Vlk z Wall Street

Jsem celkem udiven. I když snímek zobrazuje morálně pochybnou postavu, nezastává se jí přece, ani ji nehájí. Martin Scorsese natočil film zpracovaný dost neosobním způsobem, každý si může vybrat, jak bude k Belfortovi přistupovat. Už dlouho jsem se nedíval na film tak nezúčastněně, jakoby svrchu a hlavnímu hrdinovi vůbec nežral to, co je podle něj život snů. Dlouho jsem Vlkovi odolával (téma mě moc nelákalo), oceňuju plynulost vyprávění vzhledem ke stopáži, užil jsem si pár vymazlených záběrů, ale k té skoro celkové adoraci se přidat nehodlám. 70%. (13.08.2014)

Šlapky, orgie, koks, prášky, chlast, auta.... aneb totální hedonismus makléřů v praxi v nesmírně živelném filmu, který dokáže svou opojnost velmi lehce přenést skrze plátno./// Nejzábavnější scéna desetiletí (mozková obrna aneb kterak maniak Belfort objevil novou úroveň účinků drog), geniálně hysterický DiCaprio, Hill hrající konečně burana, co k němu sedí, skvělá hudba… Celkově neskutečně nabitý epos (za 3 hodiny se nestihnete nudit!) moderní filmařiny, který nestojí na kdovíjak geniálním scénáři, ale mistrném fyzickém herectví s různými úšklebky, vzdechy nebo prskáním, ale i přímých promluvách vypravěče k obecenstvu (viz např. House of Cards)./// WoWS je podle mě z části přiznaná oslava vychcanosti, což se v Hollywoodu často nevidí. Scorsese tak rozhodně vybízí k podrobnějšímu čtení filmu, byť po prvním zhlédnutí působí téměř jako čirá komedie bez nadstavby. A i kdyby tomu tak bylo, je to monstrózní zábava (mimochodem neskutečně vulgární), kterou by od tohoto velikána čekal asi málokdo, takže já si jeho akcie ráda koupím znovu. "I will not die sober! Get the ludes!" 85 %. [Kino] (28.12.2013)

Brilantní bláznivá komedie, ve které salvy smíchu střídají salvy stolice z dokonalého herectví Leonardka, když předvádí zfetovanou "mozkovou obrnu" a nechává si strkat hořící svíčky do prdele od Mistress Venice. Dokonale jsem se po celou stopáž bavil a dokonale jsem se po celou stopáž smál, cíl je tedy splněn? Pro Belforta rozhodně! Nejenom, že naprosto bez svědomí v reálném životě okrádal stovky tisíc převážně chudých lidí, kteří jen díky němu skončili pod mostem. Nejenom, že si žil jako král, on ještě vyvázl de facto bez trestu, napsal si o svém kokainovém podnikání knihu, vydělal prachy a nechal si natočit tuto monstrózně sebeheroizující a přehnanou autobiografii, ve které okradené odsune na periferii veškerého zájmu, aby v plné kráse ukázal opět sám sebe jako vtipného a v podstatě neškodného zlodějička a naivku, který ztělesňuje tak trochu pokřiveného Robina Hooda burzovního "obchodu". Ta "spodina", kterou opovrhoval a okrádal? Ta nemá ve tříhodinové stopáži ani roli komparzu, zkrátka neexistuje. Čas se ovšem mnohokrát najde pro jeho monology, ve kterých se uboze (a úspěšně) snaží obhájit a přesvědčit diváky, že: "musím zacílit na bohaté", případně desetiminutové proslovy, ve kterých žvatlá o tom, jak mu hrozně záleží na tom, aby se měl každý stejně dobře jako on. Belfort tedy nejenom celý svůj pseudopodnikatelský život okrádal chudinu, on pro ní o tom ještě natočil film, přičemž ho ona na oplátku vytleskala vestoje. Ani gram heroinu vyvolávajícího morální otázky, jen špinavý crack a debilní fízl, který si dovolí kurvit divákovi zábavu zatčením jeho hlavního hrdiny, aby na konci filmu smutně koukal do ztracena s nevyřčenou větou: "Proč jsem probůh nebyl jako on?". To je důvod, proč tento film, ačkoliv si ho po filmařských stránkách zaslouží ABSOLUTNĚ, nedostane tu vyjebanou pátou hvězdu ani kdyby mi za pět minut Belfort přistál na zahradě, zaplatil mi kokainem a nechal mě nakazit HIV od jeho žhavé manželky! 84% (26.05.2014)

„Väčšina blbcov z Wall Street, ktorých chytám, sa tak narodila. Aj ich otcovia boli blbci. A dedovia. Ale vy, vy ste špeciálny. Vy ste sa k tomu dopracoval sám.“ Strašne sa mi nepáči Stávka na neistotu s Christianom Baleom. Odporné, morálne a aj inak okamžite plným právom zavrhnuteľné postavy, ktoré v podstate ani nie sú ľuďmi, ale tajuplnými, zvrátene pokrivenými skarikatúrovanými monštrami, nepochopiteľný a zároveň absolútne nezaujímavý príbeh. Pre mňa jeden z najhorších „áčkarských“ filmov za posledné roky. O dva roky starší Vlk z Wall Street pojednáva plus mínus o tom istom. Ale je lepší. O bankovku. Bavili ma niektoré scény (s kufríkom peňazí, s gay párty, s morskou búrkou, s oneskoreným účinkovaním tabliet), niektoré hlášky a dialógy („Aj želé by to stihlo rýchlejšie.“), na rozdiel od Stávky na neistotu mal Vlk aspoň jednu kladnú postavu (agenta FBI, ktorého však Scorsese radikálne ignoruje) a je vidno, že Rob Reiner, Matthew McConaughey, Jonah Hill, Margot Robbie, Jon Favreau a Jon Bernthal si to užili. Feťáci, drogovo ťažko závislé skrachované existencie, ľudia s nulovým etickým kódexom, chronickí klamári, luxusné štetky, finanční podvodníci, psychopati a duševne chorí jedinci. Vskutku pozoruhodná spoločnosť. Máme sa smiať a baviť na tom, ako ponižujú ostatných, ako si z nich robia srandu, ako ich urážajú, ako ich majú za hovná, ako im ničia celoživotné úspory, ktoré si nasporili poctivou robotou. Ako sa prevážajú na luxusných jachtách, ktorých súčasťou je pristávacia plocha pre vrtuľníky. Ako berú drogy. Nechápem, prečo to Scorsese nakrútil. Myslel som, že to má byť obžaloba týchto ľudí resp. doby, v ktorej žili. Ale nebola, zdá sa, že všetky tie svine šťastne žili ešte pekných pár rokov resp. žijú dodnes a že Scorsese im úprimne drží palce. Schválne som si narýchlo preklepol jeho filmografiu a zrátal som si, že som od neho videl k dátumu zverejnenia tohto komentu 11 filmov. Vlk z Wall Street je najhorší. (18.04.2017)

(1001) Můj první odchod z promítání, myslím, že ani ne po deseti minutách. Jediný důvod, co by mě udržel po celou dobu stopáže v kině, by byl ten, kdyby mi někdo zaplatil za to, abych se dívala. Hlavní hrdina by asi byl pyšný. --- A když už jsem se tedy musela dívat až do konce kvůli 1001 seznamu, tak jen jednotlivé postřehy: Bože, sexy nahaté ženské jsou nechutné. Leonardo je hodně oranžový. Líbil se mi ten pán, co vyráběl ty boty, protože vypadal úplně přesně jako moje první a nejzásadnější láska. Tento fakt mě trochu rozptýlil na prostřední hodinu nebo dvě, ale nějak tuším, že jsem o mnoho nepřišla. Vedlo to ale k myšlence, že vlastně nevím, o čem to je. O čem to je? Jako jedinou scénu s přidanou hodnotou jsem ohodnotila Leonardův trip z country klubu domů s hlubokým posláním, které požaduje přemožení všech tělesných, fyzických, psychologických a metafyzických překážek. Spolužáci se mě v diskuzi po mém tvrzení, že mě nebaví takovéhle věci, ptali, co mě teda baví. Odpověděla jsem, že upíři a čarodějnice. Možná tedy přece jen nejsem intelektuál. Kdo ví. Každopádně mi vadí, že nezúčastněnému pozorovateli by se snad mohlo zdát, že ten film devalvuje význam slova cool, které jinak sama ráda používám, a také že v drtivé většině případů Scorsese používá humor úplně jinak, než jak humor chápu já. (19.05.2014)