Nábyteček

Tiny Furniture je taký babský film plný geniálnych charakterov a komických situácií. Podľa mňa bola mrdačka na ulici v plechu jedna z najbombastickejších scén, aké som kedy videl! To vlnenie plechu... Akoby si to ten plech dával s nimi. Postavička Jadea nemala tiež chybu. Lúbil sa mi, ako sa vkusne a luxusne rýchlo nakvartýroval a hned' vás uviedol nádherným ťahom do obrazu, že aká asi je socka. No bomba! Tieto nezávislé filmy majú to kúzlo, že sú nadupané nádhernými dialogmi a mne to úplne stačí, aby som hned', čo i len na tú chvíľku, zabudol na tie ksichty z rachoty a chmúry všedných dní! (16.11.2012)

Vôbec nie zlý film. Dunhamovú mám ako tvorcu rád. Čo sa mi nie vždy u ženských umelkýň stáva. Jej schopnosťou je perfektne sondovať choroby modernej doby. Všetky tie dokonalé názory na žitie, nepatriacej do skutočnej reality. Tá ohrozuje hrdinov ako nutné zlo z ktorého sa nemôžu vymaniť. Genialita je ukopaná všednosťou a nevinnosť skazená perverzitou a rýchlou láskou. Každý podvádza každého. Každý má svoje vlastné obrovské ego a to je hlavným problémom celej existencie všetkých postáv. Dunhamová má preto takmer dokonalý cit, lenže bohužiaľ pre mňa trafila klinec po hlavičke až seriálom Girls. Tu je to neurotické šaškovanie, značne nedotiahnuté načrtnutými motívmi. Postavy sa veľmi nevyvíjajú, veľa miest je neuzatvorených ako napríklad celá záležitosť s Jedom, alebo jej kamoškou zo školy. Perfektná Jemima Kirke značne zachraňuje slabšie miesta - čo je takmer všetko v rodinnej línií. Inak celkom spokojnosť. Nenadchne, nenudí. A núti trocha k zamysleniu. Ale je to stále volanie o pomoc akých som videl stovky. (16.10.2014)

Měla jsem tuhle nelogickou teorii, že když by moji rodiče byli newyorští umělci, život by byl mnohem jednodušší. Asi nebyl. Moc se mi líbí, jak Leně funguje, že si do příběhu napíše postavu, co se jí nastěhuje do bytu a každou noc spí blíž a blíž a pak ji nechá jen tak beze všeho odejít, aniž by s dějem jakkoli zatočila. Nálepka "Znáte ze svého života". To chcem. (12.05.2013)

Komedie rozpaků. Aura se snaží navázat dialog s domovem, kterému přestala rozumět, ale bez kterého zároveň ještě nedokáže existovat. Neví, jak se uchytit v dosud neprobádaném světě lidí, kteří dokončili vysokou. Potřebuje vědět, že někam patří a je někým žádaná. Celý film si snaží vydobýt zpět pozici dcery, získat od matky povolení spát v její posteli, být zase jejím dítětem. Alespoň na chvíli. Nejde z její strany jenom o projev strachu ze zodpovědnosti a citové nejistoty, ale také nesamostatnosti, neschopnosti vidět skrze své vlastní také problémy druhých, potřeby být někým vedena. Mohu-li soudit ze své divácké zkušenosti, pro osobu stejného věku a výchozí pozice, jakou má Aura, je Nábyteček filmem příjemným i protivným současně. Příjemným, protože se v jeho mikrosvětě trapného mlčení, ostychu a nepatřičnosti lehko zabydlí, protivným, protože ji konfrontuje s vlastní nedospělostí, parazitováním na cizím úspěchu a neustálým hledáním cest, jak si usnadnit život. Na co ale skutečně máme ve svém věku a postavení nárok? Proč považujeme za nepřijatelné být osamělí, bez moci a bez peněz? Nepoučitelné, negativistické a sebou samými pohlcené postavy jsou vzorovými i varovnými příklady. Lena Dunham ukazuje holou pravdu (ač ještě ne tak „holou“, jako později v Girls) bez moralizování, ale zároveň bez jakéhokoli romcomového zjemňování. Ukazuje opravdové lidi, jejichž rozporuplné charaktery nelze posoudit a odsoudit jednou větou. Stejně výmluvná a přitom víceznačná je kamera, které se daří kompozicí záběrů a zapojením mizanscény vystihnout rozpoložení i situaci postav (chladně elegantní rámování bytu jako několika aseptických kójí, na nichž není nic domovsky hřejivého). Nebudete-li se cítit trapně kvůli postavám, prostředí, v němž žijí, na vás pocit nepatřičnosti spolehlivě přenese. 85% (10.12.2015)

Je mi ľúto, ale nevedel som sa stotožniť so žiadnou postavou. A neobľubujem ani kritiku či satiru zobrazovanú vo forme konštatovania. Výnimky síce sú, ale podľa mňa si tak nemôže dovoliť točiť každý. Keď mi všetci svojím chovaním pripadajú ako mimozemšťania, je to pre mňa slabý argument. Ale ináč ok, bolo to také zo života. Zo života niekoho na míle vzdialeného odo mňa. A to nielen priestorovo. (11.12.2014)