Top Gun: Maverick

Už v "Mission: Impossible - Fallout" bylo několik sekvencí, kdy film překračoval hranici fikce a budoval vznešený pomníček nejen svému hrdinovi, ale také jeho představiteli. "Top Gun: Maverick" pak už komplet celý funguje souběžně na rovinách fikce, adorační reflexe a meta komentáře. Když tedy na repliku "The end is inevitable, Maverick. Your kind is headed for extinction." zazní odpověď “Maybe so, sir. But not today.”, neříká to za sebe jen titulní hrdina či Tom Cruise coby poslední plnokrevná hollywoodská hvězda, ale také osmdesátkový model blockbusteru. Všechny kontrolky tu blikají, že tenhle starý/starosvětský kolos by neměl přece vůči té rychlejší, vymakanější, odladěnější a nejnovějším hadrwarem i softwarem napěchované konkurenci jakkoli obstát. Neustále cítíme, že takhle už se to přece nedělá, že doba je někde jinde, že si všichni žádají něco sofitikovanějšího, pokročilejšího a současnějšího (skvělá JitkaCardova má ve svém komentáři naprostou pravdu). Ale tady se prostě stvrzuje, že nezáleží na mašině, ale na pilotovi. Jistě jsou tam cheesy camp a krypto-queer roviny, ale soudě podle uculování publika to nejsou vady, nýbrž součást slastného diváckého prožitku, kdy film na diváky jen nepomrkává, ale tím svým těžko odolatelným pohledem jim hledí přímo do očí. Také můžeme dokonce po vzoru Žižekovy analýzy hudby a koncertů Rammsteinů ve vztahu k nacismu říct, že nám druhý "Top Gun" dává pasivně zakusit scientologii (byť na rozdíl od Rammsteinů není vůbec karikaturní a rozhodně zrcadlenou ideologii nepodvrací). Toma Cruise lze za řadu věcí odsuzovat i nesnášet, ale na rozdíl od ostatních megalomanů současné doby mu nelze upřít, že v jeho oboru, tedy v rámci filmových spektáklů mu není rovno. Nikoli kvůli tomu, jak má napěchované kapsy či jak sdírá své podřízené, ale naopak že všechny dokáže strhnout pro svou perfekcionistickou vizi, kterou si sám tvrdě odmaká. "Top Gun: Maverick" nám hrdě předvádí svůj banální a dávno přežitý motor, který má patřit do starého železa, ale živoucí generátor úžasu za jeho kniplem nám před očima z té rachotiny vymáčkne takový výkon, jako nikdo před ním. ___ pozn. pod čarou: V hrstce melancholicko zasněných momentů i dějových motivů Cruisova óda na létání evokuje Mijazakiho pochopitelně poetičtější a mnohovrstevnatější pomník stíhacím esům "Porco Rosso". (26.05.2022)

"No ty vole, to je pěkný retro." ___________ To muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co? Top Gun: Maverick je totiž takovej ten typicky kýčovitej, patetickej, předvídatelnej, přímočarej a klišovitej akční blockbuster který jede dle klasicky zajetý melodramatický šablony – ale v tom nejlepším slova smyslu. Doopravdy neočekávejte nikterak komplexní, hlubokomyslný či originální příběh, ale poutavou adrenalinovou atrakci se stíhačkama, která vás chytne, a jen tak nepustí. Celý zážitek v mnoha ohledech umocňuje finální akční inferno – a i já uznávám, že již nějakej ten pátek jsem v kině nezažil tak intenzivní nadzvukovej randál, z kterýho málem vyletíte ze sedačky, ne-li vám z toho málem rupnou gatě...... Každopádně, zdejší hodnocení 88% je fakt overrated úlet, který vybízí k následující otázce: doopravdy jde o tak kvalitní a přelomový spektákl? Rozhodně ne – na to je tenhle film až moc monotematický a schématický. Jde však o učebnicový příklad poctivýho hollywoodskýho bijáku ze starý školy, který je jak výborným upgradem, tak důstojným pokračováním, díky čemuž vzdává hold prvnímu Top Gunu? Určitě.... Co dodat? Tom Cruise je novodobý král akčního žánru. Mimochodem: skvělej soundtrack! #koudeluprdele (31.05.2022)

Povědomý soundtrack se line Imaxovým sálem a začíná jeden z posledních starosvětsky koncipovaných filmů v tom nejlepším smyslu slova. Tom Cruise je skutečně samorost, který si jde za svým a je odhodlám udělat maximum pro absolutní konsternaci diváků v kinech. Jeho výcvik ve stíhačce a celkový trénink bere dech a na tom plátně je skutečně znát, že nesledujeme pouze to plátno zelené, ale skutečné záběry z kokpitu. Jasně, příběhově se vymyslela jednoduchá zápletka, na kterou se naroubavaly ty samé dějové linky, jež známe z původního filmu, včetně takřka totožných scén a dalo by se snad až hovořit o remaku...na který by však mohl být nebožtík Tony Scott patrčičně hrdý, protože to, co nám doručil mnohdy neuznáznavaný Joseph Kosinski, se může geniálnímu Scottovi směle rovnat. ANo, i zde jsou scény, které jsou trošku zdlouhavější a občas mě předvídatelné scény štvaly, ale jakmile se sedne do stíhačky, je vše odpouštěno. Hlavně po finále, které je vyloženě dechberoucně napínavé a dokázalo překvapit. Pro mě to není desítka a není to ten film, co by mě absolutně odrovnal, na ten stále letos čekám, ale spolu s Batmanem nejlepší film roku rozhodně. Jděte na to do Imaxu, než na plátno zaútočí dinosauři. (05.06.2022)

Neskutočný tlak, ktorý ma zatlačil do sedadla kina - po dlhých rokoch. Nakoľko som konzervatívny romantik, 90-ková nostalgia miešaná s neskutočnými zábermi a strihom ma totálne dostali, a pri odchode z kina som cítil plnohodnotný pocit kinematografickej katarzie. Film, ktorý sa nebál v tejto premäkčenej dobe "mať gule" a tiež staromódne srdce plné emócií. Cruise sa vykatapultoval opäť do hereckej stratosféry rýchlosťou 12 718km/h.  --- | 27.5.2022, CC, Ústí n L | --- Jednoduchosť a krása. Srdce mi aj druhý krát plesalo tempom, že som len ťažko dýchal - tieto rezonancie na mňa majú paralyzujúci účinok v tom najlepšom slova zmysle. Viac vo video denníčku  | 7.6.2022, CS Anděl, Praha |  (27.05.2022)

Tak nakonec přece jsem se dočkal! Už jsem nikdy nepočítal s tím, že v kině znovu zažiju další Den Nezávislosti, Armageddon či další jim podobné snímky, na které mě tak bavilo chodit na konci 90. let. ...dlouhé roky nic a pak za to vzal Tonda a naservíroval nám tuhle parádu, ve které člověk nemusí řešit lesby, gaye, korektnost, hyperkorektnost, různé kvóty, CGI a nebo snad záporáka s obří rukavicí. Zkrátka vrací se Mev, ano zestárl, ale stále tam má v sobě toho kluka, kterého jsme u něj vždy viděl ve filmech nejraději. Když sedí na baru a pozoruje svou Jennifer Connelly, má to sílu. Když ho z baru vyhodí a on si ve flashbacích vzpomene na Goose, má to mega sílu, při které člověku naskakuje husí kůže. Když potom školí mladé naděje, člověk tak nějak tuší jak a co se bude v dalších minutách na plátně vůbec dít, ale vůbec to nevadí. Tady ne. Tady jsem se dostal zpátky akčním velkofilmům. K takovým ke kterým se hrozně rád kdykoliv vracím. K takovým které se už dnes netočí. S Tondou, který je stále pořádnou a mimořádnou akční stár! Závěrečná mise je už pouze taková třešnička na dortu. Jasné, stručné, dlouhé ani náhodou, ve filmu není nic navíc. Občas písnička z původního filmu. Vzpomínka na Tonyho Scotta a já ti Toníku ještě jednou z celého srdce moc děkuju za tento dárek a zážitek. Pro mě už teď Film roku a doufám že něco tak dobrého v tomhle žánru bude vznikat i nadále. 100% (31.05.2022)