Zachraňte Edwardse

SPOILER. Věřím, že i když si člověk myslí, že má na tohle téma jasný názor, kdyby se dostal do stejné situace jako manželé Sladkowští - váhal by. Tohle je nejtěžší rozhodnutí, co může člověk udělat a nikdy bych nechtěla stát na jejich místě. Původně jsem myslela, že budu dokument sledovat spíše s názorem, že ,,jsou děti, které by se neměly narodit", ale asi chápu důvody proč si Juliánku nechali. Navíc, člověk se nejspíš rozhoduje jinak, když se rok pokouší o dítě a tohle zjistí než když je to náhodné těhotentsví atd. Jako dokument to hodnotím pozitivně, vše šlo pěkně popořadě, dostala jsem všechny potřebné informace a ani vteřinu jsem to nepřestávala sledovat se zatajeným dechem. Jediné co mi vadilo bylo poseltsví toho, že není třeba plně důvěřovat lékařské vědě. Jestliže většina dětí s tímto syndromem umírá v brzkém věku, neznamená to přeci, že se lékaři spletli, ale spíše, že Juliána měla obrovské štěstí, že zrovna její vady jsou v takové fázi, že se s nimi dá žít. To ale nikdo nemohl vědět a ta holčička mohla opravdu zemřít v prvním týdnu života. Neříkám, že láska a péče neudělaly své, ani to, že Juliána pravděpodobně opravdu přinesla nové poznatky lékařské vědě, ale stále bych tu mluvila hlavně o štěstí. Smutné navíc je, že většina takovýchto dětí opravdu skončí v ústavu, kde bez nadstadartní péče zemřou a je pravděpodobně málo případů, kde se o ně rodiče rozhodnou takto starat, Nicméně držím palce, Juliánka je krásná holčička a tohle muselo být a stále je psychicky obrovsky náročné a lékaři tomu asi nepřidali. Rodiče mají můj obdiv. (22.09.2011)

Dávám nejvyšší hodnocení, jelikož mě dokument tak trochu rozsekal a opravdu dojal, a myšlenky na něj mě nechtějí opustit. Dokument, který si na nic nehraje a popisuje skutečnost a pravdu prostě tak, jak to bylo. Samozřejmě nelze hodnotit samotný příběh, není to příběh natočený podle nějakého scénáře, je to život někoho jiného. Bohužel však musím podotknout, že nesouhlasím s rozhodnutím rodičů dítě donosit a porodit, podle mne jde zkrátka o iracionální rozhodnutí věřících osob. Každopádně na druhou stranu velmi obdivuji maminku, její odhodlanost a statečnost, se kterou nastalou situaci zvládala a kolik lásky svému dítěti dala. RIP Juliánko. (30.01.2016)

Velmi dobrý dokument natočený strhujícím způsobem a velmi otevřený o takovém choulostivém tématu. Filmařině nemíním vytknout nic, ale ústřední dvojice mi je zcela cizí. Možná je to mojí skepsí k jakékoliv víře, ale dřív, než začnou plivat na doktory a vyzdvihovat Boha, měli by si uvědomit, že byli to doktoři, kteří udělali všechno proto, aby dítě přežilo a dostalo prvotřídní péči. A nadšeně mluvit o tom, jak už má dítě dva roky a žije, když nechodí, bez sondy se nenají a má neoperovatelný nádor, myslím že na mozku - to mi nepřijde jako vítězství, ale jako jásání nad utrpením. Ale to je pouze můj názor. (30.01.2013)

Další český dokument z cyklu HBO "Bez cenzury", tentokrát na téma zda si nechat postižené dítě a jak se s postiženým miminkem žije. Musím se přiznat, že tohle byl první dokument z výše jmenovaného cyklu, na který jsem se podíval, a udělal jsem dobře, protože jsem zůstal přikovaný k obrazovce od začátku až do konce a s nesmírným zaujetím jsem sledoval příběh maželů Sladkowských, kteří se rozhodli proti vůli lékařů dítě donosit, porodit a vychovávat, a to navzdory informacím, že děti s Edwardsovým syndromem se z velké části rodí mrtvé, a pokud přežijí porod, tak většina jich umírá do týdne po porodu. Malé Juliánce jsou dnes téměř tři roky a stále žije, což samozřejmě této rodině z celého srdce přeju, protože už jen jejich rozhodnutí tuto holčičku porodit velmi obdivuji. Pokud se zaměřím na dokument samotný, tak ten je vyprávěn atraktivně a jak jsem se již zmínil, ač jsem neměl v plánu dokument vůbec sledovat, tak nakonec stačilo prvních pár vteřin, abych svůj odchod od televize oddálil, pak z toho bylo pár minut a nakonec jsem to dokoukal až do konce. Opravdu zajímavý a záživný dokument, u něhož jsem se ani na chvilku nenudil, který měl co nabídnout a který řadím mezi ty povedenější české dokumenty. Jako divák jsem s výsledkem maximálně spokojený a uděluji silnější čtyři hvězdy. (19.11.2010)

Těhotenství je zvláštní stav, kdy větší roli než rozum hrají emoce. A stejné je to i s tímto dokumentem: mohl bych vynést několik rozumných argumentů proti jeho obsahu, ale emocionálně mě zasáhl jako máloco, takže je mé hodnocení, jaké je. Rozhodnutí přivést na svět dítě s těžkým postižením je něco, čemu se není třeba divit, stačí použít empatii. Pár, o kterém je tento film, divákovi velmi usnadní snahu vcítit se do takovéto situace. Režisérka zůstává neviditelná za kamerou a jen citlivě zaznamenává osudy novopečených rodičů a jejich dcery. Téma je natolik silné, že na intenzivní divácký zážitek stačí. (05.01.2013)