Sám ve stěně

Tak tohle je psycho. Sama mám kolikrát záchvaty úzkosti, když lezu, ale s lanem a parťákem! Je ale fakt, že mám strach z toho, že mi selže některá z jistících pomůcek, kdežto on spoléhá jen sám na sebe. Přesto je to blázen! Může se mu zamotat hlava, nebo mu šutr zůstane v ruce a vlastně se mu mohou stát desítky dalších věcí. Ale musí to být nádherný pocit, podívat se dolů a vědět, že ji zdolal. No, mě a lidem v mém okolí to naštěstí stačí s lanem, a i tak je ten pocit moc fajn :-) mmm, musím se na skály zase co nejdřív podívat :-) (10.06.2016)

Alex Honnold, šílenec, sebevrah nebo spíš pokračovatel Todda Skinnera, Johna Bachara a dalších? Každopádně je to jeden z nejnadanějších free-climberů současnosti. To co tady předvádí na Moonlight Buttress a vzápětí na Half Dome je neuvěřitelný mazec. Nejčistší forma lezení, kde se žádná chyba neodpouští. (Pozn. Obsah na CSFD pravděpodobně patří k jinému filmu, protože tohle je pouze o Honnoldovi) (13.02.2011)

Tak tohle, vážení, je snímek, při kterém se mi žaludek strachy schovával za játra a zatmívalo se mi jak na základce při každoročním školním výletu na zubní oddělení. Dokonale znám okamžiky deset metrů nad jištěním, kdy jsem si, nevěda jak dál, opocený strachy uvědomoval, že to paličkování zase není tak špatná zábava. Oproti tomu lezení ve sto metrech jenom v košili fakt neznám, protože k tomu, abych měl na vrcholu problém trefit se tatrankou do huby mi úplně stačí ta standardní varianta. Taky mi ale není cizí ani ten úžasný pocit jistoty, kdy dokonale znáte svojí výkonnost, popřípadě lezenou cestu a prostě víte, že tenhle šutr vás neshodí a že se nemusíte bát. Pokud si ale, i při vší té jistotě, dovolíte pustit fantazii na procházku, zábava nabývá zcela nového rozměru a Klub přátel chodské krajky má opět zbrusu nového adepta na členství. Alexu Honnoldovi buď vyplivla ta část mozku, která je odpovědná za paniku (mě funguje na jedničku), nebo má sebeovládání a schopnost koncentrace jak mistr Yoda při teleportaci na latrínu. Co mu ale, k jeho velké cti chybí zcela jistě, je namachrovanost a strojenost. Pět hvězd jak dělo a co že je vlastně ta filmařina? (03.12.2012)

Wooooow! ........ (Otevřená pusa)....... (Dlouhé ticho).... Mimo to, že Alex Honnold je naprostý blázen v tom nejobdivuhodnějším slova smyslu, tak tento krátkometrážní snímek je naprosto bravurně zvládnutý, vizuálně působí velmi příjemně a obsahově vyváženě. Řekla bych, že právě tento dokumentární kousek přesně vystihuje podstatu krátkometrážních filmů: Během příjemné stopáže dostanete milý filmový bonbonek s velmi zhuštěným obsahem emocí i informací a zbývající minuty a hodiny, které snímku chybí k označení "celovečerní" - ty strávíte s užaslým údivem a broukem v hlavě. Takhle se to dělá - jeden borec před kamerou, jeden borec za kamerou, a veledílo je na světě! (17.05.2011)

Předpokládám, že pokračování Forresta Gumpa by se odehrávalo i za účasti Alexe Honnolda. Asi by se vyrovnal i Forrestovi. Respekt. Skvělé pohledy kamery. Nechápu nejen Alexovu, ale i kameramanovu odvahu snímat známého, jehož život visí doslova na nehtech... (Expediční kamera - jihlavské kino Dukla 23.4.2011) (24.03.2011)