The Lords of Salem

Co jsem to právě viděl? Já tušil, proč se mi do toho nechtělo, už od prvních minut sem věděl, že to bude sračka. Měl jsem sto chutí to vypnout, ale koukal jsem dál. Rob Zombie mě jen utvrdil v tom, že je to nemocnej člověk a fetuje. Že má nějaký vyznání a v tom si prostě jede a já to s ním nesdílím. To, že to nemělo ani hlavu, ani patu, že plácal jednu scénu přes druhou. Nic tam nefungovalo, proč ho v tom kdokoli podporuje? Pořád obsazuje svoji manželku nebo přítelkyni, která není herečka, jenom se mu hodí svojí image do krámu. Za mě obrovský NE, nechápu, co se na tom komu líbí. (19.03.2018)

Arthorror wannabe, ve skutečnosti ale velké, prázdné nic s naleštěným kabátkem, takže pro mě jednoznačné zklamání. Vizuály to má parádní a jednotlivé scény mají své kouzlo, ale celkově mi to bylo vlastně úplně jedno. Fakt, že téměř každá "děsivá scéna" skončí tím, že se Zombieho divně namustrovaná manželka probudí, jen podtrhuje celkovou samoúčelnost filmu (a čím je takových scén víc, tím víc to začíná být směšné). Samoúčelný byl třeba i Dům tisíce mrtvol, ale ten aspoň bavil. Lords of Salem nebaví, ba naopak - svými na odiv dávanými ambicemi mě spíš strašně štvali. Sheri Moon Zombie navíc možná plní dobře své manželské povinnosti, ale obsadit ji do poměrně náročné hlavní role (měla by hrát postavu zdeptaně se potácející mezi realitou a děsivými snovými vizemi) nebyl úplně dobrý nápad, její herecká kreace je nepřesvědčivá. Lords of Salem jsou tak ve finále důkazem, že přílišná tvůrčí svoboda může být někdy mínusem. Alespoň tedy pro diváka. Psáno z pohledu Zombieho nefanouška. 5/10 (24.04.2013)

Tak toto sa Rob Zombiemu vonkoncom nepodarilo. Totálne nudné, sterilné a koncepčne nedotiahnuté. Jediné čo stojí za zmienku je pomerne slušná hudba, pekná herečka a pár bizarnejších výjavov (ale nič extra). Strata času a premárnený potenciál dobrého mytologického základu čarodejníckeho námetu. 40/100 Videné v rámci Horror Challenge Tour. (26.02.2016)

Někdy je dobré si před filmem přečíst zdrcující komentáře (je to lepší než pochvalné), jelikož pak člověk nic světoborného nečeká. A já se dočkal příjemné jízdy, na kterou měla jistě vliv spousta filmů, ale mně to nevadilo. Postavy bez obličejů a halucinogenní sny jakoby vypadly z Jakubova žebříku, tři starostlivé ženy přišly jistě z Rosemary má děťátko, tahání střev zaživa se nejspíš Robovi zalíbilo v Cele a to, co pak z břicha vyběhlo..., nu, sen z Mouchy se vynořil okamžitě. Některé obrazy byly vyloženě krásné - vstoupení do pokoje č. 5, který se proměnil v barokní svatyni, nebo cesta peklem. Celý film je dějově hodně blízký právě snímku Rosemary má děťátko. Velké plus je hudba - Velvet Underground (Venus in furs, All Tomorrow´s Parties), Rush (The Spirit of Radio) či klasika od J.S.Bacha a W.A.Mozarta. Líbilo se mi herecké obsazení, snad jen nahaté báby působily spíše komicky, než děsivě. Film ostatně příliš strašidelný není (nejvíce mě asi děsil pravopis v titulcích, ale zaplaťbůh za ně), občas má však příjemnou atmosféru. Jistě, Vyvrženci pekla ani Dům tisíce mrtvol se nekonají, jenže každý den holt nemůže být posvícení... (20.10.2013)

Tak už nám drogy dostaly i mého milovaného Nemrtvého Roberta a já se při tom tolik těšil. Satanžel mi místo očekávaného hutného, pekloidního hororu naservíroval pomatenou, psychodeliktickou smaženici Lordů ze salámu, kde Satana spatlal Švankmajer, a ve které Bobo akorát tak zpropagoval prdel svojí staré, jenž má sice i po třiačtyřicetiletém prznění překvapivě pořád parametry na nějaký ten CACIB, nicméně na kozy ji raději švenknout nenechal, protože ty už dávno nejsou tam, kde by měly být. A situaci nezachránila ani ta skupinka nádherně svraštělých a zteřelých, rozkokošných a úplně nahých sexy sedmdesátek, které snad jako jediné evokovaly ony hrůzy pekelné a přinutily mě upřímně se bát. Raději budu už zbytek života hodný, než aby mě pak na věčnosti čekala Věra Bílá v Evině rouše, co by si se sadistickým úsměvem odhalujícím její zkažený chrup lačně pleskala o dlaň enormním dildem. Takže, Roberte, velkoryse tohle budu brát jen jako dočasné pomatení müsli, moc doufám, že se opět vrátíš k měkčímu matroši a Tvůj příští kousek už mi nezpůsobí autistický záchvat. (13.05.2013)