Dievča na moste

Pětihvězdičkový francouzský šanson dvou krvácejících srdcí. Ostré bubnování nožů, zasekávajících se do dřevěného kola smrti vs. strach, z mlasknutí čepele při zaseknutí do měkkého těla. Letící nůž ať sviští rychleji, pádící melodie nechť zvláční. Udržujme rovnováhu mezi smutkem a radostí, vyrovnejme hladinu serotoninu v mozku. Nový účes, drahé šatičky, manikúra, parfém a luxusní šperky. Sexy samička radostně vrtí zadečkem, v mozku to zašplouchá a vlny omývají a tiší bolestně obnažené konečky nervových vláken, roztřepené smutkem. V mozku, chlazeném ledově studenými dlaněmi, klidnými prsty muže za zenitem, muže s ocelovými nervy. Dlaně laskají vrhané nože, zatím míjející hladkou kůži na dívčím těle. „Muži mě zajímají jako krásné oblečení. Vždycky je chci vyzkoušet.“ Kráska na mostě za zábradlím, světla auta zhasnutá před zatáčkou, deprese (neza)plašená třpytem a cingrlátky kabaretu, až přílišné tlačení na pilu se štěstím v ruletě. Plus ve finále pitomý a hnusný Istanbul, to město nemám rád. Měli skončit v těch Athénách, tam jsem byl kdysi šťastný. Nevadí. Určitě si spolu s Danielem Auteuilem ostrými noži zase někdy zaházím. A až půjdu u nás v Plzni po mostě, přes některou z našich pěti řek, možná tam uvidím stát dívku, za zábradlím. A přinesou-li mi vlny času, plynoucí zvolna pod mostem, femme fatale od pánaboha Vanessu Paradis, řeknu jen: „Díky, Bože... a teď prosím zvolni noc, nech zaznít líný jazz, aby pomalu unášel letící nůž“. (16.04.2014)

-4* taková odlehčená festivalovka, která mi připomínala "Novou vlnu" ve starších francouzských filmech. Nápad je originální, provedení mě taky nezklamalo a tak mě to bavilo až do konce i díky hereckým výkonům ... a to jsem se bál Vanessy, ale role jí padla jak ulitá. Napětí je dobře udržováno díky pravidelné dávce nebezpečí, kdy už se ten nůž zapíchne :-). Takže se to přehouplo i přes hranici 4 hvězdiček. Opakování asi nehrozí, ale artovým vyznavačům doporučit můžu. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (24.03.2018)

Lecontovi čiernobiela a cirkusové prostredie (symbolická previazanosť týchto dvoch prvkov je pre film zásadná, dejotvorná a vizuálne očarujúca podobne, ako úsmev Vanessy Paradis) pristanú rovnako, ako perfektne sa dopĺňajúcemu ústrednému hereckému duu. Ako film postavený na dialógoch a kamere (detaily, otočky, nájazdy a odjazdy, figuratívne maličkosti s preneseným významom - nôž) v sprievode excelentného výberu hudby nemám pochýb, že je La Fille sur le pont jedným z najlepších a najosobitejších filmov starnúceho francúzskeho milovníka. Ale chcelo by to ešte čosi. 80% (14.08.2014)

Film s neskutočne vyšperkovanými dialógmi. Od prvého momentu ma Paradis očarila, vizuálne aj zvukovo, a ja som tak nemohol odrhnúť oči od obrazovky. Podmanivá, uhrančivá, laškovná, šibalská, šikovná, odvážna, smutná, veselá, naivná.... taká bola jej postava vo filme a všetky tieto náladovo-povahové črty zvládla zahrať na výbornú. Každé jedno gesto oboch hercov zosobňuje esenciu rodiacej sa lásky, tak presvedčivo zahranú ako málo kde. Stupňuje sa s každým dopadnutým nožom a každým ďalším rozhovorom, až do momentu, keď obaja pochopia, že môžu existovať iba spolu, len tak budú obaja šťastní. Naozaj prekrásny vizuálno-zvukový zážitok s veľkou obsahovou hĺbkou a peknou pointou. 85/100 (18.06.2014)

Tak tohle je film, který mně definitivně udělal další zářez do srdce na kterém je napsáno "my love Danieli Auteuile s podmanivýma očima" a to nepočítám těch několik scén či momentů, které mě doslova a do písmene nadzvedly ze židle, jak byly nádherné. Když k tomu přidám nepopsatelnou, ale úžasnou francouzskou atmosféru a krásnou, smutnou Vanessu s pohledem raněné laně a hudbu, která byla velmi vhodně zvolená právě v daných momentech, tak jdu na pětku s čistým svědomím. (26.10.2012)