The Song of Lunch

Úctyhodné. Velmi povedená a hlavně svým zpracováním poutavá dramatizace básně Christophera Reida, kterážto s notnou dávkou sarkasmu ukazuje ideové vystřízlivění člověka středního věku. V hlavní roli úsměvného setkání ex-mileneckého páru doslova září Alan Rickman, jehož velmi působivý hlasový projev se perfektně hodí k nenásilné recitaci částí básně jako proudu svých myšlenek. Obsahově jde v podstatě o to, že v životě mnoho věcí dopadne nakonec jinak, než jak jsme si původně plánovali, a teď záleží jen na nás, jak se s touhle krutou pravdou srovnáme. A právě ty Rickmanovi ironické hlášky jsou na tom nejlepší. Na tohle se kdykoli znovu rád podívám. Pro lingvisty povinný snímek k objevení překvapivé malebnosti anglického jazyka :-) (18.12.2010)

I přes obrovský talent dvou hereckých legend, které jsou na sebe zvyklé, film pouze dobře dokresluje atmosféru. Nicméně tady by asi opravdu stačil text či rozhlasová forma. V básni nevadí, že jeden je lůzr a druhý "winner", v básni nejde o zápletku.Film je něco jiného. Zde najednou hrdinův charakter vadí. Díváme se na toho smutného, nesympatického bručouna, jak se vzteká a kazí, co se jen zkazit dá. A nabízí se otázka: proč vlastně soucítit s jeho bolestí? A o kolik dramatičtějí by bylo, kdyby se setkali dva rovnocenní partneři. Pak by souboj slov a náznaků měl smysl. K čemu tu ale jsou ty slovní bitvy, když vítěz je už po prvních minutách znám? (11.03.2018)

Báseň´, která popisuje banální setkání bývalých milenců, si pohrává s obrazy, naznačenými mnohovýznamy a pomalinku vykresluje síť vedlejších motivů, zasutých vzpomínek a hlavně charakterů obou hrdinů, takže se místo jednoho nepříliš povedeného oběda ukáže divákovi celý jejich vztah i jeho nevyhnutelný konec. KOUSEK DĚJE Muž, který žije v nereálné minulosti a žena, která ji bere jen jako vzpomínku, protože ona už je dávno dál, spolu můžou mít společný právě jen ten oběd a i jeho průběh ukáže, jak jsou si vzdálení. Báseň je krutá, hlavně pro mužského představitele, protože závěrečné verše věštecky ukážou jeho budoucnost: samota, smutek a zapomnění. /1. 12. 14./ (01.12.2014)

Jednoducho jeden malý klenot. Zvláštne natočený príbeh, adaptácia básne, ktorú počuť v monológu od úžasného Alana Rickmana, ktorý spolu s Emmou hrajú vynikajúci duet. Miestami trochu úsmevné, ale viac menej tragické zobrazenie jedného vzťahu, kedy sa bývalý manželia stretnú po rokoch. Úchvatný hlas Alana Rickmana nás sprevádza po celú dobu a kamera je v tomto malodramate tiež podarená. (26.05.2020)

1) Nedokážu tento kus patřičně docenit, neb můj vlastní životní postoj dostává se do prudkého střetu s autorovou sebelítostí a ústí takořka v nenávist (nebýt sardonických šlehů, považovala bych Reida za patetického mluvku). 2) Poezie tak trochu jinak (nikoliv ideálně). 3) RICKMAN [pokud vám rovněž vadí nedostatek vnitřního (či niterného) prostoru, vypněte obraz a poslouchejte...] 2,5*. (09.03.2014)