Čtvrteční vdovy

Film, který je ve svém účinku komunistickou agitkou, neboť každý s byť trochou sociálního cítění, musí vnímat prostředí (uzavřená komunita bohatých – naše satelitní zbohatlická sídliště k tomu ovšem také nezadržitelně směřují), lidi (chlapi, ženský i děcka), vztahy a děje (viz samotný film) jako něco nehorázného, nepatřičného. Nicméně má mnohé klady: poměrně realistický rozbor 1. sociální situace (peníze jako jediná nepopíratelná hodnota/ boháči tvoří v důsledku své výjimečnosti uzavřenou společnost – podobně jako politikové bez ohledu na stranickou příslušnost/ peníze je možno pak směnit za štěstí – uspokojovat základní potřeby, čímž se dnes rozumí vše, co je k dostání, včetně zdraví), 2. jakým způsobem se majetek získal (krádež, podvod – jak jinak), 3. jak pokračovat dál, když jste se dostali na vrchol blaha (ve filmu jsou ukázána tři řešení – řešení oněch tří v bazénu, řešení čtvrtého a řešení žen). Kde jste byli, vy všichni levičáci, komunisté, bolševici a guerilloví bojovníci, když ne v roce 2001 v Los Altos de la Cascada. Ostatně pojízdné lehátko by se mi na zahradu také hodilo… V roce 2001 byl jeden můj kamarád služebně v Buenos Aires, instruovali ho, aby za žádnou cenu nevycházel z hotelu, bolela ho ale hlava a naproti byla apotéka. Nestačil přejít ulici, aniž by byl zmlácen a okraden… (21.08.2014)

Hodně zvláštní film v momentě, kdy se začaly rozkrývat souvislosti. Člověk s ukázkovým životem plným peněz, luxusu a postavení nemusí být nutně šťastný. Více to pociťovaly ženy-manželky-kamarádky. Ukázalo se, že se vlastně ani pořádně neznají. Zaujala mě postava, kterou ztvárnila Ana Celentano - u té by nikdo nehádal, jaký boj vede sama se sebou. (16.05.2014)

Pro mě velmi příjemné překvapení, i když uznávám, že takováto originální sonda do života argentinských "ódéesáků" a jejich fetujících dětí v době hospodářské krize v Argentině na přelomu milénia se nebude určitě líbit každému. Tolik nešťastných figur v životě plném prachů - to bych pouštěl Bémovi a spol. ve vyšetřovací vazbě. (12.04.2012)

Nudný a zároveň hodně depresivní film byl pro mne - po zaujetím Pineyrovou "Metodou" - zklamáním. Tohle už vypadá jako produkt neomarxistické kritiky kapitalismu. Údajně prý ukazuje střední třídu za hospodářské krize v Argentině, ale to, co bylo vidět, šlo o boháče (kteří pochopitelně nebyli šťastní jen proto, že jsou zazobaní). Oproti marxistickým filmům ze Západu v 60.-70. letech obsahují tyto nejnovější filmy více sprosťáren, jinak jsou stejně beznadějné. (06.10.2013)

Bohatství neznamená štěstí. Krásně natočený film z argentinského prostředí o povrchním životě pracháčů. Každý má svoje tajemství. Scéna u bazénu se mi líbila, hlavně argumenty ohledně sebevraždy a perfektní zakončení celého filmu mělo něco do sebe. Jednoduše shrnu - pěkná podívaná, která určitě stojí za to. (15.04.2012)