Oblivion: Nevedomí

Upřímně řečeno jsem překvapen poněkud nízkým hodnocením, jelikož tohle je přesně sci-fi, na které jsem dlouho čekal. Námět, kamera, efekty, skvělí herci a hudba, která perfektně dokresluje akční scény. Mohu jen a jen doporučit návštěvu kina, jelikož tohle opravdu stojí za to a vůbec se nenechte odradit nižším hodnocením zde na csfd. (16.04.2013)

Nevědomí navazuje na tradice science fiction motivů či motivických trsů, na tradice fikčních světů s jedním hrdinou i na tradice postapokalyptických příběhů. Tato trojice zdrojů poměrně racionálně vysvětluje různé třecí plochy v jeho uspořádání, a dává jim současně logický rámec. Detailněji tady. (23.07.2013)

je-li film až s odstupem času vyhlášen coby "klasický", jako se tak označují kupříkladu Sunset Blvd. nebo Psycho, nejde o nic než čirou chválu a vyjádření úcty dílům, která zůstávají přístupná a atraktivní i pro několik následujících generací diváků. pokud se slovem "klasický" pojmenuje film úplně nový, dostává ten termín paradoxně negativní konotace. Nevědomí je snímkem klasickým právě v tom špatném smyslu, kdy bez významných stop po invenci čerpá výlučně z osvědčených postupů hollywoodského vyprávění a koncepce syžetu do té míry, že byl překonaný dávno před svým vznikem. bez ozvláštnění a variací struktury jako takové, namísto pouhých kosmetických detailů v oblasti stylu, bohužel film selhává i v těch ohledech, ve kterých by důsledné dodržení hollywoodského "návodu k použití" mělo za dobré výsledky obvykle ručit. Nevědomí je až příliš předvídatelné a nedovede proto vzbuzovat napětí ani překvapovat, přestože na principu postupného odhalování řady tuhých vrstev mystérií je film vybudovaný. ironicky, snímek se mi jevil nejzajímavější v první cca třetině, kdy se diváci terpve pozvolna seznamují s fantastickým světem post-apokalyptické budoucnosti a s pravidly, která v něm fungují a která musejí respektovat hrdinové. jakmile se pravidla dle očekávání začnou "proměňovat", není těžké domyslet téměř každé rádoby šokující odhalení s ostudně velkým předstihem. odstraníte-li v těchto okamžicích emoci, zůstane jen sentimentální patos, nezvučné hlášky a nepřesvědčivé herectví. především Olga Kurylenko svým (ne)herectvím škodí už tak mizerné věrohodnosti celé řady scén. naopak subtilní projev Andreji Riseborough si troufám nazvat tím jediným životným prvkem filmu. na Kurylenko je sice krásný pohled a nejspíš pouze proto byla do filmu obsazena, ale působí jako mrkací panenka; ornament pro povrchní a účelový film, který nesvedl zužitkovat ani tolikrát kreativněji využitý model mýtického vyprávění a prototypického, prozřetelností samou vyvoleného hrdiny. vylíčím-li ústřední zápletku slovy: padlý hrdina zázrakem lásky opět povstane proti útlaku a jakožto nový sionistický spasitel zachrání svět před anonymním hrozbou z vesmíru, pak nepopisuji pouze základní kostru příběhu, ale víceméně v úplnosti vystihuji vše, co film může po tématické stránce divákovi dát: bídná klišé, za kterými není ani stopa po jakkékoliv oduševnělosti. (15.05.2013)

Vysokorozpočtový Moon. Velmi přesně nadefinovaný (nic sice nedává čistě logicky smysl, od toho tu však sci-fi nejsou) soubor obhájených vykrádaček, ale na rozdíl od Jonese zcela bez života a emocí. Opravdu mě to mrzí, protože v tom filmu je všechno statisticky v pořádku. Až na tu maličkost, že mě nezačal zajímat. Jen těžko se ten neustálý odstup vysvětluje... Je to ještě znatelnější než u TRONa, ale Kosinski načrtá zajímavé prostředí i námět, k vidění však nabídne jen jakousi prázdnou nádobu, která teprve čeká na to, aby jí někdo vdechl život. To chápu u filmové počítačové hry, ale tentokrát rozhodně ne. (15.04.2013)

No na seznámení se zvukovým systéme Dolby Atmos jsem si nemoh vybrat lepší biják, tady se fakt musím opětovně veřejně pochválit. Kromě sebe však musím pochválit i spousty dalšího, například Tomíka Cruisů, mám toho nestárnoucího pacholka rád, ale už dlouho nenatočil nějaký film, kde by mě upoutal herecky tak jako tady, ale pořád to není tak dlouhá doba, jako doba kdy jsem naposled viděl vynikající scífko, pravda mnohem víc se mě líbila ta první méně akčnější část, kdy má fantazie pořád ještě pracovala naplno s tím jako to vlastně všechno je. Potom, když se v téhle oblasti začne rozjasňovat sem byl mírně zklamán, protože jsem si pro druhou půli vytvořil vlastné tezi, která byla zcela mimo. Ovšem i tak nálepku inteligentního nenudícího scífka si tenhle bijáček může s přehledem plácnout rovnou na čelo. Ještě bych udělalil řád diváckého lva za vizuální stránku, protože to co se ukazuje před divákovejma kukadlama je opravdu hodně příjemná oční pastva. Ovšem chce to opravdu velký, hodně velký plátno, aby bylo to správný filmový chrochtando grando. (13.05.2013)