Obsahy(1)
Tajomná kabelka v Shanghaiskom hoteli, ktorá môže ale nemusí byť súčasťou skutočného príbehu, alebo sna, ktorý sa mohol, ale aj nemusel hlavnej hrdinke prisniť. Tápanie po skutočnosti a snaha pochopiť, čo sa deje, dáva odvahu hlavnej hrdinke si spomenúť na veci uložené hlboko v jej podvedomí, v ktorom vystupuje jeden muž a modrá ruža. (ScarPoul)
(viac)Recenzie (49)
Naprosto typická lynchovina, kde courají lidi odnikud nikam, nevědí kde jsou, někteří se objevují a zase mizí a tak dále a tak dále. Naštěstí to má jen 16 minut, domnívám se že jde o reklamu. A že jde o pěknou sračku. Zřejmě nejsem sám, poněvadž na Youtube je film rozdělen do dvou částí, přičemž první shlédlo cca 50 000 lidí a na druhou už našlo čas jen pouhých 18 000 uživatelů. Pokrytecká hodnocení uživatelů, kteří hledají v tomto ztraceném případu jménem Lynch, náznaky umění, mé hodnocení nezvrátí ani na 1*. Howgh... ()
Pro jednou zase jeden lynchovský kraťas, který, když už nic jiného, má alespoň trochu děje. Marion Cotillard se vrací do hotelového pokoje, kde se zjeví kabelka. Ono je to vlastně celé velká reklama na značku Dior. Kde se tam ta kabelka vzala? Co to znamená? No, odpověď, jasnou, nečekejte. Tohle je prostě Lynch, který už si tak moc hraje, že vlastně zapomněl, že jsou tu i jiní, co chtějí něco vidět. No, jsem zvědavý, jestli se ještě dočkáme něčeho, co by bylo trochu koukatelné bez potřeby LSD. ()
...sevřený, temně melodramatický sen o nenaplněné lásce...tísnivé a ponuře krásné...líbí se mi, jak Lynch parceluje prostor, jak ho deformuje ( prostřih na vrátného, který pozoruje vestibul) a mění/ zcizuje diváckou perspektivu ( náhlé zapojení subjekťáku ve scéně rozhovoru se dvěma zaměstnanci hotelu)...líbí se mi, jak skokově a zdánlivě nesmyslně stříhá, takže člověku zůstanou v hlavě otištěné specifické obrazy ( záběr zezadu na nohy v lodičkách )...baví mě narativně vyprázdněný momenty ( dlouhé prohlížení pokoje)...fetišizace předmětů (kabelka, růže), barev (modrá) a vytrženého, existenciálně působícího osobního příběhu (dívka ztracená v cizím městě, jakoby uzamčená v nekonečnosti prostoru a okamžiku i v cyklické zápletce - kontrapunkt sevřené mizanscény a rozlehlého prostoru snu)...do tradičního lynchovského kontextu pak vhodně promlouvá digitální kamera, která snovým obrazům dodává opunc špinavě realistické důvěryhodnosti...mimo jiné díky ní Lynch dokázal posunout své tradiční obsahové atributy novým estetickým směrem...do toho našel novou múzu...Marion Cottilardová působí dojmem křehce přitažlivé hvězdy klasického Hollywoodu...čistá práce... ()
krátky film, o ktorom zatiaľ neviem, čo si mám myslieť. ako reklama to rozhodne nefunguje. ako samostatný film tiež nie. mám pocit, že v tejto novej, "digitálnej" ére sa lynch vracia ku svojim najranejším koreňom, keď točil svoje prvé filmy, prvé kraťasy premietané na sochy a podobné experimenty ešte ako študent výtvarnej školy. rukopis a štýl je tu ľahko rozpoznateľný a typicky lynchovský (dialógy, hudba...), ale nemôžem si pomôcž, estét vo mne sa búri a tomuto jeho obdobiu zatiaľ nemôžem prísť plne na chuť. ()
Nejdřív mě napadlo, že si třeba dělá legraci. Třeba ho tak popudilo, že má po Blue Velvet točit reklamu na modrou kabelku, že se rozhodl vzít to, natočit co největší hloupost s několika nicneříkajícími 'lynchovskými' prvky a pak sledovat, jak to všichni jak poslušné ovečky chválí. A ač se tohohle nápadu ještě plně nevzdávám, tak jak ubíhala jedna dlouhá minuta za druhou, začalo mi docházet, že to pan Lynch asi bohužel myslel vážně. Škoda. ()
Reklama