Oblivion: Nevedomí

Kosinskiho sci-fi svetom nejde neodpustiť príbehové nedostatky, ak sa vôbec o nejakých nedostatkoch dá rozprávať. Jeho vízie technickej a dizajnovej dokonalosti a ambientné precítenie “zvuku reality” sú natoľko unikátne, že potreba viesť diváka vývojom príbehu popri nich takmer stráca opodstatnenosť. Kosinski prekračuje našu snovú predstavivosť. Žiť v jeho svete by znamenalo nepotrebovať čuch. Oblivion navyše posúvajú kupredu nie streľačky, ale neočakávané zvraty, a atmosféru má prihliadnuc k minimalistickej výprave fantastickú (minimalistickou výpravou rozumej krásne, pusté exteriéry Islandu a Kalifornie, kde nič nebliká ani nesvieti). Zvukovo-hudobné aranžmá v bazénovej scéne, a vôbec bazénová scéna sama o sebe, urobila tento film a skoro aj mňa. Spomenúc na scénu obliekačky v Tronovi začínam dúfať, že Kosinski pokladá prvé kamene nového subžánru transcendentného ero-sci-fi (rozumej erekcia v mozgu). Ak raz Google (a ČSFD) ovládnu svet, budú im k tomu hrať M83. (16.04.2013)

Nevědomí navazuje na tradice science fiction motivů či motivických trsů, na tradice fikčních světů s jedním hrdinou i na tradice postapokalyptických příběhů. Tato trojice zdrojů poměrně racionálně vysvětluje různé třecí plochy v jeho uspořádání, a dává jim současně logický rámec. Detailněji tady. (23.07.2013)

Joseph Kosinski zdá se býti bohem sterilního designu, ve kterém byste se s radostí zabydleli (a z jeho údržby se zakrátko zcvokli;)) Opětovná spolupráce s Claudiem Mirandou dala vzniknout dvouhodinové ódě na sklo a lesklé povrchy, která bohužel z hlediska dějového už nedrží pohromadě zdaleka tolik, kolik by si divák zasloužil. Výtky Františka Fuky jsou IMHO přehnané, ale na několika místech mi něco dost zásadně nesedělo. Oblivion má do svojí poloviny našlápnuto na hodně podařenou sci-fi ve velmi klasickém provedení, ale potom se to celé posune do zcela jiného stylu a nastanou ty problémy, kterých si mohou nevšimnout jenom hodně zapálení thetani. Díky několika vizuálně a zvukově dokonalým scénám (třeba bazén!!!) je potřeba Oblivion vidět, ale bohužel o tom, že se budu někdy ochotný podívat na víc než tu první polovinu, dost silně pochybuju. Proto nemůžu jít přes 70%. (07.09.2013)

Těch šedesát procent je ode mě možná trošku macešské, možná je to tím, že od určité doby je mi scientologicky nepříjemný Tom Cruise. Oblivion je v zásadě dobré sci-fi, s moc pěknými efekty, decentním scénářem a kvalitními hereckými výkony - kam počítám i ten Cruisův. Jen mě osobně nepřišel ničím výjimečný, konec byl na můj rozmazlený vkus trochu moc přeslazený a... neviděl jsem to v kině. Takže tak. Dokážu si představit, že správně naladěný bych z multiplexu odcházel moc spokojený - a vy dost možná budete taky. 60% (12.11.2013)

Říkal jsem si, jestli má vůbec neakční syfy šanci dneska uspět. V době, kdy všichni chtějí hektickou akci, o kterou se postarají nějací nerdi u kompu v trikovém studiu, je to téměř hazard. Oblivion může však být důkazem, že i se skromnou akcí a pozvolným vyprávěním příběhu to jde. Vše se odvíjí od okamžiku, kdy si Krujz uvědomí, že by radši píchal soudružku Rusákovou, než tu svou upjatou operátorku a problém byl na střeše (obrazně řečeno - problém byl totiž všude, v posteli, na stole, v knihovně, ale i třeba v bazénku). Jako vždy... To ani nemusí být syfy. Přes zdánlivě triviální zápletku se ale dostáváme k jádru věci a brzy samozřejmě zjistíme, že nic není tak přímočaře jednoduché. S každou další minutou lze pak konstatovat, že se tvůrci pořád drží vytyčené cesty a ani jednou nevypadnou ze své role. Bez použití laciných efektů a scenáristických berliček se prokoušou k pompéznímu finále. Přesto ale se jedná o takové to čisté hard core syfy bez pestrobarevných obřích robotů nebo hemživých xenomorfů či "shieldem" plného přihřátých mutantů a to se cení. Postapokalyptická vize Země je naprosto úžasně ztvárněná. A velké plus je ještě za ukázku způsobu, jak jednoduše zaútočit na planetu Zemi. Prostě zničíte Měsíc. Jednoduché, dokonalé a pro Zemi naprosto devastující. Nashle v příštím životě. (21.04.2013)