Nábyteček

Pokud se u Nábytečku, potažmo u Girls, nesmějete, dělá si pravděpodobně legraci právě z vás. Lena Dunham exceluje ve schopnosti napsat postavy, které jsou sice na jednu stranu obyčejně sympatické, ale na druhou až nepříjemně narcistické a sobecké. Mnoho situací, do kterých Dunham sama sebe i ostatní postavy dostává, sice můžou působit roztomile trapně a vtipně, ale současně v tom je zřetelná, často nemilosrdná satira privilegovaných bílých twentysomethingů, kteří vystudovali humanitní školu a teď neví, co se sebou. Nemyslím si ani, že by tahle sebekritika vycházela z ironických pozic, jinak velmi typických pro dnešní faux-hipster generaci. Když Aura bez mrknutí oka žádá matku o peníze nebo se vzteká, že nikdo nechápe její potřeby, je na tom nejvíc tragické a znepokojivé to, že si tuhle svoji sebestřednost neuvědomuje. Chápu, že se na tohle někdo dívá a přitom ho vlastně konejší, že někdo jiný (navíc ve filmu nebo televizi) má stejné problémy jako on, ale pokud přitom přehlíží tu kritickou rovinu, je chyba spíš v něm a ne ve filmu (seriálu). (16.08.2013)

Tiny Furniture je taký babský film plný geniálnych charakterov a komických situácií. Podľa mňa bola mrdačka na ulici v plechu jedna z najbombastickejších scén, aké som kedy videl! To vlnenie plechu... Akoby si to ten plech dával s nimi. Postavička Jadea nemala tiež chybu. Lúbil sa mi, ako sa vkusne a luxusne rýchlo nakvartýroval a hned' vás uviedol nádherným ťahom do obrazu, že aká asi je socka. No bomba! Tieto nezávislé filmy majú to kúzlo, že sú nadupané nádhernými dialogmi a mne to úplne stačí, aby som hned', čo i len na tú chvíľku, zabudol na tie ksichty z rachoty a chmúry všedných dní! (16.11.2012)

Dve sestry Dunhamové sa správali väčšinu príbehu ako duté predmety. Osviežujúcim momentom satisfakcie bola scéna, kedy na domácej párty tá mladšia zrazu ožije a poriadne tej ťape naloží - veľmi pekné... Ako tragikomický, existenciálny portrét vzdelaného, ale nepoužiteľného dievčaťa to fungovalo, super. Akurát sa mi nepodarilo nadviazať spojenie s hlavnou hrdinkou a navyše - ale to bude asi iba môj problém - som mala bláznivé nutkanie ju učesať, uf! (04.03.2016)

Je mi ľúto, ale nevedel som sa stotožniť so žiadnou postavou. A neobľubujem ani kritiku či satiru zobrazovanú vo forme konštatovania. Výnimky síce sú, ale podľa mňa si tak nemôže dovoliť točiť každý. Keď mi všetci svojím chovaním pripadajú ako mimozemšťania, je to pre mňa slabý argument. Ale ináč ok, bolo to také zo života. Zo života niekoho na míle vzdialeného odo mňa. A to nielen priestorovo. (11.12.2014)

Komedie rozpaků. Aura se snaží navázat dialog s domovem, kterému přestala rozumět, ale bez kterého zároveň ještě nedokáže existovat. Neví, jak se uchytit v dosud neprobádaném světě lidí, kteří dokončili vysokou. Potřebuje vědět, že někam patří a je někým žádaná. Celý film si snaží vydobýt zpět pozici dcery, získat od matky povolení spát v její posteli, být zase jejím dítětem. Alespoň na chvíli. Nejde z její strany jenom o projev strachu ze zodpovědnosti a citové nejistoty, ale také nesamostatnosti, neschopnosti vidět skrze své vlastní také problémy druhých, potřeby být někým vedena. Mohu-li soudit ze své divácké zkušenosti, pro osobu stejného věku a výchozí pozice, jakou má Aura, je Nábyteček filmem příjemným i protivným současně. Příjemným, protože se v jeho mikrosvětě trapného mlčení, ostychu a nepatřičnosti lehko zabydlí, protivným, protože ji konfrontuje s vlastní nedospělostí, parazitováním na cizím úspěchu a neustálým hledáním cest, jak si usnadnit život. Na co ale skutečně máme ve svém věku a postavení nárok? Proč považujeme za nepřijatelné být osamělí, bez moci a bez peněz? Nepoučitelné, negativistické a sebou samými pohlcené postavy jsou vzorovými i varovnými příklady. Lena Dunham ukazuje holou pravdu (ač ještě ne tak „holou“, jako později v Girls) bez moralizování, ale zároveň bez jakéhokoli romcomového zjemňování. Ukazuje opravdové lidi, jejichž rozporuplné charaktery nelze posoudit a odsoudit jednou větou. Stejně výmluvná a přitom víceznačná je kamera, které se daří kompozicí záběrů a zapojením mizanscény vystihnout rozpoložení i situaci postav (chladně elegantní rámování bytu jako několika aseptických kójí, na nichž není nic domovsky hřejivého). Nebudete-li se cítit trapně kvůli postavám, prostředí, v němž žijí, na vás pocit nepatřičnosti spolehlivě přenese. 85% (10.12.2015)