Elitní zabijaci

Jakou kvalitu mají filmy s JCVD posledních let, ví asi každý. Tohle je ale naprostá pecka. Jean Claude hraje nájemného zabijáka a své paže moc nepoužívá. Druhého zabijáka hraje Scott Adkins, což ve své kombinaci přináší opravdu zajímavou podívanou. Tento ponurý film je natočen velice, velice realisticky - takovým tím francouzským stylem. Až po zhlédnutí jsem zjistil, že film je dílem americké provenience. Čemuž jsem téměř nechtěl uvěřit, za což jsem ale velice rád. Protože tady je cesta a důkaz toho, že i USA umí natočit "francouzský" film. Dvojnásobně jsem rád proto, že mám už po krk všech těch intelektuálů, co upřednostňují francouzskou kinematografii. Ano, film je ve francouzském stylu, ale je v něm něco navíc. A tím něčím jsou hvězda akčních filmů a možná novodobá hvězda akčních filmů. Film je v některých fázích dost brutální. Za povšimnutí stojí poslech angličtiny z úst různých herců. Protože ve filmu hrají herci různých národností, i angličtina je pořád jiná. Doporučuji tedy zhlédnout film v originálním znění. PS: Ubližování milované osobě, když jste přivázán a nucen beznadějně jen přihlížet, je tou nejstrašnější a nejkrutější věcí na světě. Odmítli byste nabídku zabít takového hajzla? (14.11.2011)

Chátrající Van Damme, neprominutelně nevyužitý Adkins, vyblitý vizuál (takhle mizerný kamerový filtr jsem dlouho neviděl) a... A dál už vlastně nic. Vůbec nic. Ten film nemá co nabídnout - akce je minimum (je jí málo a navíc vždy krátká a zcela obyčejná), zápletka nezáživně zpracovaná a emoce, o které se to docela dost snaží, nefungují. Jediným světlějším momentem je vzájemný duel hlavních "hvězd", ale i ten mohl být daleko lepší... Sice jsem rád, že ikony žánru o Adkinsovi vědí a spolupracují s ním (viz EXPENDABLES 2, UNIVERZÁLNÍ VOJÁK 4), ale pokud ho budou topit v takovýchto nudných srágorách, kde mu ani nedají příležitost pořádně předvést své úchvatné bojové schopnosti, tak možná brzy skončí na úřadu práce... 30 - 40 % (21.10.2012)

Aneb Jean-Claude van Damme se dívá na to, jak jeho parťák škrtí jeho skutečného synáčka. Holt, to si jen mladý Kristopher Van Varenberg, který je ještě topornější než jeho tatík, chtěl zahrát v dalším fláku svého otce. A to tam velké „svaly z Bruselu“ narvaly ještě svou dcerku. Ta ale naštěstí jen mlčky odpočívá na lůžku. A samotný Jean-Claude? Ten mezitím, světe, div se, piluje hru na housle. A mazlí se se želvou. Další tuctová béčková story dějově samozřejmě nepřekvapí, ale nebojte, posun tam je. A to i díky Scottu Adkinsovi, který sice nepředvede ani polovinu svého umění, ale na to, na co jsme od podobné produkce zvyklí, to jde. Holt, lepší už to nebude.. aspoň to náš hrdina z přelomu osmdesátých a devadesátých let vzal zase trochu z jiného úhlu.. (26.09.2011)

Paganini? Kasparov? Nezkušený terarista? Kdepak. Viděli jste ten baret, hluboké existenciální myšlenky a nutkání řešit třídní rozpory? JCVD představuje Jeana Paula Sartrea (z důvodů omezení propagace tabákových výrobků bez dýmky) a tupá mlátička Adkins, která nemá ani tucha, že existence předchází podstatu, slouží v tomhle filozofickém podobenství jen jako zrcadlo dilemat souznění citu s rozumem. Kdo neumí číst mezi bukurešťskými řádky, tomu zůstane jen poznání, že chemie mezi ústřední dvojicí nefunguje, východoevropské lokace se svou jednakostí začínají zajídat, hepatitida kamerový filtr sucks a navíc se to bere až tragicky vážně (vyjma dvojsmyslného rozhovoru o hlazení želvy, ale to asi nebyl úmysl).. (30.07.2014)

Ultrapříšernej filtr na kameře mě málem donutil film hned po několika vteřinách vypnout. Zvlášť, když se přidal příbuznej Kočků jako mafióso Polo, to už na mě bylo trošku moc. Další balkánskej "trhák", říkal jsem si. Mno, filtr jsem jakštakš rozsekal svou televizí, jež má prostě dokonalý funkce obrazu a starýho Kočku jsem pak pustil z hlavy, protože jsem začal řešit logický hovadiny, který na vás tu a tam bafnou, takže po přimhouření obou očiček je to za tři shurikeny. (16.08.2011)