Dabangg

Ne, já prostě úspěchu těhle bollywoodských napodobenin / předělávek jihoindických akčňáků nerozumím. Oproti svým předobrazům je Dabangg velmi vyšťavený, nezábavný a prostý jakýchkoli nápadů. Co hůř, samotná akce je natočená velmi neohrabaně a i kdybych si odmyslel katastrofální střih, tak nezbyde než konstatovat, že debutující režisér Abhinav Kashyap nepředvádí nic, s čím by se nemusel stydět vedle zavedených jižních režisérů, jako jsou Gunasekhar, Ravikumar, nebo Rajamouli. Přes veškerou expresivnost jsou i emoce úplně na nule, což má ovšem i svoje výhody, neboť diváka alespoň nenaštve, že hlavní hrdina je namyšlený kretén a dívce jeho srdce (?) chybí kromě hlasivek asi i rozum. Ve filmu je vzhledem ke stopáži velké množství hudebních vsuvek (5), všechny jsou ovšem trestuhodně odfláklé a zcela nehodné zapamatování. Jestli měla bolly verze Ghajiniho své světlé i temné chvilky, tak Dabangg se celý nese v duchu takového šedivého průměru, který neurazí, ani nezvedne ze židle. Každopádně je tento film smutným dokladem nepříjemného faktu, že Bollywood je až po uši v tvůrčí krizi, v rámci níž zavedeným režisérům dochází dech a nějak to nevypadá, že by se objevovaly nové talenty schopné je nahradit. (25.10.2010)

Je veľmi pozoruhodné ako dokáže krátka stopáž ublížiť filmu. Indovia mi prídu ako rozprávači, ktorý musia naťahovať a vytvárať rôzne odbočky, čím vytvárajú zábavný a komplexný svet plný piesní, tanca, humoru a drámy. Dabangg je bohužiaľ preplácaný. Nie je tam žiadna výrazná scéna ani pieseň, postavy trepú neznesiteľne drsné hlášky a prvýkrát som im to nejako nevedel odpustiť. Jediné čo bolo oku lahodiace bolo ženské osadenstvo. Film je inak až na pár pekne nastrihaných scén, veľmi plytký čo sa týka emócií. Salman Khan je možno dobrý herec, ale jeho kreácia Nebojácneho strážcu zákona je veľmi bizarná. Nie je sympatický a častokrát sa správa arogantne, ale nepôsobí to ako jeho typická charakterová vlastnosť, ale skôr ako póza. Keď na nemocničnom lôžku rozpráva sám so sebou, len aby ukázal otcovi ako je nad vecou, pretože ten s ním nekomunikuje vzdal som sa akejkoľvek nádeje na to, že by ma film mohol pobaviť a to som vydržal prosím pekne až do konca. Skôr nuda, než zábava. (20.02.2013)

Dabangg pracuje s akčními scénami podobně jako s tanečními výstupy. Fungují jako odlehčení děje, pobavení diváka a částečně též k posunutí příběhu. Hned ta první ukazuje, jakým směrem se asi snímek vydá. Její nadsazenost dává vzpomenout na Jackieho Chana a to nejen choreografií, ale též použitím neotřelého artefaktu, v tomto případě hasičské hadice. Režisér Kashyap sází na moderní pojetí a nebojí se využívat takových vymožeností jako je zpomalení, ba až zastavení času (pohybu), v některých momentech. Zároveň si hodně pohrává se střihem, od kterého nejspíš očekává větší dynamičnost. Přestože stříhá docela divoce, někdy až nepříjemně rychle, zůstávají scény přehledné a lze se v nich lehce orientovat. Protipólem k akci jsou klidnější scény, ve kterých je vyprávěno několik nepříliš dobře konstruovaných příběhů. V první polovině filmu je to dvojice romantických pasáží ze strany obou bratrů a samozřejmě rodinné peripetie. Ani jedno příliš nefunguje. Jakmile se do středobodu děje dostává Makhi, snímek značně trpí. V druhé půli do sebe však všechno vcelku slušně zapadá a zpočátku nepodstatná rodinná problematika se rázem stane nosným prvkem děje. Největším problémem Dabanggu však nemusí být ani tak samotný příběh, jako spíše dějová schematičnost, která je jasně čitelná od prvního momentu. Jenže odsuzovat tento film na základě jeho „jednoduchosti“ by znamenalo jen přiznat vlastní neschopnost jej správně uchopit. Jakožto machovská připomínka zlatých let akčního filmu však funguje velmi dobře. Přestože salvy smíchu vyvolat nemusí a nejspíš si ani nezíská zástup fanoušků, nemohu mu nepřiznat, že má jistý šmrnc, i když ta pravá jiskra mu chybí. (18.03.2011)

Spojte Salmana posledních let, protřepejte ho, ale nemíchejte, poraďte mu humor jako z Fairbanksova Zorra, akci z grotesek a můžete Dabangg v klidu podávat. Sonakshi Sinha je také skvělé kotě, takže nebýt toho, že na podruhé bych byla radši, kdyby se celý film skládal jen z výstupů tančícího nebo hláškujícího Robina Hooda Pandeye, byla bych si jeho praskající košili (pouhou silou vůle) užila ještě lépe. Ale rodinná ani politická zápletka skutečně opakovací hodnotu nemá. Každopádně si měním vyzvánění na mobilu a oblibuju si absolutně Arbaaza Khana a jeho uhrančivý pohled. #festivalbollywoodskehofilmu (10.10.2011)

Mocně mě navnadila úvodní akční bitkařská scéna s požární hadicí. Pak mi dlouho nebylo jasné, jde-li o akční komedii, nebo o parodii na akční komedii, protože v Bollywoodu tyhle žánry zpravidla splývají. Každopádně se film nebere příliš vážně, nadsázka je v něm zjevná a dělá si myslím ze sebe i z bollywoodských šablon tak trochu srandu.. Taky mi dlouho nebylo jasné, je-li hlavní hrdina vlastně hrdina, nebo padouch (tipoval jsem to druhé). A když už se mi zdálo, že děj ztrácí tempo, rozmělňuje se a zamotává se do užvaněné scénáristické vaty, začne zase pomalu nabírat grády a závěrečná výpravná akční bitka s finálním naražením na traktorový výfuk mě v hodnocení obměkčila směrem nahoru. Jo a jsou tam taky dva tři chytlavé a choreograficky dobře zmáknuté songy, což o každém bollywoodském filmu zdaleka říct nemůžu. (16.02.2021)