Top Gun: Maverick

Nevysvětlitelný úkaz v podobě filmu, který žánr neposouvá dopředu, herecky nevyčnívá, hudebně se opakuje a vizuálně cituje desítky let starý originál jedna k jedné - a kritici, diváci, děti i dědové svorně pokyvují hlavami a horko těžko ze sebe soukají, že právě viděli film roku. Poctivá akce, kdy ze stíhaček hmatatelně odletují šroubky a kape olej, stokrát viděná klišé, která zacloumají s každou emocí a esence osmdesátek vybraná až na dřeň přesto v každé minutě funguje ještě o dvě třídy lépe než v onom šestaosmdesátém. Maverick je opak fanservisu, protože nás vrací k fandomu, který má většina ráda jen s nadsázkou a málokdo by ho zařadil mezi svoje nejoblíbenější. A přesto nás drtí steskem po časech, které jsme neprožili, nutí nás melancholicky posedávat nad osudy, které jsme tři dekády neznali a my poctivě jdeme libovolným směrem, který nám ukáže a přemýšlíme, proč že se z nás nikdy nestali piloti. (30.05.2022)

Neskutočný tlak, ktorý ma zatlačil do sedadla kina - po dlhých rokoch. Nakoľko som konzervatívny romantik, 90-ková nostalgia miešaná s neskutočnými zábermi a strihom ma totálne dostali, a pri odchode z kina som cítil plnohodnotný pocit kinematografickej katarzie. Film, ktorý sa nebál v tejto premäkčenej dobe "mať gule" a tiež staromódne srdce plné emócií. Cruise sa vykatapultoval opäť do hereckej stratosféry rýchlosťou 12 718km/h.  --- | 27.5.2022, CC, Ústí n L | --- Jednoduchosť a krása. Srdce mi aj druhý krát plesalo tempom, že som len ťažko dýchal - tieto rezonancie na mňa majú paralyzujúci účinok v tom najlepšom slova zmysle. Viac vo video denníčku  | 7.6.2022, CS Anděl, Praha |  (27.05.2022)

Po předlouhých 34 letech jsem si před verzí 2.0 pustil jedničku. A i po té době to zase byl Top gay aneb Báječčční müžžži na létajících strojích, tedy přitroublá pozérská patetická kokotina s dialogy jak od kreténa a s odporným prkenným pizizubým a pydlookým slizákem napřesdržku v hlavní roli. Ovšem přitroublá pozérská patetická kokotina s dialogy jak od kreténa, která se v dobách, kdy začínaly uhelnatět plavuně, stala popkulturním hitem, zejména za železnou oponou, protože to zkrátka proti všem těm konzervativním socialistickým sqostům bylo něco jiného, a mně, tenkrát třeba dvanáctiletému panici, se to skoro trefilo do tehdejšího mentálního rozpoložení. Tudíž jsem byl ještě včera, když je mi už mentálně třináct, k reinstalaci spíše skeptický. Naštěstí scénáristé s hlavami vytaženými z prdelí ještě zcela nevymřeli a téměř neuvěřitelně se jim v dnešních časech furtokolových homixových lobotomií povedlo natočit film, u kterého by se hypoteticky nemuseli otravovat jak obstarožní otyloň za zenitem s plísňáky ještě z polské burzy a hrdě se producírující s napodobeninou buzerantských zrcadlovek od Vietnamců (v kině nadpoloviční většina), tak povrchní sluníčkářský mileniální vymaštěnec či školou povinný trotlík s mobilem přirostlým k držce. Je to sice opět jednoduchá pozérská patetická kokotina, navíc schematicky úplně stejná jako její osmdesátková braková předloha, avšak lidé se zjevně od té doby naučili mluvit souvisle, logicky a systematicky, k sájetologickému zachrapovi byl čas vcelku milosrdný a je z něj docela sympatický, mohutně dobarvený, dosolárkovaný a naolejovaný děda s porcelánovým chrupem, snímaný přes milosrdné a dost rychlé kamerové filtry, takže proti němu místy vypadá páprdovitě i o sto let mladší Milouš Talíř s vkusným východoněmeckým pornoknírkem a jeho povislá krabatá kožka se neprovařila ani při opakování tehdejší kültovní scény plážžžového homovolejbalu, nahrazeného nyní plážžžovým homofotbalem. Milosrdní tvůrci prozíravým střihem tentokrát moudře ušetřili diváka i traumatu z kýčovitě osmdesátkové gerontopíchačky atrofovaného šedesátiletého Metuzaléma a svraštělé anorektické padesátky Dženyfer, čili vzniklo více než vkusné (a možná až příliš důstojné) retro s naprosto vynikajícími až dechberoucími aviatickými akčními scénami a několika opravdu chladnými momenty, po nichž nejeden pamětník dozajista zatouží zatáhnout panděro a vypravit se ve skoro pravém koženkovém leteckém bombru a teplouškých slunečních brýlích značky Cuong Trang na diskotéku pro mrtvé a umírající z posledních sil poklátit u „Take my breath away“ pár ještě ne příliš rozplizlých a zatuchlých MILFek. (29.05.2022)

Že umí Kosinski vizuál i emoce už dávno víme, a zde ho navíc Bruckheimer s Cruisem vedou na velmi příjemné vlně nostalgie. Propojení s původním filmem je doslova láskyplné, motivací postav komplexní a rozšiřující. Fanoušci originálu dostanou více a lépe toho samého, s upgradem akčních scén na dosud neviděnou, fyzicky poctivou leteckou show jako od Nolana. Dávno jsem tak nebyl přikovanej do IMAX sedačky. Pátou hvězdu nedávám, protože dějové schéma prvních 90% stopáže bylo bezpečně předvídatelných, přesně tak, aby pohladilo fanoušky originálu. Finálních 10% stopáže je pak pohádkově báječnou hollywoodskou atrakcí. A potěšilo mě zakomponování postavy Vala Kilmera. (25.05.2022)

Hrozně rád bych u tohoto komentáře vynechal taková ta superlativa začínající na „nej“ a přišel s něčím fakt originálním, ale ona by to u tohoto filmu zrovna byla obrovská škoda. Pokračování Top Gunu je totiž neuvěřitelnej nářez. Od začátku do konce. Herecky ve všech ohledech skvělé. Objeví se herci ze staré gardy, objeví se nové tváře. Dojde k nárazu těchto dvou generací, kde je to přesně takové, jak si dovedete, byť jen, představit. Jenže k těm všem emocím plným nostalgie a vzteku k nerespektujícímu mládí je tu Tom, kterej ze sebe udělá absolutního borce. A nejen svou rolí, ale i svým výkonem. Akční scény jsou totiž reálné, žádné efekty, žádné CGI. Prostě totální hukot, ze kterého Vám po poslední půlhodinové akci bude zvonit v uších ještě druhý den. Jestli tohle není nejlepší pokračování osmdesátkové legendy, tak pak už nevím co. Naprosto oprávněně oslavovaný blockbuster dokazující, že dobrý popkorňák stále existuje. (02.06.2022)