Žena v čiernom

Zajímavá duchařina s atmosférou, která postupně houstne, až by se dala krájet. Radcliffe není sice oslnivý, ale svým civilním výkonem dá zapomenout na Harryho Pottera, v jehož "poutech" se pohyboval víc jak 10 let. Celkově pro mě sympatické překvapení, sice jsem podobných snímků viděl už řadu, ale i tak jsem měl nejméně čtvrtinu filmu nefalšovanou husí kůži.... (05.09.2012)

Hery Potrat a Ohnitá rašple je film, ze kterého jednomu konečně nenaskakují Bradavice! Není to naštěstí takový ten horor jako grafomanské bláboly paní Rohlíkové, u něhož by si poďobaní pubescenti křečovitě svírali šulínky, nýbrž poctivá, atmosférická porce viktoriánké duchařiny, jaká už tu dlouho nebyla! Dokonce i ten castingový error není tolik fatální, Daneček to celkem utáhne, a ani na moment jsem kupodivu neočekával, že by nasadil lennonky, vytáhl kouzelný klacek a vyzvrátil nějaké to "dexempo rumplex". Je to temné, je to ponuré, vraždí se tam děti a hlavně v tom nehraje ani jedna paní v plynové masce, takže to v záplavě hollywoodsko - ťamanských sraček typu Insidious působí, jako byste po přečtení Prince dvojí orientace vzali do ruky Drákulu! (27.02.2012)

James Watkins úplně obrátil notu, když z agresivních výrostků přešel do klasické secesní duchařiny, ale laťku své pověsti, nastavené svojí prvotinou, rozhodně doskočil, protože to pere do diváka s takovou razancí, až jsem si kladl otázku, kde sakra ten člověk celé ty roky byl, když všichni brečeli na skomírajícím žánrem. Je to vlastně těžká frajeřina bafat na diváka tak předvídatelně a přitom s takovou drzostí a nesmlouvavostí, ve které umírají malé děti, a záhada se rozplétá v rychlém tempu, přičemž si film udržuje onu britskou rozvážnou distingovanost a mírný odstup. Od dokonalosti se to odchyluje pouze typově nepadnoucím Radcliffem, který, nic proti jeho výkonu, prostě ještě na takovou roli nedorostl. Jinak hluboká poklona před režisérem. 4 a ½. (08.03.2012)

Žena v černém, muž (spíš chlapec) v úleku, dívka s louhem, manželka v bílém... názvů by se našlo hned několik, avšak podstata zůstává stejná. Studený anglický hororek s duchy a blaty, vás bude děsit tak, že si cestou do práce dáte setsakramentskej pozor, abyste neupadli do vřesoviště. Dlouho odkládaný snímek, ze brzy ukázal jako dobrou volbou na studený zimní večer. (15.01.2015)

I've never been so fucking scared like this in my whole life! Nevím, jestli jsem ten večer, kdy jsem se na Ženu v černém dívala, byla v nějakém silném emočním rozpoložení, nebo, co to se mnou bylo, každopádně myslím, že takové stavy jsem snad u žádného hororu ještě nezažila. Byla jsem vyklepaná jak alík a tekly mi slzy "hrůzy", nebo jak to mám nazvat (víte, takový ten stav, kdy se někde oběť schovává před vyšinutým maníkem se sekerou, nebo prožívá šílenou noční můru a strachy začne brečet:) Hned úvodní půlhodinka mi nabídla zhruba šest šokujících lekaček, které mě totálně odrovnaly, a měla jsem dojem, že jestli to tak půjde dál, ve zdraví to nepřežiju. A kdybych se poté zbytek filmu nedodívala s ovladačem před očima, kdykoliv "to" přicházelo, zřejmě by k tomu možná i došlo:) Ačkoliv Žena v černém přináší ten nejklasičtější "Ghost Story," který není v podstatě nikterak originální, ani nijak složitě propracovaný, hustá a značně ponurá atmosféra viktoriánské Anglie a především samotná dokonale děsivá Dáma v černém vše bohatě vynahrazují. Takže v podstatě ta nejtradičněji zpracovaná duchařina, v níž opět figuruje starý, chátrající, "Scary House" s pohnutou minulostí a jeden zlostný duch, mi přivodila pravděpodobně ten nejděsivější status, jakého jsem zatím při sledování hororů dosáhla. A při pohledu na Daniela Radcliffa jsem měla dojem, jako bych se dívala na Richarda Armitage ve studentských letech:) (01.11.2013)