Carnage

Herecký masakr dvou manželských dvojic v jedné místnosti - bál jsem se konverzační nudy, ale byla to naopak skvělá zábava. Bodrý taťka Reilly, cynický a mobilem zaneprázdněný Chris Waltz a hysterická Jodie Foster, asi ze studu mírně v pozadí zůstala jen Kate Winslet zvracející na monografii Kokoschky. Prostě parádní zdvořilostní návštěva pro vyřízení dětské bitky v režii Romana Polanského. Ozbrojen klackem, nebo třímaje klacek? Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=pzio5mIMocA (14.10.2012)

K vytvoření dobrého a zajímavého filmu toho očividně stačí málo. A nemusí se plýtvat ani rozpočtem, ani časem. Jeden byt, čtyři osoby a skvěle napsané dialogy, jejichž vývoj sice čekáte, ale přesto si ho užíváte. Já bůh ví proč čekala trochu jiné zakončení, ale rozhodně si nestěžuji. Dost dobrý, silné 3,5* (07.12.2020)

Parádní. Bavila jsem se od začátku do konce. Roman Polanski natočil opravdu vtipnou a chytrou konverzačku, stačili mu k tomu čtyři herci a jeden byt. Film uteče strašně rychle především díky kvalitním dialogům, které neztrácí tempo. Nudit se při sledování tohoto filmu snad ani nejde. Samostatnou kapitolu tvoří herci, všichni čtyři podávají výkony, jaké od nich asi očekáváte, nejvíce mě asi zaujal Christoph Waltz, právě on mě dokázal nejčastěji rozesmát díky jeho úšklebkům a gestům a to jeho "Excuse me" bylo excelentní. Carnage je film, který potěší a když se divák podívá více pod povrch, tak objeví i něco hlubšího. (27.12.2011)

Několikrát si oblékli kabát a okolo krku omotali šálu, vždycky ale skončili zpět v obývacím pokoji na první pohled milého manželského páru. Kbelík na zvracení, žluté tulipány, z bytu vyhozený křeček, kvalitní whisky, stále zvonící mobil, hruškovo-jablečný koláč, čtyři výteční herci a pojďme zatápět pod kotlem. Roman Polanski je pokaždé trochu jiný, mění žánry, témata, nemá snadno identifikovatelný rukopis. A šokuje, že téhle legendě už bylo osmdesát let. Prolog a epilog se odehrají v parku, kde jeden kluk uhodí druhého. Klackem. Trochu víc než by se rodičům líbilo. Pozvou proto rodiče útočníka, aby se přesvědčili, že mají na epizodu stejný názor. Mají? Z počátku zdvořilostní návštěva získává první trhliny. A s časoprostorovou pastí dokáže Polanski pracovat náramně. Právník Waltz, obchodník s domácími potřebami Reilly, investiční makléřka Winslet, intelektuálka Foster. Všichni jsou výteční, všichni jsou jízliví, takže stačí zmínka o nebohém křečkovi nebo kauze se zdravotně ne úplně košér medikamentem, a divák se tetelí blahem. Samozřejmě se mohlo ještě přidat a přiostřit a někdo labilnější mohl použít třeba pěsti, ale to by zase někteří zřejmě neskousli. Přitom musíme uznat, že pohyb na šachovnici je velmi jednoduchý – tvoří se nečekané pakty, očekávaná nedorozumění, jeden nadhodí téma, druhý od něho odvede pozornost, aby se k němu zase vrátil. Na divadle bych si to dal rád. (15.11.2014)

Práve keď to začalo nakopávať päťku, tak do Polanski udusil. Hell. Herecký koncert jak z partesu, ale keď spomeniem čo za víchricu dokázal na podobnom časopriestore rozfúkať Sidney Lumet so svojími nahnevanými mužíkmi, tak je to vlastne celkom čajové. Dialógy sami seba vyčerpajú po 10tich minútach a ostáva len majestátne mlátenie slamy a neustále návraty. 65% (16.03.2013)