně stojí za zhlédnutí. [85%] (12.05.2022)

HROZNY, film, jehož nadprůměrnost je bezdiskusní, vyjdeme-li ze současných měřítek, se mění v geniální dílo, zasadíme-li toto srovnání do kontextu filmové tvorby Hollywoodu let třicátých. Tato skutečnost se nezmění ani poté, vtáhneme-li do tohoto srovnávání jiná klasická díla té doby. Bezbřehý, konzumismem maloměšťáctví a nekroceného spekulativního kapitálu prožraný blahobyt dvacátých let skončil proslulým černým pátkem na newyorské burze. Byl-li kdy tzv. americký způsob života ohrožen ve svých kořenech, bylo to právě tehdy. Hrůza a beznaděj nepostihly jen chudinské, ale i střední vrstvy a nemalou část horních amerických statisíc. Mezi normálními smrtelníky, farmáři a jejich čeledí, zoufalství dosáhlo maxima. Prudká levicová reakce, ve svých důsledcích předstihující i tu z šedesátých a sedmdesátých let minulého století, pramenila právě z této existenciální frustrace. Steinbeck a Ford "jen" zachytili to, co bylo součástí všeobecného veřejného povědomí té doby. Skutečnost, že většina hvězd filmů z "továrny na sny" jsou vynikající osobnosti své profese, která je tak trochu i posláním, je známa. Henry Fonda ji - nikoliv poprvé a nikoliv naposled - naplnil beze zbytku. Nebyl na to sám. Bylo by dobře, kdyby toto porozumění hercům bylo i dnes vztažitelné na plné pochopení závažného, nadčasového tématu filmu, který sám o sobě rovněž překonává meze a měřítka své doby. (29.04.2008)

Namísto úniku od reality pomocí nějaké odlehčené komedie se tvůrci rozhodli popasovat s tehdy aktuálním nepříjemným tématem velké hospodářské krize. Už za to si zaslouží obdiv, dokázali téma prosadit navzdory námitkám z (bohatého) vedení 20th Century Fox. Navíc dokázali uspět. Film má své pomalé tempo, které se ale k příběhu hodí. Putování běžných lidí, kteří jsou vykořenění z jejich domovů, za hledáním nového začátku a lepšího místa pro život, je velmi silné. Příjemné pokoukání to sice není, ale kvalitní filmařina se silným příběhem ano… čtyři hvězdy. (09.06.2020)

Sociální kritika směřovaná především k byrokratickým institucím bez tváře, které ničí ubohé a dobrotivé zemědělské rodiny. Z filmu je cítit jasná jednostrannost a politická vymezenost. Henry Fonda sehrává roli, která je očividným správnákem, ale od začátku se nijak netají tím, že spáchal vraždu, a stává se tak jediným, kdo dokáže jednat i silou, když cítí, že je páchána nespravedlnost, a ještě více tak potvrzuje status filmu jako obhajoby obyčejných lidí a obžaloby nelidských institucí. Nikdy se však ve svém boji neuchyluje k vyslovenému kýči a do děje jsou vkomponovány i další figurky, které mohou v rámci boje zaujímat nejednoznačný postoj, ale často stojí na straně lidí zbavených práv a majetku. Dost mi tam ale chyběl knižní závěr, čímž film vysloveně posílil pozici Henryho Fondy jako jediného a hlavního hrdiny. (11.07.2009)