Horalka
La ciociara
La Paysanne aux pieds nus
Two Women
Two Women
Two Women
Two Women
Réžia:
Vittorio De SicaScenár:
Cesare ZavattiniKamera:
Gábor PogányHudba:
Armando TrovajoliHrajú:
Sophia Loren, Jean-Paul Belmondo, Eleonora Brown, Pupella Maggio, Raf Vallone, Vincenzo Musolino, Renato Salvatori, Carlo Ninchi, Emma Baron (viac)Obsahy(2)
Mladá vdova Cesira (Sophia Lorenová) se rozhodne opustit i s dvanáctiletou dcerou Rosettou (Eleonora Brownová) bombardovaný Řím a ukrýt se v rodné vesnici v horách. Tady se připojí k vesničanům i uprchlíkům – vesměs obyčejným lidem, které válka nezbavila humoru a chuti do života, ale ani chamtivosti a pokrytectví. Z obyvatel vesnice se vyděluje intelektuál a idealista Michele (netypická role Jean-Paula Belmonda), který se s oběma ženami sblíží. Cesira jej přitahuje jako muže, ale duchovně založené Rosettě je útěchou a inspirací, učitelem, který jí ukazuje dosud nepoznané hodnoty. Temperamentní, hubatá Cesira se řídí selským rozumem a útrapami války prochází se vztyčenou hlavou. Má jen jedinou Achillovu patu: svou dceru. A ironií osudu v době naděje a osvobození zasadí válka Cesiře poslední ránu právě do tohoto nejcitlivějšího místa…
De Sica natočil Horalku podle stejnojmenného románu Alberta Moravii. Na rozdíl od naturalistické předlohy však De Sica projevuje větší empatii vůči obyčejným lidem a jejich jednoduché touze: přežít. Sophia Lorenová se své role zhostila s vášní a vehemencí a byla za ni celkem dvaadvacetkrát oceněna – mimo jiné se stala první herečkou, která dostala Oscara za roli mluvenou jinak než anglicky.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (140)
Černobílá poezie. Sophia hraje ženu, o jejíchž dcerách a vnučkách točí filmy Almodóvar. Statečnou matku, která i když je pro ni její dítě tím nejdůležitějším, nikdy nepřestává být hlavně ženou. Jean-Paul Belmondo je obsazen do tak zvláštního protiúkolu, že mi dělalo problémy si uvědomit, že je to on. ()
Sophie Lorenová neodhalí ani ramínko a přesto se její sex-appeal line černobílou Horalkou jako žhnoucí rudá nit, naštěstí nezůstává jen u toho a její herecký výkon je skutečně hoden tolika ocenění, kterých se jí dostalo. Pomyslnou třešní na dortu byl pak Jean-Paul Belmondo, který se snad v podobně umírněné a civilní roli ve své kariéře už neobjevil. Skutečně, herci jsou devizou téhle klasiky stříbrného plátna, škoda však snad až příliš mírné noty, kterým je celý příběh vyprávěn, útrapy války, smrt přítele i scéna krutého znásilnění pak vyzněly poněkud do ztracena.. ()
Jinak než strhující drama se tento snímek snad ani nedá nazvat avšak daleko strhující je herecký výkon mladičké a krásné Sophie Lorenové, která v tomto snímku v pouhých pětadvaceti letech zahrála přetěžkou roli matky, která se snaží se svou dcerou Rossettou přežít válku ve zdraví. Její dcera pro ni znamená víc než vlastní život, avšak válka je neúprosná a tak nejde úplně všemu zabránit. Za zmínku stojí velice netradiční role pro J.P.Belmonda, který tu hraje ve vedlejší roli. Můžeme jen doufat, že se tyto válečné hrůzy nebudou nikdy opakovat, pokud se právě dnes neopakují :-( Film bych nedoporučil na zlepšení nálady a hodně bych ho spojil s filmem Malena, který byl sice úplně jiný, ale dotýkal se stejného tématu. ()
Sophia Loren a Jean-Paul Belmondo předvádějí zajímavé a silné souznění, které byste možná hlavně od Belmonda nečekali. Ale on byl skutečně natolik velkým hercem, že zvládnul bravurně i podobné role. Obyčejní lidé zde nejsou tak obyčejní, jak by se zdálo, a ani válka není dost silná, aby zabila byť to zlé. ()
Skutečně dramatický osud matky a dcery ke konci druhé světové války. Strhující herecký výkon krásné Sophie Loren mě totálně uzemnil. Druhá světová válka posloužila už k mnoha filmovým dramatům, ale tohle patří mezi nejvěrohodnější, nejkrutější, nejzajímavější i nejoriginálnější. Říkám to pořád, v reálnosti dramatického osudu hlavních hrdinů - hrdinek je vždy obrovská síla emocí. ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (11)
- Poprvé dostala italská herečka Oscara jako představitelka role v italském filmu. (Také Anna Magnani jej měla, ale jako protagonistka amerického filmu.) (wewerička)
- V noci z 9. na 10. dubna 1962 v 6:39 ze Santa Monicy v Californii telefonem oznamoval hlas Caryho Granta: "Sophie, vyhrála jsi!" (wewerička)
- Říkalo se, že původně byla do role Cesiry obsazena Anna Magnaniová a když onemocněla, tak sama místo sebe doporučila Sophii Lorenovou. Režisérovi Vittoriovi De Sicovi pak sdělila, že jestli Lorenové (které v té době bylo 25 let) nebude vadit hrát matku dospívající dcery, pak by jí měla role sednout. (džanik)
Reklama