Žena, ktorá spieva

Další variace na oidipovské téma, tentokráte na klasický sofoklovský příběh, nikoli na oidipovský komplex, na který bylo natočeno variací nesčetně více. Podobně jako u thébského krále se i příběh arabského Oidipa (oba byli poznamenáni na nohou, i když každý trochu jinak) odehrává ve válce, která umožňuje nebo podněcuje projev veškerých zvrhlostí, které se v míru se zvniterňují do psychických oblastí Ono a Nadjá. Denis Villeneuve rozšiřuje klasické postavy o sourozence, kteří byli počati při incestuálním styku Iokasté a Oidipa, a zároveň příběh modifikuje tak, aby lépe zapadl do jeho pacifistického záměru: zabíjení, mučení a znásilňování má jeden háček – vždy není jasné, kdo trápí koho. (01.06.2015)

Nevím proč, ale já tam toho Sofokla od začátku cítil. Každopádně, kdyby jej Villeneuvův hrdina četl, nemusel by se tento již omšelý mýtus promítnout i do jeho osudu. Takto navíc zůstává určitá pachuť účelovosti a prvoplánovosti, když jinak sympatický příběh vyústí do toho nejnepravděpodobnějšího a navýsost naivního finále. Incendies (oceněný nominací na Oscara za nejlepší cizojazyčný film) se netají velkými ambicemi. Oplývá velkými gesty a vášněmi jako z klasické literatury. Hněv. Křivda. Opovržení. Pomsta. Láska. Odpuštění... Hotový symfonický orchestr svíjející se v dionýsko-apolinských rozepřích pod taktovkou Richarda Wagnera. Magnifique! Bombastique! Ale hlavně jako vychytralý patetik se zde Denis Villeneuve předvedl. Do jaké míry je portrét blízkého východu relevantní, nechť posoudí jiní. Rád bych jenom podotknul, že snímek není nějakým hutným psychologickým dramatem, ani žádnou studií vztahů v arabském světě, ač se tak celou dobu tváří. Ve své podstatě je to pouhá detektivka na pozadí emotivního světa a rozechvělých zjitřených ran. Takhle film začíná a takhle taky končí, ačkoliv si nejsem jistý, do jaké míry šlo o záměr autora. Přes všechny výtky však musím hodnotit poměrně vysoko, a to z formálních důvodů (režie, kamera, střih, narace, skladba dějových linií, přes delší stopáž absence hluchých míst,...). Že je Villeneuve talentovaným tvůrcem, bylo ostatně mým vstupním předpokladem pro shlédnutí tohoto filmu. (27.06.2011)

Můj nejsilnější zážitek na MFF KV 2011. Zejména herecké výkony a příběh sám vyčnívají. Šel jsem na to a v podstatě vůbec netušil o co go, což se ukázalo jako nejlepší průprava. Pak už mi jen klesala čelist údivem v průběhu celých 130 minut. Film asi nejlíp vystihne to, co se stalo po konci - nějakých 10 vteřin absolutního ticha a pak jeden z největších aplausů, co jsem ve Varech zažil. Třešničkou na dortu byla přítomnost pana režiséra. Nevím, jestli už je vycvičenej z festivalů a ví jak si naklonit publikum, ale působí nesmírně sympaticky a skromně. Jsem rád, že je zas o režiséra víc, kterýho budu pozorně sledovat. ( 46. KVIFF ) (08.07.2011)

Prvních 30-40 minut je to v podstatě jen paleta dlouhých záběrů a střípků do zdánlivě složité příběhové skládanky. Avšak jakmile se odkryjí všechny nosné body a celek se začne "slepovat" dohromady, stává se z Incendies úplně jiný film. Naléhavý, nekompromisní, autentický. Každý další záběr je stále víc a víc bolestivější a emocionálně katarzní až do finále. Finále které každého diváka zasáhne různě, ale určitě na něj nikdo jen tak nezapomene. Předtím, než byl Villeneuve velkorozpočtový, temný a vizuálně opulentní, dokázal temnotu natočit i za zlomek rozpočtu, s podobnými filmařskými kvalitami v omšelých kulisách a s neznámými herci. Stojí za to si udělat srovnání. (01.08.2022)

Sourozenci jsou po matčině smrti konfrontováni s jejím odkazem na bratra a otce a začnou oba hledat. To vše se odehrává ve dvou liniích. Jednak je zde vykreslen příběh matky a to, jak se dostala za hranice muslimské země kdesi na Blízkém východe a druhak můžeme sledovat oba sourozence, kteří pátrají po svých příbuzných. A mě to prostě nebavilo. Pokud se jednalo o samotné sekvence matčina příběhu, tak se bylo jakž takž na co koukat, ale fundamentalistické prostředí islámské společnosti znám dávno i z jiných filmů. A samotné hledání bylo nezáživné. Navíc herci byli všechno, jen ne sympatičtí. Asi na tohle nemám ty správné buňky. 30% (09.11.2013)