Nesvadbovo

Říká se tomu táborová diskotéka. Na začátku se skupinka slečen a chlapců kolem třinácti strašlivě rozhoduje, jestli tam jít, následuje pečlivá příprava...na místě potom slečny neopustí jedna druhou, zatímco kluci na ně z 'bezpečné' vzdálenosti pokukují, nebo pokřikují. A vedoucí, kteří si už předem krátí své večery nápady, koho a jak dát dohromady, aby prostě nebyla nuda, se teď všemožně snaží ty dva opuštěné ostrovy propojit. Docela sranda, pokud se ale jedná o skupinu nezadaných třicátníků (a víc) a roli znuděných vedoucích zastává zaangažovaný starosta, pak je něco špatně. Na obou stranách - 'účastníci' téhle prazvláštní akce opravdu sami být nechtějí, ale pokud nebyli schopni se s nikým sblížit dosud, jedna akce to asi nezmění. A pan starosta té jedné akci dává až nereálný význam a hlavně, celé to počínání, úvodní řeči nebo poznámky (jeho i té 'asistentky') tlačí všechny do jedné role. Do role idiota, který ve vztazích potřebuje odbornou pomoc. Neschopnost najít si vhodného partnera je problém, ale musí si ho řešit každý sám a ne uměle zvenčí. Erika Hníková si vybrala velmi dobré téma na dokument, nechává však pouze zapnutou kameru a zaznamenává jakousi událost - bez snahy něco říct, něco objevit, něco nového přinést... Proto jen ty tři hvězdičky. (29.06.2011)

Neškodí čas od času z DiCapriových snů, věčného kolotoče sitcomů a lá The Big Bang Theory a intelektuálních cvičení typu Nevinnost odskočit si do zapadlé slovenské vesnice, kde řeší problémy vskutku reálné, až přízemní :-) Uklidňující, místy až relaxační tempo tak trochu vypovídá i o tepu života Hamer, které, s prominutím, z místního pohledu vypadá místy až děsivě....zapomenutě....osaměle....jako ti staří mládenci.... (10.03.2011)

Dokumentární práce Eriky Hníkové mi nepřipadá fér, neboť Nesvatbov stvořila na bázi sprosté reality-show a svým pražským elitářským pohledem nechává diváky přiživovat se na civilizačním vyloučení a neštěstí lidí v zapadlé slovenské vísce. Ano, jistě, starosta obce Zemplínske Hámre je skutečný exot a jak trefně podotýká jedna z obyvatelek Hamrů, chová se farštěji než místní farář. Dívat se s lehkým srdcem či nedejbože se smát smutným postavičkám jejího dokumentu mi ale mé sociální cítění nedovolilo. Bylo mi těch (ne)dobrovolných hrdinů strašně líto, hlavně při vědomí, že aniž to zřejmě sami tuší, někdo z velkého města se jim v kinosále či u televizoru směje. Ono totiž záleží velmi moc na optice, jakou daný jev zkoumáte. Mudruje-li samozvaný sociální mesiáš o tom, že Země a lidstvo pomalu vymírá, stačí se malou změnou rastru lehce dobrat opačné globální pravdy - vždyť lidstvo se naopak na Zemi přemnožuje a z tohoto pohledu je dobře, že se lidé (tedy alespoň na slovenském venkově) nesezdávají a nemají děti. (Je to samozřejmě optikou tohoto dokumentu za vlasy přitažená sentence.) Co ale vlastně chtěla režisérka svým dokumentem říci? Z jejího celovečerního dokumentárního filmu se jako divák dozvím tak strašně málo, že mi to k nějakému rozvinutí úvah o existenci (celo)společenského fenoménu nestačí ani omylem. Snad jen to, že v jedné zapadlé dědině kdesi na sousedním Slovensku mají až přehnaně agilního starostu. PS: Ty české titulky byly vážně tak nutné? (13.10.2011)

Na přírodovědecké fakultě jsem absolvoval předměty Populační politika a Populační teorie. Činnost starosty není tak legrační, jak by se mohlo stát. V roce 1999 byl u nás průměrný věk žen, které vstoupili do manželství 21 let. Na Slovensku ještě méně, v počátku devadesátek 18 let. Nyní je to přes třicet. Moje profesorka na předmět Náhradní rodinná péče říkala, že v roce 1999 rodila až v 27 letech a chodili se na ní v porodnici sestřičky dívat jako na raritu. nyní se na raritu chodí dívat až na 40 leté ženy. Západní společnosti vymírání řeší importem pracovní síly z Afriky a islámských zemí. Podle prognózy jich EU bude do roku 2050 potřebovat 70 milionů. Podle předpovědi českých demografů má okolo roku 20150 vymřít poslední česká žena. Na Slovensku to samé. Nenápadně nás nahrazují Ukrajinci. V místě mého bydliště jsou sympatičtí. Z tohoto vážného úhlu pohledu je třeba dokument sledovat a nepovažovat pana starostu za svéráze a samorosta. Taneční zábava v kulturáčku byla moc hezké i nápad s loterií. Možná se měli pokusit orgové přivézt cizí lidi, protože v těchto vesnicích se skoro všichni jmenují Doškové a komu se nelíbí typ Došková, tak má smůlu. Můj oblíbený psycholog v oblasti manželského a rodinného poradenství Jeroným Klimeš říká, že dřív stačilo si s někým na zábavě zatancovat a hned s toho byla svatba. Dnes musí muž ženě posílat sms s emotikony a dlouho se snažit. Vesnice okolo Sniny na východním Slovensku znám z botanické exkurze na Vihorlatu a z účasti na slavném rockovém festivalu na Sninských rybnících Rock pod Kameňom. Místní lidé jsou přátelští a kraj je moc hezký s čistým vzduchem. V závěru dokumentu dostane divák bonus letu vyhlídkovým balonem nad tímto překrásným krajem. (31.10.2020)

Ak ste v 70. a 80. rokoch žili v Mníchove a úplnou náhodou tam raz za čas videli na ulici tehotnú ženu, ukazovalo sa na ňu prstom so slovami: "Tá musí byť z dediny". Keď spoločnosť dosiahne určitý stupeň intelektuálnej vyspelosti a blahobytu, stratí záujem sa reprodukovať. Len toto nikto nevysvetlil starostovi Zemplínskych Hámrov, bývalému gumákovi ako vyšitému (armádny syndróm navždy, buzerácia musí byť...). Hoci u týchto sedlákov sú pohnútky ostať single asi iné. No hrôza, peklo na zemi. (03.12.2016)