Poslední čtvrťák

Brutálne skutočný film o hospodárskej situácii v 20tych rokoch v USA (nie moc nepodobnej tej dnešnej), o sne jedného chlapca a o tom, aké ťažké bolo pre neho zarobiť (blbých) 25 centov. Väčšina z nás si asi ani nevie predstaviť, že nemá obyčajný "štvrťák" na kino a má sa rozhodnúť, či ho radšej neminie na jedlo... Veľký Al ako vždy výborný. (31.03.2009)

Film, natočený v roce 1995, je příjemným retrem, kde nakonec poslední čtvrťák představuje naše touhy a nutnosti oběti. Ocitáme se na malém americkém městečku 30. let minulého století. Tehdejší finanční krize nutí všechny šetřit. Když však přijede do města kino, jedenáctiletý Gennaro se snaží udělat všechno, aby se tam mohl dostat. Jistou šanci skýtá poslední čtvrťák, který mu dědeček slíbil dát v den své smrti. A tak Gennaro pro dědečka zařizuje různé pochůzky, jimiž si děda řeší jeden nevyřešený životní problém. Jenže tehdy kluk zjistí, že mu o ten čtvrťák nejde, protože dědečka má rád a chyběl by mu... Musí pak dědečkovi slíbit, že se nikdy nebude vzdávat svých snů - i když v té chvíli ještě netuší, k čemu se to vlastně přesně zavazuje. Film je krátký, má jen 80 minut, vyprávěcí styl pomalý, aby se dal vychutnat pocit, že jsme "tam" a v "té době". Což se daří někdy skvěle, jindy s menším úspěchem. Vztah vnuka a dědy není pojat nijak dojemně, spíše střízlivě, nenutí z diváka slzy za každou cenu. I závěrečná scéna se odbyde v podstatě hodně rychle, a poslední dědečkova věta těsně před závěrečnými titulky možná zanikne... ale možná ne. Film je jistě nadprůměrně natočený, ale jde o malé dílo, jehož příběh by dnes vystačil jen na televizní povídku. Přes krátkou stopáž se občas objeví vata, občas určitá nevyrovnanost režie. Al Pacino v roli dědečka hraje uměřeně, jen je otázka, zda jeho vnitřní pobavenost vždy souvisela jen s jeho rolí. Disk je typicky magicboxovský - načne ho uřvaný protipirát, následují trailery na filmy 96 hodin, Jak vykrást banku, v menu na ty samé plus dva jiné, a to je všechno. Víc ani ťuk. Navíc zvuk u filmu je jak anglický, tak český dabing jen ve stereo. (09.08.2019)

Zvláštní poetický snímek o dvojí tváří lidskosti v 30. letech Ameriky a způsobech vypořádání se. "Dědeček říkával, že v dobách krize přijdou silní lidé jenom o práci. Ostatní přijdou i o rozum." Malebnost místa a doby střídaly šokové situace a zážitky malých chlapců, kteří byli naštěstí pod ochranou moudrých blízkých, což je paradoxně ještě více stmelovalo. Mít sny je velký dar a opravdu stačí CHTÍT, aby se mohly naplnit... "Gennaro! Víš jako to tady nahoře vypadá? Zrovinka jako v tom kině La Paloma!" (30.03.2011)

Zacina to zajimave, jako takovy detsky dobrodruzstvi ve stylu, kdyz jsem byl tenkrat malej, mel jsem zajimavyho dedecka a jeden den se stalo neco, na co nikdy nezapomenu. Takze sem cekal, co vsechno se to stane. A i kdyz se precejen neco zajimavyho stane, problem je, ze se filmu nedari takova ta kouzelna atmosfera. A na tom to cely stoji a pada, protoze film je o tom, jak kluk potrebuje nutne penize na kino, jenze penize nikdo nema. Takle bohuzel zustava pouze klukovo pobihani z mista na misto a somrovani penez a do toho nekolik scen s sympatickym dedou v podani paradniho Pacina. Ne ze by to zaclo nudit, sem tam se povede naka vtipna nebo zajimava scena, jen to je s pribejvajicim casem tak trochu o nicem. (29.12.2009)

Je zajímavé sledovat, kam až za těch necelých 80 let dohnala inflace ceny. Vypíchl bych především výbornou hudbu a Al Pacina, který ani špatný být neumí. Jinak to ale nic závratného není. Ten malý kluk je sympaťák, nicméně příběh na víc, než tři hvězdy nestačí. P.S: Jen bych chtěl namítnout, jak zde někteří uživatelé píší, že velká hospodářská krize je srovnatelná s tou dnešní finanční. Podle mě se to srovnávat vůbec nedá, a to co zažívali lidé tenkrát je něco úplně jiného. Teď jakoby ani žádná krize nebyla. (25.09.2011)