Nevinnost

Tak si říkám, co to jen ti hoši Hřebejk s Jarchovským hulej? Chtěli natočit světový film, místo toho to dopadlo typicky česky, pitomě. A k čemu tam maj ty policejní experty, aby jim radili? To jim neřekli, že Hynek Čermák jako vyšetřovatel neprojde z důvodu podjatosti? Co ta vazba (z důvodu možného ovlivňování svědků)?!! A pak teprve výslech neštrejchnuté poškozené? Nevím, ve kterém státě a právním systému se příběh odehrává, ale ta čeština mě mate ... Podobných přešlapů je plný každý druhý film s policejní tematikou, ale vystavět na tomto absurdistánu (tvářícímu se ovšem zatraceně vážně!) celý film, to už je vrchol! (15.09.2013)

Sice nerad porovnávám, ale tady se mi nabízí srovnání se severským filmem Hon. V podstatě se jedná o podobnou tématiku, a to o zneužívání dětí. Tady se do toho Hřebejk pustil docela na husto a první polovina filmu neměla chybu. Vetchý, Linhartová a Čermák předváděli naprosto luxusní herecké výkony. Jenže jakmile se tato část filmu až nečekaně rychle zavřela, objevila se na scéně Geislerová s její nejujetější postavou za celou tu dobu, co jsem jí v televizi viděl, a celý ten film najednou dostal úplně jiný rozměr. Tím ale nechci říct, že by to bylo špatné, jen si myslím, že tyto dvě myšlenky by si klidně vysloužily filmy dva. A ne jeden. (10.01.2016)

"Dobře. Změř mu vocas, ale večer ať je doma." Z principu nesouložím s nezletilými slečnami a jsem natolik zodpovědný, že to nedělám ani v jejich fantaziích a snech. MUDr. Kotva v sobě však tolik zodpovědnosti nenašel, takže se dostal do problémů, které mne bavily. Při jejich řešení jsem si hodně užil výkon naprosto vynikajícího detektiva Ládi, jehož chlapácký přístup k věci se mi moc líbil. Po vyřešení pedofilní zápletky se však film vydal směrem do míst, kde totálně ztrácel na zábavnosti a závěrečný soudcovský ortel mne přivedl k nevěřícnému kroucení hlavou nad tím, jak nejmenovaný pan Jarchovský popustil uzdu své scénáristické fantazii a v touze šokovat vytvořil z uvěřitelného příběhu "překvapivý" blábol. (31.07.2013)

SPOJLERISSIMUM! O původním pracovním názvu "S pravdou ven" i stávajícím podtitulu "Lásky se nikdy nezbavíš" jsem chtěl původně napsat, že jsou pěkně debilní, ale než jsem tu větu dopsal, došlo mi, že jen přiblble znějí a vlastně jsou velice vyýstižné. Poněkud se nemohu rozhodnout, jestli jsou J+H tak geniální, nebo tak šmíráčtí. Posuďte sami: Po uběhnutí 73 z celkových 98 minut zjišťujeme, že až dosud jsme sledovali vlastně prolog. Obviněný je vinen a Linhartová je zrcadlově překlopená Aňa, nebo naopak. Obě holčičky to a ho chtěly a chtějí pořád; ta v prologu si vymýšlí a jde s tím ven, ta druhá to žije a drží v sobě a on je právem odsouzen za vraždu. Takto ta konstrukce dává smysl a J+H si ještě přisazují "paralalením" případem spoluvězně Zlatka. Celých těch 73 minut je to banální film, zbytek je monstrózní. Zajímavé je, že ani v jedné z obou částí nesledujeme drama hlavní postavy, tedy křivě obviněného pachatele, nýbrž drama vyšetřovatele (v prologu), resp. oběti (ve zbytku). Hlavní postava neprožívá drama, vlastně neprožívá nic, prožívají ti okolo, s čímž bohužel koresponduje i Vetchého projev: zatímco všichni ostatní hrají výborně, Vetchý hraje úplně dutě. Nebo je to schválně? Pan doktor má vážný problém, nakonec se ukazuje, že to on je jejich problém, nebo možná on je postavou, na niž jsou naloženy jejich problémy, a nic jiného v sobě nemá. Takže co? Je ten film hoden tohoto komentáře? Nevim nevim. Přece jen se mi nezdá, že by sustředěností na vyšetřovatele celých prvních 73 minut autoři cílevědomě sledovali něco smysluplného (třeba odvedení divákovy pozornosti, nebo protipól oběti, jíž patří druhá část, s obviněným jako záměrně prázdným středem). A co to hraní si s různými podobami "nevinnosti", viz retrdovaný synek, který je tam jen tak mimochodem? A co to Anino slovo "pokání"? To přece nelze do příběhu jen tak vyprdnout, pane Jarchovský. (10.08.2020)

Hřebejk s pokročilým věkem opouští (tragi)komické vody, začíná brnkat na vážnější strunu, snaží se (i) o určitý přesah, avšak jakoby se bál odhodit veškeré své doposud pracně (vy)budované postupy-jistoty, překročit (své) mantinely a tím se definitvně vytrhnout ze škatulky „toho tvůrce, co točí stále dokola (s lehkými variacemi) ožehav(é)á téma(ta) naší (ne)dávné minulosti, přičemž důraz klade na „jistotu“ v podobě humorného (pod)tónu a navíc (téměř) vždy sází na stejný (byť prověřený a osvědčený) herecký tým“. Musím (si) přiznat, že jeho snahu kvituju veskrze s povděkem. Nevinnost je příjemně civilní intimní výpovědí, kterou nesráží Hřebejk režisér, ale Hřebejk scénárista resp. Petr Jarchovský. To jak (lehkou) roztříštěností, tak zejména (zbytečnou) doslovností, přičemž a to je nejhorší, (pravda, je to čistě můj subjektivní pocit), cítím z toho scénáristickou prvoplánovou vykonstruovanost se snahou o (za každou cenu) překvapující pointu, která nakonec tvůrcům (alespoň v mých očích) láme vaz. Jak jsem před časem v případě Kawasakiho růží hořekoval nad úvodními 25-ti min, v případě Nevinnosti je to právě těch 25 min posledních, což je o poznání horší varianta. Zatímco v prvním případě měl Hřebejk zbytek snímku na vylepšení dojmu (také se tak měrou vrchovatou stalo), v tomto případě nemohlo výsledný dojem už nic zachránit (právě naopak). P.s. Jedno ale musím Hřebejkovi (soukromě) přičíst k dobru. Aňa Geislerová. Nemám ji (jemně řečeno) v oblibě. To, co se vzezření týče (pro mě naprosto asexuální typ) vím, je to čistě můj osobní problém, tak zejména po herecké stránce ji nevěřím. Až do tohoto snímku. Byť na první skutečnosti se nic zásadního nemění, jako herečka mě zde (bez jakýchkoliv výraznějších námitek) přesvědčila. Předvádí příjemně civilní, utlumený vyzrálý výkon. 70% (27.07.2012)