Staré pověsti české

Jiří Trnka byl filmařská osobnost světového významu, důkazem budiž i spousta mezinárodních a festivalových ocenění tohoto filmu. Je tu zjevná inspirace dílem Josefa Mánese a Mikoláše Alše, ale přitom zůstal Trnka svůj, plný obrazové fantazie. Tím, že celé to vyprávění pojal velmi poeticky, je možná trošku zkratkovité, ale to mi na zážitku neubralo. Přitom je film oproštěn od přílišného patosu, přestože doba a pojaté téma k tomu svádělo. Obraz je, jak je u Trnky zvykem, velmi dynamický – kamera často mění úhly pohledu, krouží, pluje libovolnými stranami, zoomuje a Trnka se nevyhýbá ani masovým scénám, což muselo být realizačně velmi náročné. Co do imaginace byl Trnka srovnatelný snad jen s Karlem Zemanem, či Břetislavem Pojarem a v této souvislosti mě napadá – kdypak se u nás dočkáme DVD edic jeho díla? Stejně jako donedávna u Zemana, i tady mají naši distributoři velký dluh, či spíše nezájem. Ale co se divím, v zemi, kdy během pár týdnů přijde 600 tisíc lidí na Babovřesky, pravdaže… (07.04.2013)

Technicky vypiplaný, ale dějově tak moc plytký, že jsem u toho usínal. K čemu je přesné odvyprávění Jiráska, když většina příběhu je vizuálně tak rozmělněná, až mě to nudilo. Tím bohužel utrpěl i můj výsledný dojem z tohoto vskutku technicky luxusního díla. Jenže bohužel bez dobře napsané hlavní postavy (těch je zde ale více) není dobrý děj a z toho důvodu snižuji hodnocení o dvě slunce. 70% (28.10.2020)

Můj oblíbený uživatel flanker.27 označil tenhle film za národní povinnost, národní poklad a národní hrdost, jenže já povinnosti nemám v lásce a národovec jsem taky jenom vlažný, takže si opět všímám toho, co jsem popsal už v Trnkově Špalíčku. Je to solidní práce, která si zaslouží uznání, ale doba pokročila a animace vypadá už jinak. Mám z toho opravdu pocit takové té klasiky, která se stala pojmem sama o sobě, a dát jí pět hvězdiček je opravdu společenská povinnost, spíš než by to vyplývalo z okouzlení při sledování filmu. Celkový dojem. 65 %. (18.09.2011)

Nevídané loutkové představení, které sice lidsky, ale s patřičným patosem, vypravuje historii našeho národa. Ta, ač všeobecně známa, nenudí. Důslednost a cit pro detail se projevuje na mnoha místech a častokrát i tak, že to divák ani neregistruje. Velmi se mi líbily třeba blesky v očích kance při souboji s Bivojem. (23.04.2007)

Staré pověsti české v loutkovém provedení Jiřího Trnky jsou poetickou symfonií. A nejde tu ani o označení národní klenot či hrdost, nakonec každý může mít jiný vkus vnímání. Ani nezáleží na tom, zda jsou z dnešního názoru dvacátého prvního století animační techniky překonané. Jistě, počítače nabízejí efektivnější možnosti, ale již neumí nahradit poetickou duši. A mě jde o tu poezii, což nejsou verše, ale hodnoty (samozřejmě nezávislé na materialismu nebo puritánství komercialismu), přijímání a vnímání života. A z pohledu poezie je Trnkovo zpracování Starých pověstí českých obdivuhodným, kvetoucím počinem, byť se neubrání vlnkám romantického patosu. Trnka, ve spolupráci s Jiřím Brdečkou, vycházel ze známého knižního titulu Aloise Jiráska, ale i z nejpůvodnějšího pramene české mytologie - Kosmovy kroniky století dvanáctého. Kosmas plnil státnické zadání (obvyklý akt té doby v Evropě) na právní nároky vládnoucí vrstvy, k vytvoření národní kroniky velkolepých hrdinských skutků (antické tradice a inspirace se častokrát vracívají). Devatenácté století při formování nových státních celků a požadavky nově formovaných národů opět kladly důraz na mytologické národní základny, u těch národů,  jež hrdinské zpěvy zatím neměli, je rychle počali sepisovat, ty ostatní literárně upravovat. Kosmas představil mytologii před Boleslavem 10. století, Jirásek ji zliterárnil, Trnka ji v loutkovém vedení vdechl poetické kouzlo od praotce Čecha až k prahu historické doložitelnosti. Vybudoval pomocí poezie slávu, odvahu, ideály romantismu, žíznivé křepčení, lehké uvolnění i válečnou hrůzu (Lucká válka je dechberoucí). Mluveným slovem doprovází Růžena Nasková, Zdeněk Štěpánek nebo Eduard Kohout, ale nejvýraznější hlasový výkon předvedl Karel Höger. Václav Trojan složil hudební tóny z představ mytologického starověku a z folklóru, Jan Kühn zkušeně řídil svůj dětský sbor, Trnka ohromil svým výtvarným perfekcionismem. Staré pověsti české v loutkovém uvedení podle Trnky jsou lahodnou poezií! (05.07.2021)