The Whisperer in Darkness

Ta stylistika černobílých sci-fi béček tomu rozhodně pomohla; nejen kvůli ději zasazeným do konce dvacátých let minulého století, ale i kvůli tomu, že literatura "Otce hororu" tomu i trochu nabádá. Lovecraftovu stejnojmennou povídku sice nepočítám mezi jeho vrcholná díla (tam řadím hlavně Barvu z kosmu, V horách šílenství a Stín nad Innsmouthem), hrůzu však dokázala vyvolat skrz ne jednoznačnému závěru a absenci v detailech. To tady chybí. Samozřejmě, tvůrci si na sebe tak trochu upletli bič a povídku (kterou z půlky tvoří psaní a čtení dopisů) se snažili rozvinout do celovečerní délky. Takže tam, kde původní dílo končí, tak snímek další půlhodinu pokračuje. A nejsem si zrovna úplně jist, jestli to byla - i vzhledem k nizoučkému rozpočtu - ta nejlepší varianta. Každopádně tvůrcům smekám hučku za nemalou odvahu. (15.02.2015)

Homage nielen dielu H.P. Lovecrafta, ale aj mysterióznym hororom a sci- fi flákom prvej polovice 20. storočia. A rozhodne sa dalo ísť aj ďalej. Ešte trochu popracovať s vizuálom ( rozumej viac ho znedokonaliť dnešnej dobe, hlavne v podobe trikov - to CGI do takej poetiky nesadne ) a bolo by to za krásnych 5. Tak sú to len slabé 4, alebo ak chcete silné 3 stars, čo je v koncepte s amatérskou tvorbou rozhodne víťazstvo. (16.04.2020)

Fanúšikovká low-budget snímka, ktorá s minimálnymi prešľapmi prekvapivo dobre boduje hneď na troch fan-pozíciach: Ako adaptácia Lovecraftovej poviedky a prenesenie autorovho štýlu (so všetkými špecifikami, vrátane chýb) veľmi dobré, ako exhumovanie štýlu 30s mysterióznych/hororových filmov nesmierne príťažlivé a dôstojne zvládnuté, ako fúzia oboch autorských snáh s prihliadnutím na obmedzujúce podmienky obdivuhodne šikovná práca s elegantnými ševmi. Autori výrazne prekračujú obyčajnú adaptáciu mysteriózneho weird-fiction rozprávania. The Whisperer in Darkness je srdcovou rozpravou o láske k starým časom a o nesmrteľnosti ich estetiky. (04.02.2017)

Ak si odmyslím mierne spackaný záver (scénu s lietadlom), ktorý u veľkého slepého Azathota nemal nikdy vzniknúť, jedná sa o jednoznačne zaslúžené štyri hviezdy. Vidno, že tvorcovia projekt tak ako v prípade Call of Cthulhu (2005) poňali tým správnym smerom a cítim, že z ich z rúk časom vyjde ešte niečo pamätihodného (minimálne pre nie príliš širokú fanúšikovskú základňu majstra Howarda). Napätie a atmfosféra ala Lovecraftovský "strach z neznámeho" je budovaná väčšinu času na absolútnu jedničku. Snímok bez sebaväčších zádrhelov pracuje na báze tajomna a noir atmosféry, ktorá vám celý čas preniká až do morku kostí. Aká otrepná fráza, všakže? V tomto prípade ale dokonale vyjadrujúca moje súčasne pocity. Ďalej treba taktiež bezpodmienečne pochváliť herecké obsadenie, ktoré by si do jedného zaslúžilo viac než len "obyčajné" role v nízkorozpočtovom (i keď nadmieru kvalitnom), nadšeneckom projekte. A aby tej chvály nebolo málo - soundtrack, ktorý si ma okolo prstu obmotal už pri zhliadnutí prvých dvoch trailerov, fantasticky vystihuje úzkostlivého ducha snímku. Celkovo by sa na The Whisperer in Darkness dozaista našla aj inakšia výtka než len nepremyslený záver filmu, ale keďže priamych adaptácií na poviedky H.P. Lovecrafta existuje tak neuveriteľne málé množstvo, dokážem niektoré drobné zápory s prižmúreným očkom prebehnúť. (22.04.2012)

Černobílá Lovecraftovi sluší! A výborná klasická hudba, která tu připomněla Wagnera, tam zase staré tajuplné filmy. První část je spíše komorní, jako by herci vystupovali na jevišti, pak nastane zlom a s příchodem na farmu stoupá napětí až k epickému finále. Vše se samozřejmě točí okolo Lovecraftových oblíbenců - Prastarých, Příchozích z hvězd, Cthulhu... , kteří mají přežívat v neprobádaných horách, v lůně divoké přírody. Film se drží základní linie povídky, dále ji však rozvíjí a obohacuje (především sabbat je fajnový). Původní povídka nepatří mezi mé nejoblíbenější, přesto jsem ji znovu - pro srovnání - přečetl. Polovina je sestavena z dopisů, v té druhé pak sledujeme cestu hlavního hrdiny na farmu, která není tak dramatická jako ve filmu. Lovecraft se snaží nahnat hrůzu výběrem slov spojených s děsem, popisy ponurých míst (zejména v kosmu) a citací ze svého Necronomiconu. Největší část pak zabírají myšlenkové pochody hlavního hrdiny, což se do filmu dává špatně (stačí připomenout neúspěch většiny filmů podle S.Kinga). Snad i proto jsem byl mile překvapen, jak se tvůrci s literární předlohou poprali. (01.03.2016)