V krajine krvi a medu

Goran Montekovič a Šehrezáda Kapuletovičičová v zemi krve a smrdí aneb jak to vypadá, když vyrachtané hollywoodské kravce vypadne z huby stříbrná lžička, se kterou si ještě před chvíli ťukala o své porcelánové zuby při přemýšlení, kam toho svého tolik angažovaného harlekýna vlastně naprat. Ta bohužel dopadla na Barbie mapě válečných konfliktů rovnou k Sarajevu, a tak tu máme naprosto nestranný pohled (Kmotře, už to nehul!) na zlé, sadistické Srby, kteří se mstí snad ještě za Kosovo pole a masakrují ubohé mohamedány rychleji, než byste řekli Naser Orič. Nepochybuji, že nad tím nejedna stokilová americká hospodyňka, která si z dějepisu pamatuje akorát to, kdy má začít péct krocana, vydojí mastnou slzu, no a my ostatní, nevzdělaní romantici, si tohle šoupnem hned vedle pohádek o hodném Nelsonovi! (17.04.2012)

CITÁT - Umíš šukat??......... Zjistil jsem, že mám rád filmy, u kterých se pobavím a nebudu zbytečně trpět. Tohle je těžký příběh, žádná popkornová záležitost. Angelinu Jolie mám moc rád, ale raději ji mám v normálních příbězích jako jsou akční nebo komiksové záležitosti. Svůj filmový debut zvládla z přehledem, akorát bych bral jiné téma (je to moc smutné), ale zase na druhou stranu, je to Angelina a její charitativní aktivita je známa celému, nejen filmovému světu. Jsme jen lidé, nebo ne? Někdy se to nedá poznat. (17.11.2012)

Na téma balkánského konfliktu (1992-95) vzniklo několik filmů a tento není optickým pohled nějak vyjímečný, avšak nabízí zajímavá témata, autenticitu a dobře vybudovanou tíživou atmosféru války. V In the Land of Blood and Honey je násilí denní rutinou v zemi, kde téměř odumřel cit člověka k člověku. Hnací sílou filmu je původní prostředí, jazykový dialekt a herci, kteří některé situace ve filmu sami prožili a v realitě stáli na různých stranách válečného konfliktu. Silnou atmosféru války se Angelině povedlo vybudovat díky zachycení kultury dané země, tradice a předsudků, které v autentickém prostředí nabývají na důležitosti. Film se točí kolem vztahů (ať jsou milenecké, mateřské, sourozenecké nebo jen přátelské), které ani vášeň před válkou nezachrání. Prostor patří především ženám (matkám, milenkám, sestrám), které uprostřed válečných hrůz transformují svou lásku na touhu vzít někomu život. Angelina ve svém režijním debutu neukazuje na jedné straně ty dobré a na druhé zlé, vykresluje pouze lidi, věřící, že dělají to nejlepší pro svůj národ a zemi. Jádro příběhu tvoří vztah Daniela a Ajly, kteří se snaží vytvořit vlastní svět v zemi plné násilí, ale pochybnosti je dostanou do pozice, kdy se snaží jeden druhého zabít. V jejich milostném vztahu oba projdou pod vlivem války změnou odrážející se na jejich osobnosti, kterou se však nepodařilo zachytit. Vnitřní pnutí postav, jejich pochybnosti, boj se zodpovědností a morálkou, která je silnější než emoce není zřejmá a tak se z ústředních postav nestane nic víc než jen prázdné postavy v prázném prostoru. (Berlinale 2012) (16.02.2012)

Výborný režijní debut Angeliny Jolie. Je vidět, že si nastudovala hromadu materiálů a ve filmu to dobře poskládala. Co se týče herců tak perfektní výkon Zany Marjanovic a Gorana Kostice, kterým skvěle sekunduje Rade Serbedzija. Objevují se scény při kterých mrazí a po dlouhé době se mi stalo, že i dochází na slzy, zejména v jedné scéně v půli filmu. Jediný záporný bod je tu za délku filmu, 127min je sakra dost i přesto krásné 4*. Jolie velmi překvapila :) (23.03.2012)

Jak snadné je vysmívat se režijnímu debutu Angeliny Jolie coby naivní fantazii luxusem obložené americké celebrity nebo obecně coby hollywoodské melodramatizaci evropského konfliktu. Na druhou stranu si ale přiznejme, že "V zemi krve a medu" není v zásadě v ničem odlišné např. od respektovaného či přímo vyzdvihovaného "Pianisty". Tedy pouze v tom ohledu, že "Pianistu" režíroval etablovaný tvůrce a spiklenecký miláček evropských festivalů, zatímco na snadném terči v podobě Angeliny Jolie si může evropská kritika brousit svůj ostrovtip, jak se ukázalo při premiéře na Berlinale. Jistě, že u Jolie, která se angažuje ve všemožných charitativních akcí, bude v jejím pohledu na jugoslávskou válku přítomná nějaká zkreslující ideologie, jenže zde je alespoň od začátku jasné, že se jedná o politický pamflet, což ale řada jiných tvůrců točících o válce, festivalového seladona Emira Kusturicu nevyjímaje, nepřizná. Přinejmenším lze uznat, že se novopečená režisérka a scenáristka zaměřuje na ženské aspekty války, jako je sexuální násilí, a nepředkládá jen další macho fantazii. 5/10 (20.06.2012)