Vrchárka

Role Itálie ve 2. světové válce byla hodně rozpačitá, režim nepopulární, armáda neakceschopná a celková situace na domácím poli neradostná. Italské válečné filmy proto obvykle svou pozornost nesoustředí na armádní svazky a velkolepé bitvy, všímají si spíš osudů civilistů v zázemí a Horalka se z téhle tradice nevymyká. Příběh Římanky, která se z obav před bombardováním vydá se svou dcerou na venkov za příbuznými, navazuje na tradici neorealistických filmů 50. let a představuje pro Sophii Lorenovou skvělou příležitost předvést svoje herecké umění. Paradoxně je to ale právě ona, kdo mi zabraňuje nadělit nejvyšší hodnocení. Nezpohybňuji ani v nejmenším její herecké nadání, ale nějak jsem si k ní jako herečce nenašel cestu. Totéž ostatně platí i pro další slavná jména světové kinematografie oné éry, počínaje Brigitte Bardotovou. Celkový dojem: 85 %. (13.03.2016)

Vrchárka v sebe skrýva určité čaro, aj keď príbeh sám o sebe nie je bohvieako chytľavý. Ale istými aspektmi dokáže upútať. Napríklad tým kontrastom, kde aj keď na pozadí všetkých udalostí okolo postavičiek šumí vojna, ľudí akoby sa ani tak netýkala, až na ten problém s nedostatkom jedla. Len tak si tu sedia, debatujú a často sa i dobre zabávajú, akoby všetky tie hrôzy ani neexistovali. A potom príde tvrdý koniec, v ktorom všetky tie pozitívne pocity razom, skoro až šokovou terapiou, sú vystriedané tými negatívnejšími. Z tohto pohľadu si film a vlastne aj celá filmová predloha zaslúžia obdiv a uznanie. No a v neposlednom rade tu hrá prekrásna S. Loren, ktorej aj keď sa jej ústa nezastavili, tak jej to veľmi pristalo. Nadpriemer. 75/100 (03.07.2018)

Žena a válka. Soupeření, které může být pojato mnoha způsoby. Tady je však podrobeno typicky italskému náhledu a krásná Sophia ze všech těch těžkých a tragických zkoušek vychází jako - zřejmě jediná - vítězka. Výtečné, stále svěží dílo, které tak dobře reprezentuje italský temperament, "stálost" a chuť do života. Belmondův Michele jako by sem spadl z jiné planety. (05.10.2005)

Je možné, že můj dojem z filmu je asi zapříčiněn neznalostí literární předlohy, nicméně můj vztah ke knihám... no, opakování nemusí být vždy příbuzné s moudrostí, tudíž pomineme tuhle kapitolu. Osobně si myslím, že není o nic méně přínosné podívat se na zde zobrazené ve filmově-historickém kontextu, než z pohledu idejí či komparací (Tím nechci ale říci, že by se mi kolegův komentář nelíbil, částečně mě inspiroval i k mé trošce do mlýna). Oproti jiným neo-realistickým filmům jsem překvapen v prvé řadě civilním hereckým podáním, které současného diváka rozhodně více osloví než zbytečné vyzdvihování italského naturelu v negativním slova smyslu, jaké nacházím u De Sicových kolegů (včetně mého oblíbence FF). Toto ale vidím z pohledu cizince, který se s tímto setkává jen výjimečně, možná, že kdyby mě čáp přenesl o pár set kilometrů na jih, vnímal bych celou tuto generaci jinak. Účinkujícím zde kraluje po zásluze oscarová Sophia Loren, její rezervovanější nasazení mě nutilo s ní prožívat všechny životní vzestupy a především pády (ačkoli mi jako zapřísáhlému odpůrci spoilerování byla jedna často citovaná scéna vyzrazena předem, zasáhla mě stejně krutě, jako podobná sekvence v kontroverzním životopise "Caligula" - v komentáři k němu se o tom, proč mě tento jev zaujal, zmiňuji podrobněji - tudíž kolego, pokud toto čteš, nemusíš se vůbec omlouvat), přece jen, jsme ve válce, zajímavá je s odstupem času i intelektuálně zbarvená role Jean-Paul Belmonda, ovšem před půlstoletím tento part nebyl ničím překvapivým, jelikož se podobně jako pod patronátem Godarda teprve hledal. Do výše zmíněného pojetí díla zapadají i neherci, nejen proto tedy palec nahoru, v šuplíku signora De Sicy tvorbě kvalitativně srovnatelné s jeho vlastní sebeparodií. Jak totiž již přede mnou napsal Amarcord_1, dílo je jedním z těch, které nás nutí po projekci vyjít ven a přes případnou melancholii si říct "dneska je ale krásně". 90% (16.01.2011)

Vrchárka je slávny a dodnes zaujímavý film. Prirodzene, že rovnomenný román Alberta Moraviu poskytne čitateľovi silnejší a plastickejší dojem o posledných dňoch vojny v jednej časti Talianska vnímaných očami matky, ktorá sa s nedospelou dcérou snaží prežiť jej posledné záchvevy. Celému filmu dominuje Sophia Loren, ktorá svojej energickej žene pôvodom z dediny dala všetko, čo by táto postava mala obsahovať. Len jej dokonalé mejkapy mi rušili dobrý dojem. Belmondo v netypickej úlohe ostal stranou. Úpravy Moraviovho textu sa zhostil Cesare Zavattini a aj keď možno mať voči zvýrazňovaniu niektorých aspektov na úkor iných výhrady, bral som to ako autorskú licenciu. Zaujala ma aj hudba, ale napriek všetkému som išiel oproti pôvodnému hodnoteniu podľa spomienok o hviezdičku dole. (30.09.2012)