Čtvrteční vdovy

Nudný a zároveň hodně depresivní film byl pro mne - po zaujetím Pineyrovou "Metodou" - zklamáním. Tohle už vypadá jako produkt neomarxistické kritiky kapitalismu. Údajně prý ukazuje střední třídu za hospodářské krize v Argentině, ale to, co bylo vidět, šlo o boháče (kteří pochopitelně nebyli šťastní jen proto, že jsou zazobaní). Oproti marxistickým filmům ze Západu v 60.-70. letech obsahují tyto nejnovější filmy více sprosťáren, jinak jsou stejně beznadějné. (06.10.2013)

Film, který je ve svém účinku komunistickou agitkou, neboť každý s byť trochou sociálního cítění, musí vnímat prostředí (uzavřená komunita bohatých – naše satelitní zbohatlická sídliště k tomu ovšem také nezadržitelně směřují), lidi (chlapi, ženský i děcka), vztahy a děje (viz samotný film) jako něco nehorázného, nepatřičného. Nicméně má mnohé klady: poměrně realistický rozbor 1. sociální situace (peníze jako jediná nepopíratelná hodnota/ boháči tvoří v důsledku své výjimečnosti uzavřenou společnost – podobně jako politikové bez ohledu na stranickou příslušnost/ peníze je možno pak směnit za štěstí – uspokojovat základní potřeby, čímž se dnes rozumí vše, co je k dostání, včetně zdraví), 2. jakým způsobem se majetek získal (krádež, podvod – jak jinak), 3. jak pokračovat dál, když jste se dostali na vrchol blaha (ve filmu jsou ukázána tři řešení – řešení oněch tří v bazénu, řešení čtvrtého a řešení žen). Kde jste byli, vy všichni levičáci, komunisté, bolševici a guerilloví bojovníci, když ne v roce 2001 v Los Altos de la Cascada. Ostatně pojízdné lehátko by se mi na zahradu také hodilo… V roce 2001 byl jeden můj kamarád služebně v Buenos Aires, instruovali ho, aby za žádnou cenu nevycházel z hotelu, bolela ho ale hlava a naproti byla apotéka. Nestačil přejít ulici, aniž by byl zmlácen a okraden… (21.08.2014)

Pro mě velmi příjemné překvapení, i když uznávám, že takováto originální sonda do života argentinských "ódéesáků" a jejich fetujících dětí v době hospodářské krize v Argentině na přelomu milénia se nebude určitě líbit každému. Tolik nešťastných figur v životě plném prachů - to bych pouštěl Bémovi a spol. ve vyšetřovací vazbě. (12.04.2012)

Film začíná záběrem na mrtvoly, které se vznáší ve vodě uprostřed bazénu. Vše nasvědčuje tomu, že budeme svědky temného thrilleru, patrně okořeněného hororovými prvky. Jenže vzápětí přijde střih a ocitnete se uprostřed komunity příslušníků vyšší střední třídy z uzavřeného rezidenčního komplexu. Patří zjevně k těm šťastnějším a úspěšnějším, co dokážou své rodině poskytnout velmi slušné zázemí. Nemají však takový majetek, který by jim zajistil bezpečný polštář v případě ztráty zaměstnání a postavení. Jejich blahobyt je postavený na hypotékách a dalších půjčkách a na ošidném předpokladu pokračování stávajících příjmů. Jenže se známkami přicházející krize přicházejí i obavy, které se mění v tíživou noční můru. Co bude zítra, jak obhájím svůj sociální status, co jsem bez něj? Filmový titul by mohl znít i jinak: Anatomie jednoho strachu. Čtvrteční vdovy sice nejsou tak stylově a obsahově vytříbené jako Metoda, ale i tak patří v žánru psychologického dramatu k slušnému nadprůměru a Marcelo Pineyro opět potvrzuje své levicové cítění. Celkový dojem: 75 %. (16.09.2018)

Film mi trochu připomněl prodobně laděný mexický film "La zona"... prostě o tom, že přepychový život v ghettu za zdí neznamená vždy záruku bezpečí, natož štěstí... P.S. Kdybych neviděla film Pineyrovu Metodu, dala bych i pět hvězdiček, ale Metoda je Metoda a je těžké udržet si i v dalším filmu stejně geniální myšlenkovou vyšponovanost, která se ve Čtvrtečních vdovách sice též vyskytuje, ale na rozdíl od Metody, kde jste v napětí celý film, tak zde jen útržkovitě... (13.05.2012)