Carnage

„Naštěstí mezi námi ještě existují slušní lidé.“ V podstatě brilantní konverzačka stejně jako velmi zdařilá satira, u které se divák zlomyslně baví na účet postav, i když je fakt, že směrem k závěru, kdy začne atmosféra pořádně houstnout, se už tolik nesměje. Publikum si může užívat úmyslné trapnosti, faktu, jak všem tečou nervy a postupně se po charakterové stránce obnažují, a to všechno za společnosti 4 hereckých osobností (z nichž za celou dobu trochu přehrává pouze Jodie Foster, a to ještě ve snesitelných mezích). Jistě, někdo se u podobných filmů může nudit, milovníci adrenalinu si na své zrovna nepřijdou, ale pro mě osobně je to téměř přesně můj šálek kávy. A velmi se mi také líbil závěr, tedy ten za běžících titulků. Zřejmě nadhodnocuju, ale slabších 5* si v mých očích Bůh masakru zasluhuje a na vždy perfektně načasované telefonáty s Waltrem budu rád vzpomínat. „Nechce být pohřbena vedle mého otce, ale chce spálit a být u svojí matky, která je tam tak sama. Dvě urny vedle sebe budou žvanit a roznášet drby.“ (30.08.2013)

Když jsou dobré dialogy, je o kvalitní dialogovku vysloveně zaděláno. Tady hlavní roli hraje samotný nápad, který je originalita sama, ale i herci, kteří se v něm vysloveně našli. Osobně se mi nejvíc líbil Christopher Waltz s jeho neuvěřitelně arogantním právníkem. Nicméně věřím, že každý si tak trošku oblíbí někoho jiného. Tenhle film totiž na hercích vysloveně stojí a věřím, že divadelní hra s dobrými herci může dopadnout podobně skvěle. (24.11.2015)

Co nabírá Polanski Waltzovým úšklebkem nebo neokoukatelnou mimikou Kate Winslet, to ničí přepálená premisa, která mimo divadlo nemohla v žádném případě fungovat naplno. Všechno vycházení ze dveří a volání výtahu je totiž v první polovině až hloupě zbytečné, když je naprosto jasné, že stejně k ničemu nepovede a všechno se do dvou místností vrací nepochopitelně násilnými berličkami. Bez křečovitého šněrování děje na jedno místo by smutná ironie s přímo sžíravou satirou v srdci fungovala o třídu lépe, takhle působí masakr jen v náznacích. (16.02.2012)

V Brooklynu se sešli >slušný< lidi, aby řešili a řešili až (ne)vyřešili malý chlapecký incident svých jedenáctiletých synů. . . . A Yasmina Reza na to téma napsala divadelní hru a Roman Polanski na ten námět natočil film. Nervyrvoucí jednoaktovku, konverzační hořkokyselé (v jedné scéně tedy doslova ;o) drama, které samozřejmě mohlo sklouznout v nějaké divákovi podbízivé šaškování s přehrávajícími hysterickými aktéry a masakrem teatrálních klišé, ale to by tu práci nesměl dělat právě Mistr P. se skvěle vybraným a své postavy hrajícím hereckým kvartetem... ...a víc nebylo potřeba - a nemusel to být ani žádný velký "art"! A víc to ani netřeba pitvat. . . . No, rýpnu si. Ano, jsou mezi námi, tyhle píče a jejich šulinové, sobečtí sebestřední šosáci, jsou jich kvanta a když se spolu popáří a rozmnoží, říká se tomu rodina - a nakonec většinou želbohu ovlivní a zkazí i to svoje potomstvo, které zatím díky svému věku možná ještě šanci má... No jo, zase jednou něco doopravdy ze života. Jen jsem tedy trošku škodolibě čekal, kdy dojde opravdu na to krveprolití, protože hysterky a flaška - no známe to ze života, že... ;o] - - - - - (Poprvé viděno 21.1.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 4824., komentář zde jako pětistýdvacátýdevátý - 21.1.2013) (22.01.2013)

Samolzřejmě výýýborné, hlavně díky hereckému obsazení. Každopádně o ničem (můžu napsat "o hovně" ?).. :-) ) + k tomu jeden pořádnej blijanec. ALE (!!), úplný závěr filmu je pravda sama. Krásně okázalý účinek alkoholu na ženy vs muže a to, jak "nám je to vlastně všechno u prdele" a "ony jsou prostě hrozný hysterky" ... :-))) Krásná konverzační komedie .... (25.02.2012)