Nesvadbovo

Film toho nakoniec hovorí viac o spoločenskej (celosvetovej) chorobe názvom osamelosť, akoby bol nejakou extra zaujímavou sondou do duší ľudí východoslovenskej dediny. Za zamyslenie stoja aj argumenty, prečo človek v určitom veku už nemá vôľu niečo na svojom živote meniť. Ako záležitosť za plné vstupné do kín trochu diskutabilné, v televízii adekvátne. Žeby som vo filme našiel niečo šokujúce, alebo tragicky smiešne, sa povedať nedá. (25.08.2016)

Nebudu zapírat, ale mám slabost pro dokumentární styl Eriky Hníkové. Tedy hlavně pro výběr jejích témat a jak je zpracovává. Už její film Sejdeme se v Eurocampu mě dost zaujal výběrem netradičního tématu a zcela nezaujatého zpracování. Myslím, že podobnou metodou postupuje režisérka i ve svém Nesvatbově. Nechává lidi mluvit s tím, že jim cílenými otázkami jen tak trochu napomáhá otevřít se v osobním kontaktu. Ve zbytku už to nechává na volném plynutí gest a mimiky, nonverbální komunikace a okolností, jak to sám přináší život. Film stojí určitě za zhlédnutí už jen kvůli zachycení sociálního inženýrství v reálné praxi. Člověk totiž neví, zdali to brát jako recesi či vážně. Starosta obce to bere vážně, což je jednomu na jednu stranu sympatické, na druhou stranu, jak už říká sám podtitul filmu: srdci se nedá poručit, i když se pro to vytvoří ty nejideálnější podmínky zhora:-) Mě teď jen zajímá, jestli mělo promítnutí tohoto filmu všem zúčastněným třeba nějaký vliv na jejich další životy... (24.11.2010)

Na přírodovědecké fakultě jsem absolvoval předměty Populační politika a Populační teorie. Činnost starosty není tak legrační, jak by se mohlo stát. V roce 1999 byl u nás průměrný věk žen, které vstoupili do manželství 21 let. Na Slovensku ještě méně, v počátku devadesátek 18 let. Nyní je to přes třicet. Moje profesorka na předmět Náhradní rodinná péče říkala, že v roce 1999 rodila až v 27 letech a chodili se na ní v porodnici sestřičky dívat jako na raritu. nyní se na raritu chodí dívat až na 40 leté ženy. Západní společnosti vymírání řeší importem pracovní síly z Afriky a islámských zemí. Podle prognózy jich EU bude do roku 2050 potřebovat 70 milionů. Podle předpovědi českých demografů má okolo roku 20150 vymřít poslední česká žena. Na Slovensku to samé. Nenápadně nás nahrazují Ukrajinci. V místě mého bydliště jsou sympatičtí. Z tohoto vážného úhlu pohledu je třeba dokument sledovat a nepovažovat pana starostu za svéráze a samorosta. Taneční zábava v kulturáčku byla moc hezké i nápad s loterií. Možná se měli pokusit orgové přivézt cizí lidi, protože v těchto vesnicích se skoro všichni jmenují Doškové a komu se nelíbí typ Došková, tak má smůlu. Můj oblíbený psycholog v oblasti manželského a rodinného poradenství Jeroným Klimeš říká, že dřív stačilo si s někým na zábavě zatancovat a hned s toho byla svatba. Dnes musí muž ženě posílat sms s emotikony a dlouho se snažit. Vesnice okolo Sniny na východním Slovensku znám z botanické exkurze na Vihorlatu a z účasti na slavném rockovém festivalu na Sninských rybnících Rock pod Kameňom. Místní lidé jsou přátelští a kraj je moc hezký s čistým vzduchem. V závěru dokumentu dostane divák bonus letu vyhlídkovým balonem nad tímto překrásným krajem. (31.10.2020)

Na toto dalo peniaze Ministerstvo kultúry SR a Štátny fond ČR a ja nechápem prečo. Hlavne tú českú stranu, veď tomu dialektu ani nemôžu rozumieť, vraj tam boli titulky, no ale predsa, na čo sa do niečoho takého strkajú peniaze a čo to má spoločné s kultúrou? Jeden pochabý starosta si zmyslí blbosť a my ideme investovať zo štátneho? Hlavne keď som potom videl tie vylosované páry, 4-metrové žirafy s chlapmi v typicky dedinskom oblečení „hlavne nie na mieru“. Hlavne, že sa nakoniec každá ožral, inak v ničom úspech tejto akcie nebol. Nerozumiem celkom zámeru ani spoločenskému prospechu takýchto relácií. https://dokumenty.tv/nesvadbovo-dokument/ (30.07.2021)

Tak sa vyberám s Monikou do kina v našej rodnej vieske. Okrem rozprávok a titulov s názvami niečo ako "Milujem ťa až do nebies" a pod. dávajú aj čosi iné, a to hneď dokument. Nevídané uprostred tejto kultúrnej zimy a prízemných mrazíkov v žilinských multikinách (kamenné už všetky ukameňovali). Ide sa na premiéru, hneď pri vstupenkách nás pobaví tetuška, keď odpovedá na otázku jedného zvedavého diváka, o aký žáner že to ide v tom Nesvadbove. Odpoveď znie - nová česká komédia. Vstupujeme do sály, kde okrem nás ešte nik nie je, a tak sa tešíme, že jéééj budeme tu sami na premiéru. Milujem kuriozity a u nás o ne nie je vonkoncom núdza:). Nakoniec na naše sklamanie, sú tam s nami ešte ďalšie dva páriky (vrátane zvedavca milujúceho nové české komédie...hehe, tak mu treba:)), takže dokopy šiesti ľudkovia. Ach.________Samotný snímoček. Miestami som sa dosť pobavil, ale s postupom času som nevedel, či sa mám ďalej smiať alebo sa cítiť trápne za hlavných protagonistov. Čo vôbec nevadí, práve naopak. Takže dalo by sa hovoriť o tragikomédii, na čo som chcel upozorniť tetu v pokladni po premietaní, ale už tam nebola:(. Hníková mala nepochybne výbornú ruku pri výbere námetu, ale tam to aj skončilo. Celé to bolo akési rozkúskované a nebyť tých rozhlasových prestrihov so zábermi z dediny, tak neviem neviem, ako by to celé dopadlo. Chýba mi tu nejaké posolstvo, resp. autorstvo vryté od autorky, a celé mi to príde akoby nejaký článok z Nového času. Zaujímavé, ale zle interpretované (tým nechcem povedať, že Nový čas píše o niečom zaujímavom, ale chápeme sa, nie?:), mám skôr na mysli senzácie schopné). Tak za mesiac to budú dávať o ôsmej na dvojke , mohol som počkať. A kultúrna zima v našich úžasných multi-hyper-super-kinách ďalej veselo pokračuje... (01.04.2011)