Réžia:
Marcelo PiñeyroKamera:
Alfredo MayoHudba:
Roque BañosHrajú:
Ernesto Alterio, Juan Diego Botto, Ana Celentano, Pablo Echarri, Leonardo Sbaraglia, Adrián Navarro, Ramiro Blas, Paco Escribano, Juana Viale, Nilda Raggi (viac)Obsahy(1)
Bohatství nemusí znamenat štěstí a blahobyt nezaručuje bezpečí. Zejména, když pod naleštěným povrchem číhá hanebné tajemství. Čtvrteční vdovy režiséra Marcela Pineyra jsou adaptací argentinského bestselleru Claudie Pineirové Viudas de los jueves, který vyšel v roce 2005.
Idylu rezidenční komunity Los Altos naruší jednoho poklidného rána nález tří mrtvol v bazénu jedné z usedlostí. Událost všemi otřese, je totiž silně nepravděpodobné, že by tajemnou smrt zavinil někdo zvenčí. Každý z dokonalých a krásných obyvatel Los Altos ovšem skrývá nějakou bolest či dokonce ošklivé tajemství, a je proto slušně vycvičen v předstírání a umění usmívat se, i když se svět otřásá v základech. Místo snahy o vyřešení záhadné vraždy se tedy všichni úspěšní manažeři a zelené vdovy z Los Altos spojí v úsilí odbýt celou věc jako nešťastnou náhodu. Události však svým vlastním tempem spějí k neodvratnému rozuzlení...
Film se odehrává v argentinské zbohatlické komunitě v době finanční krize, která zemi postihla v roce 2001. Napínavý a strhující příběh má tedy v podtextu i sociální aspekt – jak dlouho je udržitelný současný stav, kdy někteří mají všechno a jiní nic?
(Česká televize)
Videá (1)
Recenzie (16)
Film, který je ve svém účinku komunistickou agitkou, neboť každý s byť trochou sociálního cítění, musí vnímat prostředí (uzavřená komunita bohatých – naše satelitní zbohatlická sídliště k tomu ovšem také nezadržitelně směřují), lidi (chlapi, ženský i děcka), vztahy a děje (viz samotný film) jako něco nehorázného, nepatřičného. Nicméně má mnohé klady: poměrně realistický rozbor 1. sociální situace (peníze jako jediná nepopíratelná hodnota/ boháči tvoří v důsledku své výjimečnosti uzavřenou společnost – podobně jako politikové bez ohledu na stranickou příslušnost/ peníze je možno pak směnit za štěstí – uspokojovat základní potřeby, čímž se dnes rozumí vše, co je k dostání, včetně zdraví), 2. jakým způsobem se majetek získal (krádež, podvod – jak jinak), 3. jak pokračovat dál, když jste se dostali na vrchol blaha (ve filmu jsou ukázána tři řešení – řešení oněch tří v bazénu, řešení čtvrtého a řešení žen). Kde jste byli, vy všichni levičáci, komunisté, bolševici a guerilloví bojovníci, když ne v roce 2001 v Los Altos de la Cascada. Ostatně pojízdné lehátko by se mi na zahradu také hodilo… V roce 2001 byl jeden můj kamarád služebně v Buenos Aires, instruovali ho, aby za žádnou cenu nevycházel z hotelu, bolela ho ale hlava a naproti byla apotéka. Nestačil přejít ulici, aniž by byl zmlácen a okraden… ()
Film začíná záběrem na mrtvoly, které se vznáší ve vodě uprostřed bazénu. Vše nasvědčuje tomu, že budeme svědky temného thrilleru, patrně okořeněného hororovými prvky. Jenže vzápětí přijde střih a ocitnete se uprostřed komunity příslušníků vyšší střední třídy z uzavřeného rezidenčního komplexu. Patří zjevně k těm šťastnějším a úspěšnějším, co dokážou své rodině poskytnout velmi slušné zázemí. Nemají však takový majetek, který by jim zajistil bezpečný polštář v případě ztráty zaměstnání a postavení. Jejich blahobyt je postavený na hypotékách a dalších půjčkách a na ošidném předpokladu pokračování stávajících příjmů. Jenže se známkami přicházející krize přicházejí i obavy, které se mění v tíživou noční můru. Co bude zítra, jak obhájím svůj sociální status, co jsem bez něj? Filmový titul by mohl znít i jinak: Anatomie jednoho strachu. Čtvrteční vdovy sice nejsou tak stylově a obsahově vytříbené jako Metoda, ale i tak patří v žánru psychologického dramatu k slušnému nadprůměru a Marcelo Pineyro opět potvrzuje své levicové cítění. Celkový dojem: 75 %. ()
Pro mě velmi příjemné překvapení, i když uznávám, že takováto originální sonda do života argentinských "ódéesáků" a jejich fetujících dětí v době hospodářské krize v Argentině na přelomu milénia se nebude určitě líbit každému. Tolik nešťastných figur v životě plném prachů - to bych pouštěl Bémovi a spol. ve vyšetřovací vazbě. ()
Film mi trochu připomněl prodobně laděný mexický film "La zona"... prostě o tom, že přepychový život v ghettu za zdí neznamená vždy záruku bezpečí, natož štěstí... P.S. Kdybych neviděla film Pineyrovu Metodu, dala bych i pět hvězdiček, ale Metoda je Metoda a je těžké udržet si i v dalším filmu stejně geniální myšlenkovou vyšponovanost, která se ve Čtvrtečních vdovách sice též vyskytuje, ale na rozdíl od Metody, kde jste v napětí celý film, tak zde jen útržkovitě... ()
Bohatství neznamená štěstí. Krásně natočený film z argentinského prostředí o povrchním životě pracháčů. Každý má svoje tajemství. Scéna u bazénu se mi líbila, hlavně argumenty ohledně sebevraždy a perfektní zakončení celého filmu mělo něco do sebe. Jednoduše shrnu - pěkná podívaná, která určitě stojí za to. ()
Galéria (26)
Fotka © Castafiore Films; Alta Films
Reklama