Černá Venuše
Vénus noire
Venere nera
Réžia:
Abdellatif KechicheScenár:
Ghalia LacroixKamera:
Lubomir BakchevHudba:
Slaheddine KechicheHrajú:
Yahima Torres, Olivier Gourmet, Elina Löwensohn, François Marthouret, Jean-Christophe Bouvet, Jean-Jacques Moreau, Jeanne Corporon, Ralph Amoussou (viac)Obsahy(1)
Píše se rok 1815 a anatom Georges Cuvier právě ukazuje v pařížské Královské lékařské akademii vymodelované tělo africké ženy Saartjie Baartmanové. Jeho kategorický verdikt je doprovázen potleskem významných kolegů. O sedm let dříve opustila mladá služka Saartjie rodnou Jižní Afriku a pod příslibem bohatství se vydala společně se svým pánem Caezarem do Evropy. Nejdříve je vystavena v dřevěné kleci coby skutečná „hotentótská Venuše“ lačným divákům londýnského panoptika, kteří se přišli podívat na abnormálně vyvinuté proporce jejího těla, poté se vydává do Paříže, kde baví chlípnou společnost a stává se předmětem vědeckého bádání. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (37)
Nejdřív pro začátek napíšu to, že mě překvapuje zdejší hodnocení. Že to není ani v červený zóně, tak to jen nad tím kroutím hlavou. Příběh je podle skutečné události. Děj se točí kolem africké ženy Saartie Baartmanové, která musela snášet odpornosti lidí. Ten, kdo si myslí, že svět byl dřív lepší, by si měl pustit tento film. Drama ukazuje do detailů činy Evropanů, které ubližují hlavní hrdince. Člověk by si řekl, že některé scény byly příliš dlouhé (jako například různá představení), ale jsou dlouhé proto, aby ukázaly utrpení ženy a tak uctily její památku. Už i ten dodatek na konci filmu je toho důkazem. Lidé by se měli nad tímto filmem pořádně zamyslet. V lidech tato krutost byla, je a bude. ()
Jedna za úžasnou Yahimu, druhá za výběr předlohy. Bohužel, výběrem to končí. Ač mě příběh Sarah Baartman zaujal, ve filmu mi to bylo všechno nějak jedno. Přiznávám, druhá polovina už mi sloužila jenom jako kulisa k jiné činnosti, to se prostě nedá vydržet. Smekám před každým, kdo na tom byl v kině (kde se zas tak moc jiných věcí dělat nedá) a neodešel! ()
První polovina je obyčejná, druhá dechberoucí. I ten korbáček, co jsem ožužlávala, jsem musela v poslední čtvrtině odložit, a ještě teď je mi skoro na zvracení. A to jsem viděla mnohem nechutnější filmy. Peníze versus důstojnost. Není snad nikdo, kdo by běžně neřešil otázky typu: Vzít si tajně stovku z dědovy důchodové obálky, když už je dvacet minut zavřený na záchodě a močí pomocí hadičky? Vysléct si za pětikilo tričko před tím chlápkem, který mi koupil dva Jelziny? Nechat si cizí peněženku zapomenutou v převlékací kabince na koupališti? Záleží na každém, co si zvolí. Saartjie chtěla peníze, a když si to rozmyslela, dveře už byly zavřené. Začala se oddávat troše zdravého bovarismu a myslela na manžela a dítě, se kterými bude jednou díky těm penězům šťastně žít ve své rodné krajině, až nakonec zašla tak daleko, že už jí ani nevadilo, že místa jejího těla, která chránila jako svou svatyni, jsou teď vystavována na odiv široké veřejnosti a nakonec je ještě za pár zlatých znehodnocuje nějaký ochlasta, kterého vidí poprvé v životě. A to se může stát každému. ()
Nepříjemný film o nepříjemných věcech. Kechiche natočil svým typicky intimním stylem historický intimní příběh, který není primárně o rasismu, kolonialismu nebo sociálním darwinismu, ale o kontinuální degradaci individuální lidské osobnosti. Film tak sice postrádá širší záběr typický pro většinu historických filmů, ale o to silněji působí právě na individuální rovině. Celý film je stejně nemilosrdný ke své hlavní představitelce jako její majitelé/opatrovníci - nechává ji vše pasivně přijímat, z disproporčního těla neskrývá ani nepřikrašluje vůbec nic, nedává ji šanci vysvětlit své jednání a obhájit svou pasivitu ať už formou dialogu (jediný s kým sdílí společnou řeč jsou její majitelé, kteří ji drezúrují jako medvěda) či vnitřního monologu. Její tvář zůstává po většinu filmu pasivní a bezvýrazná zrcadlící bezvýchodnost jejího údělu. Série ponížení nekončí ani po její smrti, kdy je její tělo prodáno do muzea přírodní historie. Hotentotská Venuše byla pro všechny pouhým objektem, kterým zůstala i po své smrti - ve formě sádrového odlitku a vypreparovaných orgánů naložených ve formaldehydu. ()
Smutný film o nekonečné lidské fascinaci anomáliemi, kterých se zároveň bojí. Film byl moc dlouhý a představitelka hlavní role pasivní v jediném pořád stejném výrazu. ()
Bez těch pomalých záběrů by to asi nemělo takovou atmosféru, ale přesto si myslím, že by se to hodilo trochu sestříhat. Kdybych od začátku věděl, že to má 159 minut, tak nevím, jak bych to vydržel. Na druhou stranu měl film nějaké sdělení, na něco důležitého upozorňoval. Někdy se mi zdálo, že ta situace Saartjie byla tvůrci až moc vynucená. Zdálo se mi, že se od toho Caezara mohla odpoutat (mohla mu být vděčná, že jí poskytl práci, ale on s ní mohl zacházet lépe- už jenom proto, že byla schopna pobavit diváky i bez ponížení). Myslím, že by se sama dokázala uživit. Proto mě ale překvapilo, že to bylo podle skutečné události. Tak nevím. ()
Obávam sa, že týmto filmom dôstojnosť Saartjie Baartman vrátená nebola. Režisér sa v jej ponižovaní celkom vyžíval. Útrpne dlhé scény, kde pre fantáziu diváka nezostal žiaden priestor. Hlavná postava hrala viac zadnicou než tvárou, ku koncu som už z nej bola dosť otrávená. Pardon, ale ak to malo vyvolať účasť a súcit, tak ma to obišlo oblúkom. ()
NECHÁPU , JAK MŮŽE NĚKDO NAPSAT , ŽE JE TO ODPAD . NECHÁPU A JE MI HO LÍTO .JE TO ASI ZNALEC FILMŮ . A MY JSME JEN AMATÉŘI . PRO MNE JE TO DRSNÉ , KRUTÉ A STRHUJÍCÍ DRAMA . NENÍ TO O NATŘÁSÁNÍ ZADNICÍ A TAK PODOBNĚ. PRO MNE SILNÝ ZÁŽITEK . ALE MOŽNÁ , ŽE TOMU NEROZUMÍM . ()
Snímok ako historická dobová dráma má svoj potenciál. Samotný príbeh je však mne a pravdepodobne aj iným divákom ukradnutý. ()
strašně, ale fakt strašně dlouhý ()
Jsem milovníkem francozského filmu a dávám francouzským filmům často body navíc, protože ke mně mluví. Asi to tak bude i v tomto případě. Příšerný film o prdeli (pardon), kterou pozorujeme celý film, prdel kouří, prdel chlastá, prdel m*dá (pardon pardon), nic se neděje a většina filmu je v afrikánštině (jazyk holandských přistěhovalců v regionu jižní Afriky). Film nereflektuje nic, je jen nechutný nechutný. Celou dobu si říkám, proč tak tupý film natočili. Na konci je mi řečeno, že je to podle skutečné události, a že ta prdelatá slečna byla vystavena až do 70.let v Paříži v muzeu a že se do své rodné hroudy vrátila až v 2002. No, to ve mě trošku pohne, a za to možná jedna hvězdička - ale kdyby mi to bylo řečeno na začátku, tak bych možná více soucítila a méně plivala. Hanba Francouzům!!! ()
159 min. utrpení. Film jsme sledovali v sále Grandhotelu Pupp asi od 22:00 a byl to největší boj se spánkem, který jsem v kině zažil. Pokud by tvůrci zkrátili na, třeba, 99. min, byl by to možná i filmový zážitek. Takhle NEBYL !!!!!! ()
Stotožňujem sa s hodnotením verbala. Totálne nechutná hlavná postava s chorým zmýšľaním. SPOILER: Tak vedcom sa hanbí ukázať nahá ale hocikto iný ju môže vy... ako také prasa nevkusné. ()
Zajímavé životopisné drama, které však trpí přílišnou délkou a opakujícími se záběry. Herečka Yahima Torres je v roli Hottentotské Venuše bezchybná a realistická. Film o ní se však moc nepovedl. ()
Odvážný a ošklivý návod na to, jak udělat z člověka dobytek a zboží, tím ošklivější, čím je přesvědčivější (a bohužel i delší). Jistý kritik tvrdí, že se tu zkoumá, do jaké míry je herec pouťovou atrakcí a naopak; nevím, může být. Ze zdejších příspěvků doporučuji DOUTASův; VERBAL je jako obyčejně vtipný a nepřijatelný - že si očividně ani nepřečetl, co právě napsal, také o něčem svědčí. ()