Muž odnikud

Také ázijské 96 hodín. No bol som prekvapený, ako ma to vzhľadom na môj vlažný záujem o kórejskú kinematografiu bavilo. Prvá polovica bola síce menej záživná - dejová linka upadla do typického kórejského chaosu a zmätku, pričom sa samozrejme nezabudlo ani na hodnú dávku patetickej, ba priam až smiešne naivnej melodrámy, no na druhú stranu sa mi páčilo, že to malo spád a že smerom ku koncu snímku atmosféra a napätie spolu pekne gradovali, čo sa prejavilo v super lahôdkovom akčnom finále plnom špičkovej bojovej choreografie. Aj Liam Neeson by závidel. Vďaka záveru sa preto prikláňam k lepšiemu hodnoteniu. 70/100 (25.11.2017)

Prvá polovica bola pre mňa celkom nezáživná, pretože som nevedela rozoznať kto je kto, ale mĺkvy, hlavný hrdina v čiernom bol celkom fešák, tak som to nejako zvládla. Potom som sa začala lepšie orientovať, aj bitiek sa nahromadilo a zistila som, že fešák je ešte aj najlepší bitkár zo všetkých. Úplný záver bol výborný ... ale ten, čo som si vymyslela ja. Bolo to naozaj akčné, kosti sa lámali, telá sa rezali ... takže žiadna nuda. Výborný zvuk. (25.11.2017)

No, před filmem bych fakt neřekl, že takhle profárané téma mě vezme naplno. Chycen jsem byl už od chvíle, kdy desetileté děcko pronáší myšlenky o trapnosti, kolem dvacáté minuty. Trochu moc moudré na její věk, nicméně... jo. No a když se pak začalo dít nahánění zlosynů, radoval jsem se, že se naštěstí úpadek korejské filmařiny nekoná. Právě díky ní se totiž podání tohoto, jak píšu, profáraného tématu, liší od tuctovek... (04.01.2012)

Poučná sonda do korejského obchodu s lidskými orgány. Klasický příběh o záchraně unesené holčičky drsným chlapíkem, pronásledovaným výčitkami z minulosti opepřil Lee krvavými mezihrami. Prvotřídní akce v závěru a nekompromisní brutalita vyvažuje lehce citově přepálený úvod. Bin Won jako by z oka vypadl Jetu Li. (15.08.2020)

Lidé, co žijí zítřkem, nemají šanci proti člověku, co žije dneškem.. Není pochyb, že na rozdíl od americké, či evropské kinematografie umí Asijci kromě navození specifické noirové atmosféry i „prodej“ motivace hlavního hrdiny prahnoucího po pomstě, či něčí záchraně, nicméně u konce „cry me a river a začas si založíme nehtové studio“ se znova ukázalo, že práce s emocemi je hrozně tenký led, který ne každého udrží. Proti akčnímu aspektu Ajeossi však nemám sebemenších námitek. Kdo by řekl, že ten mladík, co má 30 kilo i s klíči od zastavárny, dokáže tak lehce způsobovat protivníkům fraktury, průstřely a více bodných ran, než měl Ježíš na dřevěném římském odpočívadle? Jestli však mám na parapetu volit mezi fíkusem a kaktusem, volím fíkus.. (15.05.2014)